Recenze: Mrtvý na Pekelném vrchu aneb jak jsem se zamilovala

Většinou si knihy sama online vyberu a pak čekám, až mne jimi někdo podaruje. Tuto knihu, slovenského autora Juraje Červenáka, mi vybral a k narozeninám dal můj manžel. Tento vatový úvod si zde dovolí psát právě proto, že manžela knihy, které čtu, spíše odpuzují. Krev, mučení, přehršel zveličených morbidností … Nic pro milovníka fantasy. Velice mne tedy překvapila tak skvělá volba knihy k narozeninám. Volba, která v sobě snoubí výše zmíněné nechutnosti a historii. Manžela jsem si tedy vybrala správně.

Pokud máte rádi popisy prostředí, které by mohly působit na vaše smysly, hned zpočátku budete vrženi do fakt nechutného smradu, který bude následovat pach krve a solidní mučení válečných zajatců. Příběh začíná ostře. Zklamání na sebe ovšem nenechá dlouho čekat. Tak, jak je celkem hezky popsáno mučení, tak se ho více v knize nedočkáte. Samozřejmě že se tam bude mučit každý druhý, ale nikdy se autor nespustil a hrůzy nepopsal hezky do detailu. Autor vlastně nikdy řádně nepopsal ani mučící nástroje či techniky, jen zmiňoval staré dobré skřipce a lámající kola či napichování na kůly … I tak ale knihu neodhazujte! Jednak se s knihami nehází, jednak má Mrtvý na Pekelném vrchu stále hodně co nabídnout.

Dobové pozadí je skvělé – minimálně pro mne jako neznalce

Znaky rudolfinské doby na vás budou číhat na každém kroku či slovu v knize. Třeba pouhý morální pohled na život je značně historický. Pojmenování zbraní … je někdy … řekněme … úsměvné. Minimálně pro nás, kdo se v tom nevyznáme a máme jen nejasné představy o zbraních jako takových. Lehce matoucí by pro některé mohlo být oslovování osob. Hejtman tehdy a dnes není jedno a to samé … Vzhledem k výskytu značnému množství osob, kdy každá má dvě pojmenování kapitán Stain, notář Matěj Barbrič a kaprál Jaroš, někomu možná chvíli potrvá, než se zorientuje, kdo je kdo a kdo umřel a o kom se teď mluví.

Přestože nejsou mučící techniky v knize dostatečně popsány, knihu jako takovou drží nad vodou i kvalitní detektivní zápletka. Je uvěřitelná. Což mi přijde hodně důležité zmínit, obzvláště v dnešní době. Hrdinové mají své mouchy, kaprál aspiruje na cenu za nejvšestrannějšího člověka své doby. I tak ale nejde o absolutně ujeté, za vlasy přitažené, vyprávění nějakého magora. Je to krásný detektivní příběh v historickém pozadí, s dobovou hantýrkou, oblečením a mravy. V knize nechybí humor, spíše tedy ten sušší, a víno (ale bez alkoholiků „emotikon srdíčka“).

Zajímavostí, minimálně pro mne, bylo shrnutí každé kapitoly hned na jejím začátku. Vlastně ani nevím, k čemu to pod číslem každé kapitoly bylo, že jsem věděla, co se rámcově dočtu … Ale nevadilo mi to, neprozradilo mi to více, než bych svým rozumem nedokázala odhalit …

Série tria Stein, Barbarič a Jaroš (recenze géniovi píší Jana a Michal):

1. Mrtvý na Pekleném vrchu – Jana
2. Krev prvorozených – Jana
3. Ohnivé znamení – Jana
4. Ďábel v zrcadle – Michal – Jana
5. Vlk a dýka – Michal
6. Les přízraků
7. Anděl v podsvětí – Jana
8. Pre hrsť dukátov

Zdroj obrázků: YouTube Argo Knihy

Jana Modřínová

V dnešní době má člověk strach, že jej jeho dítě uvidí jenom s mobilem v ruce. U nás to je s knihou v ruce. Jednu dobu jsem se vezla na vlně audioknih – papírové knihy musely na chvíli ustoupit do pozadí před nenechavými ručkami malého Sviště. Jsem milovnice „severských detektivek“, čím více krve, tím spokojenější jsem (Nesba nemusím).
Když v knize není krev, musí tam být alespoň génius formátu Hercule Poirot. Ráda nad knihami uvažuji, takže od vražd si odskakuji k filosofickým tématům. Pokud se skloubí mé dvě životní vášně – knihy a kočky – dokážu hory přenášet, jen abych měla klid na čtení!

See author's posts