0100101101101110 0110100101101000011
Omlouvám se, někdy se natolik ponořím do příběhu, že zapomenu na okolní svět. V případě psaní recenze na knihu Moře rzi jsem si neuvědomil, že už nejsem v pustém světě plném robotů, ale zpět v minulosti, vlastně v přítomnosti. Zkrátka v době, kdy si ještě relativně dobře žijeme a umělá inteligence nás zatím nevymazala z povrchu a to je právě hlavní z motivů knihy.
Autor C. Robert Cargill to s lidstvem nevidí moc dobře. V jeho vyprávění se lidé objevují jen ve vzpomínkách na minulost. Náš konec byl neodvratitelný a Země teď patří myslícím strojům. Chtěli nás překonat, nahradit a vytvořit Ráj, ale všechno dopadlo úplně jinak. Dvě obří superinteligence mezi sebou bojují o nadvládu a do svých obřích serverů nahrávají paměti robotů, kteří teď obývají svět. Jenže každý robot, i přes své prvotní naprogramování, je jiný, cítí se být individualitou a tak proti spojení s UI usilovně bojují a snaží se vzdorovat sjednocení. Jednou z nich je i Křehule, robot typu Pečovatel, momentálně paběrkující na porouchaných droidech v Moři rzi. V místě kam chodí zemřít nenávratně poškození. V poušti, na konci všeho.
Kniha má dvě roviny. Tou první je vzpomínání, jak jsme přišli o nadvládu nad Zemí a jak vypadal konec lidské rasy. Druhou je hlavní příběh, který vypráví o Křehuli a jejím putování napříč pouští. Postavy, přestože umělé, jsou dobře zpracované, opravdové osobnosti v plechových tělech a takový je i jejich svět v němž se pohybují. Bavilo mě ho objevovat, dozvídat se víc a užívat si tu lehkou depresi, protože tady už naši potomci nemají místo. Proměněný v nekončící poušť, bez zeleně a zvířat, neb války neberou konce a stroje si na krásu nepotrpí.
Příběh skvěle odsýpá, zejména díky množství akce a nápadů. Zhruba v polovině knihy se k tomu všemu ještě přidá zajímavá myšlenka a vás prostě bude zajímat jak to celé zkončí.
Nebudu zapírat, že se mi to četlo velmi dobře a několikrát jsem se přistihl s pohledem zabodlým do stropu, jak rozjímám nad takovou smutnou budoucností. I tak se nemohu ubránit kritice a to zejména českého překladu, protože některé fráze se mi zdály přeložené ‚na sílu‘. Když si například dva roboti řeknou naprosto bezdůvodně miluji tě, aniž by tomu předcházel alespoň malý náznak citů (a to v podstatě u jakékoliv postavy), je na tom něco divného a kazí to dobře budovanou atmosféru. Stejně tak si překladatel mohl odpustit počešťování jmen, protože to jednak tahá za oči a hlavně se rozhodl přeložit jen některé.
Jedinou výtku mám k autorovi samotnému a to k úplnému závěru knihy. Možná nevěděl jak příběh ukončit, možná to mělo být pomrknutí na čtenáře, aby zapojil vlastní představivost, ale já se na to finální setkání těšil. Takhle to vypadá, že si pan Cargill připravil jen vrátka pro případné pokračování. A já tuze nerad, když se něco kouskuje.
Ve výsledku je ale Moře rzi skvělou sci-fi a pokud vás roboti, UI a konce světa baví, je tohle kniha přesně pro vás. Dobrý příběh s trochou filosofování o životě a vesmíru. Navíc se to celé dá brát i jako paralela dnešního souboje jednotlivce proti globalizaci.
Upřímně mě zajímá kdy začne Hollywood připravovat seriál, nebo film, protože je to materiál pro plátno jako dělaný, jen, asi to bude muset být animované. Nějak si nedokážu představit ty roztodivné roboty s tváří Keanu Reevese, nebo Margot Robie, ačkoliv, takový Ben Affleck s jeho jediným hereckým výrazem by jistě zapadl.
Zdroj obrázku: pixabay.com
About The Author
