Opět vás vítáme v naší Off topic rubrice, kde se čas od času věnujeme i jinému žánru, než jsou knihy a kde, doufám, najdete trochu osvícení v tom nudném repetitivním světě filmografie, který do nás běžně tlačí západní země.
Dnešní film se jmenuje 기억의 밤 (foneticky Gieokeui bam), anglicky Forgotten, český název zatím není, ale anglicky rozumějící by to přeložili jako Zapomenuto. Scénář i režii má na triku Hang-joon Jang známý především za svůj komediální seriál Deuramaui jewang, tedy The Lord of the Dramas.
Teď bych se správně měla dostat k nějaké té anotaci, případně jemně nastíněnému ději, abyste vůbec věděli, do čeho jdete. Osobně ale patřím mezi lidi, kteří se zuby nehty snaží vyhnout jakémukoliv spoileru, pokusím se tedy být s informacemi opatrná.
Jin-seok a jeho starší bratr Yoo-seok se s rodiči nastěhovali do nového domu. A dům je divný. Pochopitelně. Tady máme první a jediné klišé za celý snímek. Barák, ve kterém to v noci šramotí, a nějakou pochybnou místnost v prvním patře, do které se nejde dostat a ze které si bývalý majitel ještě neodvezl svoje věci. Jin-seok se zrovna učí na zkoušky, takže je doma prakticky nonstop a divák odchovaný na… no prakticky jakémkoliv americkém snímku může vesele očekávat ducha zavražděné babičky/bývalého majitele s motorovou pilou/šílenou jeptišku a další stokrát omílané bubáky. Neprozradím vám, co tam je, ale řeknu vám toto: točili to Korejci. Je 99% šance, že jakýkoliv váš dojem z toho, co je pointou, bude mylný. Nenechte se zmýlit, Gieokeui Bam je částečně horor, ale ne takový, na jaký jste zvyklí. Osobně existenční thrillery beru více za horory než lekací slashery, protože nepovažuji za strašidelné nic, co můžu praštit do hlavy páčidlem anebo co má tu drzost vrátit se ve druhém dílu.
Snímek si celou dobu s divákem hraje na kočku a na myš a prakticky celý je o velmi originální zápletce s opravdu překvapivým odhalením, které strčí hravě do kapsy všechny snímky M. Night Shyamalana. Upřímně, když jsem poprvé viděla ten jeho slavný Šestý smysl, mohlo mi být tak 14, a už tehdy jsem si říkala: „A to je všechno? Wow… what… a… twist…“
Fanoušci Signs a Split mi teď prominou, ale pro nějaký větší mindfuck potřebuji trochu více než něco, co čekám už od prvních 20 minut. Pokud někoho závěr jeho filmu překvapil, tak dobře pro vás, máte duši ještě nevinnou a čistou, ale já už jsem asi příliš zkažená tvorbou, která neprochází skrz hollywoodský lis, který z jakéhokoliv nápadu vytlačí všechny zbytky nápaditosti. A potom natočí remake.
Jak už jde poznat z názvu – Gieokeui bam se natáčel v Jižní Koreji. Mám pro jejich snímky obzvlášť slabost, protože si i s malým budgetem umí poradit a vytvořit něco, co působí profesionálněji než čtyřnásobně drahý snímek ze západu. Výkony hlavních herců Ha-neul Kanga a Moo-yeol Kima jsou tak uvěřitelné, jak kdyby se oba pro ty role narodili.
Kdo viděl jakýkoliv korejský snímek, je obeznámený s originální tvorbou, kterou je tato země známá. Když si uvědomím, že Parazit je jejich první snímek, který obdržel Cenu Akademie, je mi poněkud smutno. Ne, že by byl Parazit špatný. Není, je skvělý. Je výborný! Ale není to jediný dobrý mindfuckový thriller. Korea jich má plno, a Gieokeui Bam je jeden z nich.
Zdroj obrázků: hancinema.net
About The Author
