Vítáme vás opět v naší rubrice Off topic, kde můžete hledat v době koronové i mimo jí tipy také na něco jiného než jsou knihy. Dneska se podíváme na velice specifický skotský muzikál o nemrtvých. Protože zombíci jsou cool.
Jak už jsem tady několikrát psala, nejsem fanoušek americké produkce. Až na nějaké ty výjimky je to pořád to samé a člověk si může přesně na začátku vytipovat, kdo to přežije, který borec dostane kterou buchtu, kdo je hlavní villain, a po nějakém 50. filmu už to začne být docela nuda.
Annu a apokalypsu jsem si stáhla bez toho, abych si o ní byť i minimálně něco přečetla. Prostě jsem hledala nějaký snímek, který je kombinací hororu a komedie, což je překvapivě moje nejoblíbenější kombinace. Pokud se tam i nějak absurdně zpívá jako v Rocky horror picture show nebo Reefer Madness, tak si slintám na košili blahem. A dobře jsem udělala, protože jak jsem později zjistila, fanoušci zombie komedií odkojení na Zombielandu anebo podle mě brutálně přeceňovaném Shaun of the dead úplně asi netušili, do čeho u Anny jdou, a tak tomu neférově srazili hodnocení na trapných 60%.
Ale vykašleme se na ně a zkusme se podívat na tento snímek trochu jinýma očima. Ano, nebudu vám lhát, začátek vypadá jako High school musical a hudba zde je docela popová. Jak už i plakát vypovídá, je to o bandě středoškoláků těsně před maturitou, které postihne zombie apokalypsa právě v období vánočních radovánek. Písně jsou tedy mírně svátečně laděné. Občas v nich zaslechnete nějaké ty rolničky, což celé situaci přidává trochu na absurditě. Nejvíce „santovský“ song je It’s That Time of Year, což není ani tak úplně o západňáckém dědovi, co nosí dárky, ale spíše to připomíná vanilla porno.
Na tomto filmu jsem nejvíce ocenila absolutně jiný přístup. Celé to vylezlo z malého totálně neznámého skotského studia a tvůrci se vysloveně snažili vyhnout otřepaným debilním hollywoodským klišé. Po celou dobu vám všichni připomínají, že toto není Amerika, a dokonce je tomu věnovaná jedna celá píseň There is no such thing as a Hollywood ending. Když budete pozorně sledovat a poslouchat, tak si příjemně vyhráli s foreshadowingem. Konec tedy odhadnete ne podle klasické stokrát omílané škatulky jako u jiných podobných, ale podle zajímavých náznaků.
Ze začátku je film čistě komediální. Zombíci přijdou, nastane peklo a je to sranda. Tady si velmi vyhráli s brutálně věrným zpracováním psychologie. Nemohu se zbavit pocitu, že v mnoha jiných pubertálních filmech se postavy chovají pochybně nepřirozeně. Ve většině podobných příběhů se opakují vždy stejné archetypy: nějaký hodný chcípáček, který taky jako zázrakem přežije a dostane hlavní sexy drsňačku, nabušený frajer, který se na konci obětuje za vlast, zamilovaný pár, který si umírá v náručí… toto jsme viděli už tolikrát, že už je to fakt nuda. Tady se tomu snaží poctivě vyhnout. Anna není nijak drsná, její lesbická kámoška Steph nespasí svět, Annin bývalý Nick je prostě borec, a to je všechno. Žádná skrytá citlivá stránka. Postavy neprojdou během dvou dnů příběhu žádným zásadním vývojem, a to je dobře. I když se nám tuto filosofii západní produkce snaží natlačit, ve skutečném světě se nikdo za dva dny zázračně nezmění, neobjeví nějakou superschopnost, ani si na poslední chvíli neuvědomí, že vlastně celou dobu miluje svého nerdoidního nejlepšího kámoše. No such thing as Hollywood ending.
První půlku je film vtipný ne proto, že by se snažil na sílu být, ale protože postavy pohlížejí na zombie apokalypsu zhruba tak, jak by na ni pohlíželi i skuteční lidé. Tato překvapivě výborná autenticita dělá z Anny a apokalypsy přímo mistrovské dílo. Nikdo tady neříká „walker“ nebo „undead“. Jsem doslova alergická, když se postavy ve filmech a seriálech chovají, jako kdyby nikdy neslyšeli slovo „zombie“. Zde to nejen znají, ale taky z toho mají i na začátku prdel. Nádherně to ukazuje naši společnost v tom, že kdyby něco takového nastalo, mladší generace by na místo něčeho smysluplného fotila se zombíky selfíčka a tagovala to na Instagram, a jakmile by vypadnul internet, tak by byli úplně zoufalí, protože většina lidí nic praktického vlastně neumí a neměla by ani ponětí, co v takových situacích dělat.
Komedie se změní na akční drama přesně ve chvíli, kdy jedna z postav řekne: „This is not fun anymore.“ Od té chvíle vše dost zvážní, a i když se i v druhé polovině naskytně pár vtipných momentů, v konečném důsledku je to docela maso.
Hodně jsem si užila absolutně neokoukané tváře. Ella Hunt, představitelka hlavní postavy Anny, je jako hrdinka velmi příjemná. Citlivá (ale ne moc), drsná (ale ne moc), chytrá (ale ne moc), pěkná (ale ne moc). Její hlas sice není nijak oslňující co do techniky, nicméně je plný emocí, a přestože nejsem nijak citlivka, u její poslední písně mi doslova tekly slzy z očí. Její otec (Mark Benton) je takový ten hodný kulatý zpocený strejda, který se snaží chovat přísně, ale ve skutečnosti je to spíš plyšový medvídek, a úplně mě dostalo, jak skvěle umí tento herec zpívat. Nicméně z hlasu Sarah Swire jako homosexuální Steph jsem si doslova sedala na prdel. A ano, v příběhu je lesba, ale opět nečekejte klasický americký archetyp. Steph je zde nádherně realistická a hrozně mi připomínala moji spolužačku z gymplu. Obecně jsou zde charaktery velice věrně zpracované i zahrané. Což se týká i pubertálně zaláskovaného páru Lisy a Chrise (Marli Siu a Christopher Leveaux), jejichž vztah na mě působil jako jeden z nejromantičtějších příběhů, se kterým jsem za poslední dobu mohla setkat. Bez prdele.
Pokud se rozhodnete sledovat Annu a apokalypsu, doporučila bych od toho neočekávat nic jako Zombieland, Scouts guide to the zombie apocalypse, Dead snow 2 ani Shaun of the dead. Protože pokud do toho půjdete s tím, že se budete těšit na švihlou přehnanost, tak budete VELMI zklamaní. Pokud budete očekávat vážný film jako World war Z nebo Train to Busan, budete ještě zklamanější. Anna a apokalypsa uvízla někde mezitím, což já osobně považuji za velké plus, nicméně na to dost lidí mělo rozporuplné názory. Nicméně vám tento snímek ukáže, jak vypadá svět za hranicemi milionové produkce. Tady si se svačinářkami vystačili s rozpočtem $9.5M, za což by v USA nenatočili ani úvodní znělku. Namísto karikatur lidí vás čekají skutečné postavy a realistický děj. Pokud by tedy lidé během oběda odložili vidličku a začali tancovat a zpívat.
Zdroj obrázků: aatafilm.com
About The Author
