Western už je z velké části mrtvý žánr. Mnoho lidí stále chce nové a jiné věci a je pravda, že tento styl je dost vyčerpaný. Vymyslet totiž něco naprosto originálního je ve westernu téměř zločin proti lidskosti. Jak už jsem zmínila ve své recenzi na hru Red Dead Redemption 2, správný western je plný klišé. Záporák musí vypadat jako záporák už od první chvíle, klaďasové nosí světlý klobouk, ženy se zoufale dovolávají svých práv a postavy v něm umírají na milion různých způsobů. Na plátně to záměrně musí vypadat jako zajímavé místo plné volnomyšlenkářství, honáků krav a barových přestřelek, zatímco ve skutečnosti jste se nedožili víc jak 40 let a zabila vás cholera, tuberkulóza, roztrhali vás vlci, pobili desperadi nebo vlastní rodina. Doby komedií Budda Spencera a Terence Hilla nebo thrillerů s Clintem Eastwoodem už jsou dávno pohřbené, ale často se objeví někdo, kdo se tento žánr více či méně úspěšně pokusí vskřísit. Dneska ale nebudeme hovořit o pokusech Tarantina nebo Rodrigueze ale zaměříme se na tvorbu Joela a Ethana Coenových. Kdo viděl film Big Lebowski, dokáže si představit, že jejich tvorba je možná trochu podivná, ale přesto z velké části výjimečná. A to jde kolikrát ruku v ruce s tím, že nesedne nutně každému.
Balada o Busterovi Scruggsovi patří mezi ty podivné, ale až magicky přesné představitelé klasického westernu. Film nemá souvislý děj, namísto toho vás čeká 6 krátších příběhů, které jsou jak vystřižené z antologie několika autorů, kterým editor dal jasný úkol: „Napiš povídku, která bude z Divokého západu a hlavní roli bude hrát brutální ironie. Jinak si dělej, co chceš.“ A díky tomu je každý příběh naprosto jedinečný, z jiného geografického prostředí, naprosto nesouvisející s ostatními a hlavně – každý je jiného žánru. Ale přesto mají všechny jednu věc společnou. A to, že jsou precizně provedenou vizitkou daného stylu.
Balada o Busterovi Scruggsovi
V úvodním příběhu vás čeká epizoda ze života expresivního a až přehnaně pozitivního pistolníka Bustera Scruggse, kterého hraje excelentní Tim Blake Nelson, kterého jste mohli vidět ve westernové adaptaci Homérovy Odyssey opět od bratrů Coenových O Brother, Where Art Thou?/Bratříčku, kde jsi? Buster i přesto, že je hledaný za velkou odměnu, stále si udržuje klasický zjev i jednání ukázkového klaďase. Vzpomněla jsem si u toho na ty staré filmy ve stylu Limonadového Joa, ve kterých kovboj v krémovém klobouku vystřílel polovinu města, ale stejně byl zobrazován jako typický příklad dobra proti těm špinavým a zpocených tabák žvýkajícím ochlastům. U přes přehnanou ujetost v dnešní době používanou už akorát ve stoner snímcích si zachovává velmi silnou myšlenku lidské pomíjivosti. Zejména se mi líbil odkaz na karetní sestavu zvanou Dead man´s hand (dvě černá esa a dvě černé osmičky) známou ze života skutečného hrdiny Divokého západu Wild Bill Hickoka, který byl zastřelen právě u hraní pokeru s těmito kartami v rukách. Můžete tedy na tento příběh pohlížet jako na stupidní a bláznivou dětinskou zpěvohru anebo jako na dost hlubokou metaforu jen schovanou za pozlátko. Volba je na vás.
Poblíž Algodones
Podobně komicky je pojat i příběh o mladém sympatickém desperadovi (James Franco), který je po střetu s proslulým „Panvičkářem“ odsouzen k trestu smrti oběšením. Ironií osudu je to, že je hlavní postava očividně předurčená k popravě nehledě na to, kolikrát je před ní zachráněna, takže si z vyneseného trestu smrti zas až tolik nedělá.
Lístek na jídlo
Meal ticket vás po veselém začátku semele jak obří tsunami. Hlavní postavou je starý impresario, který „vlastní“ bezrukého a beznohého umělce Harrisona. Objíždí s ním severní území lestnaté Ameriky a předvádí ho ve svém vlastním malém panoptiku. Harrison negramotným vesničanům přednáší složité texty romantické poezie, Shakespearovy sonety, biblické příběhy i Lincolnův projev z Občanské války. I přes určitou zdlouhavost této balady bych ji označila za tu nejkvalitnější z celé této filmové sbírky. Velkou ironií této dvojce je i to, že se budete snažit po většinu času pochopit, zda se starý muž o Harrisona stará z dobrého srdce nebo z vidiny lehkého výdělku. Kvalitu epizody přidává i velkolepý výkon Harryho Mellinga, kterého si můžete pamatovat z role hloupého a agresivního Dudleyho Dursleye ze ságy Harry Potter a jeho „majitele“ Liama Neesona, který by podle mě skvěle zahrál i šťouchadlo na brambory, kdyby mu to někdo nabídnul.
Zlatý pramen
Čtvrtý příběh je one-man-show ošlehaného zlatokopa (Tom Waits), který ukazuje, že s tvrdohlavostí nejdál dojdete. A pokud by se vás eventuálně snažilo před vaším cílem něco zastavit, síla vůle je kolikrát to jediné, co vám zůstane, a tedy na tom musíte svůj úspěch postavit. Starý zlatokop je zde vnímán jako symbol těch, kteří úspěchu z rýžovací horečky zasvětili dlouhé dekády, a i přes celoživotní nezdar a osobnostní selhání je jejich sen zbohatnutí to jediné, co jim zůstalo, a proto je to taky jediné, čeho se ještě mohou držet. I přes poněkud minimalistické pojetí Zlatého pramenu je tento příběh o vytrvalosti to, co smylo špinavou pachuť koncentrované deprese, která se ve mně držela po Meal ticket.
Dívčina, co se vzbouřila
Předposlední balada této ironické westernové antologie vypráví příběh mladé Alice Longabaugh, tiché zakřiknuté dívky, která byla naučená po celý život následovat svého staršího bratra Gilberta. Ten přijde s nápadem stěhování do jiného města za účelem podnikání, a Alici je přislíben sňatek s jeho potenciálním obchodním partnerem. Během náročného a dlouhého putování karavanového konvoje přes stát Oregon však Gilbert zemře a jeho sestra se pokouší dokončit nebezpečnou cestu v konvoji sama. Naučené vzorce chování, které Alice do té doby praktikovala, však ztrácí na praktičnosti i samotném smyslu, a tak divák rychle zjišťuje, že celá cesta je i částečně metaforou k určitému objevení vlastní vůle. Jako všechny ostatní příběhy je i tento v hloubce velmi filozofický a opět výborně obsazený. Postava herečky Zoe Kazan z velké části připomíná Janu Eyrovou. Osobu, která je prostě okolím tak nějak pasivně donucená se stáhnout do sebe a jen poslouchat druhé, a teprve až k tomu dostane po dlouhé době příležitost, po ostýchavých začátcích ukáže, kolik toho v sobě má.
Smrtelné ostatky
Pokud považuji baladu Lístek na jídlo za nejkvalitnější, tak poslední příběh Smrtelné ostatky je rozhodně nejzajímavější. Celý se odehráváv dostavníku, ve kterém se jako ve špatném vtipu sejde Angličan, Ir, Francouz, matrona a traper. Každý má vlastní vyhraněný pohled na život a jeho hodnoty a každý je pochopitelně přesvědčen, že ty jeho jsou ty jediné správné. Jakkoliv se divákovi může jejich výměna názorů může zdát zbytečná, v konečném důsledku pochopí, jak hluboké je uzavření celé této antologie právě tímto příběhem. Nemá ani smysl vyzdvihovat zde jednoho či druhého herce, jelikož jsou bez nadsázky všichni ve své roli perfektní.
Film Balada o Busteru Scruggsovi je dle mého na poli českého a slovenského diváka velmi nedoceněný film. Našinec neznalý pravé západní folkové kultury odkojený na italských špagetti westernech Budda a Terence, německém Vinnetouovi a českém Whisky-to-je-moje-gusto nemusí úplně ocenit něco, co neukazuje evropskou představu tehdejší dobové normality, ale opravovou americkou autenticitu. V žánru westernu se jedná téměř o čistou esenci, a z toho důvodu si nezaslouží být nijak opomíjen.
About The Author
