Recenze: Red Dead Redemption 2 – dokonalý koktejl westernových klišé

Fanoušci westernu se konečně dočkali, a po rok a půl dlouhé beznaději přišla konzolová hra Red Dead Redemption 2 i na PC. Sama jsem spíš nakloněna stolním počítačům, takže tortura, kterou jsem musela podstoupit, než studio Rockstar Games vydalo i tuto verzi, byla dost útrpná.

Přiznám se, že i přesto, že western a country jsou moje go-to styles, byla jsem k celé hře dopředu skeptická. Nechci znít jak ultimátní hipster, ale mezi konzolisty byla tak profláklá a přechválená, že jsem ani nečekala, že bude opravdu nějak hluboká. Koneckonců podobně adorovaných bylo dost věcí, které mi nijak speciální nepřišly. Bez přehánění nastal totální šok.

Překvapení, které se konalo, by se dalo přirovnat k tomu, že jste před lety ochutnali nejlepší dort na světě. Byl tak vynikající, že se vám o něm ještě 5 let zdá. Od té doby jste zkoušeli najít nějaký jemu podobný anebo alespoň podobně dobrý, ale víceméně jste jimi akorát tak zaháněli hlad. A poté největší průmyslová cukrářská firma v okolí rozhlásí, že vyrobila něco speciálního a celá vaše čtvrť o tom pořád mluví. Vy si pochopitelně jdete koupit taky, ale moc od toho nečekáte, protože jednak jen proto, že se to líbí mase, neznamená, že to bude dobré a za druhé prostě stále máte na jazyku chuť toho prvního. Potom ten dort doma vytáhnete z krabice a zjistíte, že sice je trochu pobitý a spadla mu šlehačka, ale vevnitř najdete zapečenou zlatou cihlu a pravděpodobně je nacpaný nějakými těžkými drogami, protože ho sníte celý na posezení a jdete si hned koupit druhý.

Ovládání

Red Dead Redemption 2 bylo původně určeno na konzoli. I když se studio Rockstar Games snažilo předělat hru na počítače, celé ovládání je dost neohrabané. Krom toho obsahuje pověstné gamepadové kombinace dvou a více tlačítek, které by na PC šly pohodlně rozdělit mezi větší množství kláves. Namísto toho když chcete v míření použít zpomalený režim, musíte jednou klávesou zamířit, u toho zmáčknout jinou, kterou držet, třetí si označit nepřítele a čtvrtou střílet, zatímco stále držíte ty další. Dá se na to zvyknout celkem rychle, ale první půl hodinu tutoriálu slyšeli moje nadávky všichni sousedi. Nehledě na to, že logika rozložení kláves je velmi nepohodlná a nejde změnit. Tedy v nastavení sice možnost změny kláves je, ale změna se i tak neprovede, takže je tato možnost naprosto zbytečná a k některým klávesám budete muset docela natahovat prsty. Pokud jste někde, kde je více interakcí blízko sebe (například ve svém stanu), máte na jednom místě truhlu s oblečením, postel, stůl s několika věcmi na něm a ještě nad polštářem nalepené fotky. Jelikož nemůžete jednoduše namířit na to, co chcete použít, ztratíte dost tím, že se budete točit na místě, abyste vychytali ten správný moment, kdy se vám ukáže možnost „spát„ namísto „sebrat pomádu na vlasy“, „převléknout se“ nebo „podívat se na fotku vašeho psa“. Krom toho kdykoliv jste v táboře, postava začne chodit neuvěřitelně pomalu a při úporném držení shiftu zrychlí z tempa umírajícího slimáka maximálně tak na bleskový kvap lázeňského důchodce se čtyřbodovým chodítkem. Vzhledem k tomu, že v táboře budete trávit docela dost času a potřebujete v něm občas i něco vyřešit, nemožnost alespoň trochu chodit rychle se stane neuvěřitelně irituící.

Grafika

Mnoho fanoušků Play Station mě teď asi ukamenuje, ale na to, že je Red Dead 2 celkem nová hra, grafika není nijak slavná. Jako ano, je příjemná, na konzole, ale jako PC gamer jsem zvyklá na trochu vyšší standard, a když ji srovnám například s o tři roky starším Zaklínačem 3, tedy dle mého úsudku hrou podobně koncipovanou (velký otevřený svět, mnoho NPC, příroda, koně, města, pohled z třetí osoby atd.), čekám za ty tři roky nějaký větší vývoj.

Vymyšlený svět ve skutečném světě

Fiktivní státy, ve kterých se hra odehrává, New Hanover, Ambarino a Lemoyne, reprezentují jak stavbou, tak přírodou i sociální strukturou skutečná místa Ameriky, konkrétně Alabamy, Louisiany a Montany. Najdete tam město, které jakoby z oka vypadlo New Orleans nebo národní park připomínající zmenšeninu Yellowstonu. To samo o sobě není vůbec na škodu. Právě naopak, dává to tvůrcům větší množnosti změnit některé věci podle toho, jak se jim to hodí bez toho, aby museli brát ohled na skutečnou historii daných lokací. Proto je to jako pěst na oko, když najednou začnou postavy mluvit o stěhování do Bostonu, New Yorku nebo na Kubu. Působí to asi stejně nepatřičně, jako kdyby se Sam s Frodem cestou do Hory osudu bavili o tom, jaké je to fajn ve středověkém Hamburgu.

Nepřátelské gangy o velikosti menší armády

Van der Linde gang, ve kterém působí hlavní postava hry Arthur Morgan, je skupina připomínající spíš rodinu. Čítá 24 osob včetně žen a dětí. Nepřátelské gangy, například O´Driscollovci mají proti tomu členů mnohem více. Krom základní báze, ve které je okolo 50 mužů, vás čeká mnoho střetnutí i s menšími skupinami například po 5 členech. Dokupy tedy potkáte/zabijete (co si budeme nalhávat) okolo 200 banditů této dané partičky nepřátel. A stále se budou spamovat znova a znova, většinou na těch stejných místech. Dávalo by větší smysl, že když vyčistíte nějakou oblast, zůstane vyčištěná. Alespoň chvíli. Po vyspání tam nicméně máte dalších několik desítek těch stejných nepřátel, které přestože jsou považovány za zloduchy Ameriky, očividně nikomu krom vás zas až tak nevadí.

Jste příliš bohatí

Toto by se nemuselo tak nutně zdát jako negativní věc. Nicméně Van der Lindův gang v čele se samotným vůdcem skupiny Dutchem van der Lindem neustále kňourá, jak nemá peníze. Všichni členové skupiny přispívají na chod komunity po pár dolarech, zatímco vám se válí v tašce několik tisíc, za které byste mohli koupit sídlo hodné arabského šejka. S penězi ve hře prostě není co dělat. Můžete si nakoupit všechno oblečení, které v obchodech najdete (i to, co ani nebudete nosit), vyšperkovat každou zbraň, spávat v hotelech, házet kolem sebe dolary při každé charitativní příležitosti, ale stejně od první třetiny hry budete mít tolik peněz, že byste si s nimi mohli vytapetovat celý Buckinghamský palác. Přestože už fyzicky máte dost financí na to, abyste klidně přestěhovali celý gang na Kanárské ostrovy, kde byste jim postavili zámek z diamantů, žijete ve hnusné bažině plné aligátorů a dál příběhově sháníte peníze, které už dávno máte a nevíte, co s nimi.

Rychlé cestování, které tak akorát zdržuje

Ve hře funguje něco jako rychlé cestování. Abyste si otevřeli tuto funkci, musíte mít nejprve vylepšený tábor. Mnoho hráčů dokončilo hru bez toho, aby se vůbec dozvědělo, že má tuto možnost. Je to tak běžné, že z toho vytvořili i celý díl v seriálu Southpark. Jakmile toto uděláte, můžete cestovat téměř odkudkoliv. Říkám téměř, protože nesmíte být ve městě ani u cesty, ale jen v hlubokém lese. Musíte si rozložit stan, kde se fyzicky posadit k ohni, tam si otevřít možnost fast travel, kde si vybrat ze seznamu příslušnou lokaci (ze začátku ani nebudete vědět, která je která, než se trochu naučíte mapu) a Arthur začne na koni přejíždět přes krajinu. A přejíždí a přejíždí za zvuku ambientní hudby asi minutu a půl. Celé toto nejde nijak přeskočit. Během hry většinou zjistíte, že prosté cestování na koni je možná o minutu dvě delší (herní svět se jen zdá veliký, ale projedete ho celý na koni za max 10 minut), ale alespoň jedete a něco děláte namísto čekání a prohlížení si záběrů lokací, kde už jste dávno byli jako ve filmu. Navíc máte šanci potkat někoho zajímavého a otevřít si nový úkol.

Není na to čeština

Konkrétně tato situace pro mě nebyla úplně problémem, ale dokáži si představit, že ne každý plynule rozumí americké angličtině. Je škoda, že hra nemá českou podporu ani smysluplný způsob udělat fan překlad, protože obecně hry od Rockstar se jakkoliv blbě upravují.

Prakticky nemožné modování

Red Dead Redemption 2 je možná úžasná hra, ale jsem fanouškem možnosti si přidat pár úprav. Zvlášť pokud se pokouším hrát hru už po několikáté. Není nic lepšího, než když si čas od času změníte textury, přidáte rychlejší možnosti cestování anebo zbavíte hru otravných bugů. Pár modů sice na hru je, ale nic nijak závratného. Vytvořit mod, který by se uměl s hrami od Rockstar nějak lépe kamarádit, je podstatně těžší než namodovat většinu jiných podobných her.

Příběh

Všechny zápory hry a nepovedené plot holy se zdají jako naprosté drobnosti ve chvíli, kdy vás chytí příběh. (Což bude rychle.) Red Dead Redemption 2 je plný klišé. Ale koncekonců celý western je jedno velké klišé. Ale to nevadí. Jestli je nějaký žánr, kde by bylo až nepatřičné, aby tam došlo k nějakému absolutně nečekanému zvratu, tak je to právě western. A i přesto, že některé věci, prostě čekáte, je to celé udělané tak, aby vás to i přesto chytilo za srdce. V určitých momentech jsou situace tak bizarní, že se budete nahlas smát. A jindy brečet. Já jsem nikdy nebrečela u knihy, u filmu mi asi dvakrát v životě ukápla slza. U hry nikdy. Ale Red Dead Redemption 2 bylo v některých chvílích tak dojemné, že jsem vysloveně ani neviděla na obrazovku, protože jsem bulela jako želva. Celá hra už podle názvu směřuje k vykoupení. Úkolem vás jako hráče tedy není „vyhrát hru“, jako spíš právě pomyslné spirituální spasení hlavní postavy.

Skutečný vztah s hlavní postavou

Za víc jak 150 hodin hraní (spíš více, pokud budete chtít mít všechno na 100%) si získáte opravdový vztah k některým postavám. Red Dead Redemption 2 se totiž trochu liší od role-playování v jiných hrách. Jsou hry, kde v podstatě jedete naskriptovaný příběh nějakého hrdiny. Sice za něj střílíte a sbíráte bordel, abyste ho pak prodali, ale jinak to v podstatě sledujete jako film. Oproti tomu RPG hry umožňují větší rozhodovací možnosti, kterými utváříte vztah s ostatními postavami. Nicméně v konečném důsledku jsou rozhovory předem určené, jen se sami ptáte na nějaké věci a je jen naprogramováno, jak vám má postava na konkrétní věc odpovědět. Hlavní postava jste tedy z velké části vy, i když hrajete za plešatého týpka s gausovou puškou nebo šedovlasého se dvěma meči. V konečném důsledku si nemůžete dostatečně vytvořit vztah k postavě, která jedná přesně jako vy chcete, protože jste to vy, ani k postavě, která je předem naprogramovaná nějak a její povaha vám úplně nesedí. V Red Dead to funguje trochu jinak. Váš vztah k ostatním lidem určuje vaše karma neboli čest. Různými drobnými skutky, které nemají nic společného s hlavním příběhem, si ji postupně zvyšujete nebo snižujete. Stále jste desperado, ale pokud máte čest, chovají se k vám lidé jinak. Vaše postava sice dělá příběhově stejné věci, ale jinak na ně reaguje. To vám pomáhá vytvořit si s Arthurem Morganem i jinými postavami skutečný vztah, jako by se to dělo u vašich blízkých přátel, kteří by byli určitými okolnostmi dotlačení do situací, které jim nejsou příjemné, ale musí je prostě vyřešit. Arthur Morgan začíná při RPG způsobu určování přesvědčení na chaotickém neutrálu. Je jen na vás, zda se z něj stane chaotické zlo nebo chaotické dobro. O tom je právě to vykoupení.

Arthur Morgan je tak trochu autista

Hlavní postava Red Dead Redemption 2 Arthur Morgan je bez přehánění typickým příkladem nadprůměrně inteligentního člověka s Aspergerovým syndromem se vším, co si tento druh slabšího autismu nese. Výborně kreslí, ale věci, které říká a dělá jsou trochu atypické oproti jiným herním hrdinům, a celkově to ještě více doplňuje jeho příběh a vysvětluje věci, které by jinak pro běžného člověka byly dost nepochopitelné. Díky tomu budou některé situace ještě dojemnější a jiné ještě vtipnější. Typickým příkladem je běžný způsob zvyšování cti, a to zdravení lidí na ulici, u kterého zažijete nejednu srandu, když Arthur bude pokřikovat na náhodného týpka s vidlemi: „Hej, pane! Stůjte!“ A když se ten nicnetušící chudák otočí, řekne mu: „Vy se mi líbíte pane, máte příjemný obličej. Jen tak dál!“ Schválně si takto zkuste někoho pozdravit v obchodě. Bizarnost celé situace bude o to větší. Nicméně je Arthur Morgan jeden z nejfunkčnějších a nejpovedenějších herních charakterů, se kterými jsem se kdy setkala.

Vytváříte si vztah s vlastním koněm

Koní si ve hře můžete koupit tucty a další tucty si můžete volně chytit v přírodě. Liší se jak houževnatostí, tak rychlostí nebo ovladatelnostní. Ale stejně jako v životě si musíte se svým koněm vytvořit vztah. Na začátku budete rádi, když vás váš kůň nepokope anebo vám neuteče. Po čase, ve kterém si ho pojmenujete, budete se mu věnovat, krmit ho, čistit ho, chválit ho, mazlit ho, budete překvapení, že k němu má vztah nejen vaše postava, ale i vy.

Ve hře prostě neexistuje náhodná lokace, ve které nic není

Většina gamerů zná situaci, kdy má sice příběh odehraný, ale i tak běhá po mapě tam a zpátky, leze na místa, kam se normálně nedá dostat, aby nakonec zjistil, že tam není nic zajímavého. U Red Dead Redemption 2 to neplatí. Pokud uslyšíte rozhovor s NPC (kterých je hodně, hra je docela zalidněná) dozvíte se něco nového. Každý jeden dům, do kterého se dá vlézt, je speciální. Ať už je v něm poklad anebo easteregg, zajímavý příběh, temné tajemství, které můžete vyřešit či alespoň sympaťák, který vás pozve na dušené maso a dá vám koně. Některá tajemnství jsou složitější a sice je nemůžete vyřešit, ale dokresluje to dokonalou autenticitu světa. Dám vám jeden příklad z mnoha a mnoha desítek, které ve hře jsou: Na jednom ranči je dům, kde vždy 2x denně ve 12 hodin na 10 sekund vykoukne z okna jistá dívka. Nevíte, kdo je ani komu dům patří. Jindy náhodou potkáte paní, které padl kůň a požádá vás, jestli byste jí nesvezli. Za pět minut plných drbů zmíní něco o nějaké holce, které umřel milý během hospodské potyčky, a tak nevychází z domu. Po čase, co se věnujete jiným věcem, uslyšíte náhodné chlapy, jak se baví o tom, že je teď zavřená hospoda, protože tam omylem zastřelili týpka. Někde jinde najdete hrob toho kluka a dozvíte se, jak se jmenoval. Jindy najdete onu zavřenou hospodu, kde při troše pátrání objevíte 3 kulky v jedné zdi jen pár centimentrů od sebe. Toliko k náhodnému zastřelení. Když se vrátíte k domu, ze kterého vykukuje 20 sekund denně holka, na verandě je stařík, který vám okamžitě začně sprostě nadávat, že žádné další otrapy tady nechce a napadne vás. Když ho zabijete, měla by vám klesnout karma. Ale neklesne, protože celé toto náhodné pátrání vám dokresluje příběh přehaně starostlivého psychopatického otce, který poslal svého syna, aby zabil přítele od jeho dcery, protože byl pod její úroveň, a teď tu holku doma vězní. Celé toto zjištění vám v podstatě k ničemu není, ale právě takové drobnosti způsobují, že budete svět Red Dead 2 brát opravdu vážně.

Je pořád co dělat

Když se zrovna nebudete chtít věnovat příběhu, máte obrovské množství volné zábavy. Pokud vám nezáleží na karmě, můžete přepadávat fiakry, unášet lidi, vybírat půjčky, rabovat domy nebo lovit legendární zvířata a dělat si z nich čepice.

Jestli jste jak já a zabíjení nevinných se vám z duše příčí, můžete hledat staré poklady, prozkoumávat tajemství ve vikingských pohřebištích, objevit skrytého sériového vraha nebo dokonce lovit týpka, který si o sobě myslí, že je upír. Můžete klidně pronásledovat chlapy, jak se vrací z hospody, zjistit, kde bydlí a poslouchat, jak jim manželky nadávají, že se vrátili domů zase ožralí. Ten svět prostě žije sám o sobě a vy jste v něm jen jako malá kapka v moři

Jsou hry, které si nezaslouží cenovku 60 euro, ale tato mezi ně nepatří. Vzhledem k tomu, že se jedná o prequel k jedničce, nevadí, že jste první díl nehráli. A pokud jste jako já zapřísáhlý antikonzolista, tak si asi ani nezahrajete. Ale o druhý díl byste neměli přijít. Tato western-mafia je poslední 3 roky ta nejlepší hra, kterou jsem hrála, a to mluví za vše.

Dokonalým způsobem celou zábavnou logiku hry ukazuje toto video od Viva La Dirt League:

Dodatek: Na podruhé už nemá hra co nabídnout

Tento konkrétní odstavec přidávám po více než roku od napsání recenze. Zatímco jsou hry, ke kterým se čas od času vrátím, Red Dead Redemption 2 není ten případ. Hra si získala mé srdce hlavně kvůli příběhům a všelijakým secretům. Nicméně, když už jednou celou hru pocitivě dům po domu projdete a najdete všechno, ztratíte motivaci si hru znova zahrát. Příběh, přestože je opravdu úžasný, jeden z nejlepších, možná i opravdu nejlepší, tak je asi tak příjemný, jako když vám někdo strčí do zadku rozžhavený pohrabáč. Zážitek to byl nezapamatovatelný, ale ani za několik měsíců se mi nepodařilo z něho otřepat. Red Dead Redemtion 2 je druhá nejlepší hra, kterou jsem kdy měla tu čest držet v rukách. Ale už ji nechci nikdy vidět. Nikdy.

Zdroje obrázků: rockstargames.com, hra Red dead Redemption 2, youtube.com

About The Author