Jsme rádi, že jste zase zavítali do naší Off topic rubriky pro doporučení i něčeho jiného, než je literatura. Dlouho jsem váhala, jak tento článek začít. Přestože je Baahubali jeden z mých nejoblíbenějších snímků, je opravdu těžké psát recenzi na něco, co upřímně zbožňujete. Budu se snažit být co nejméně citově zainteresovaná.
Začínáme uprostřed:
Baahubali jsou vlastně dva filmy. Hned ten první prostě nazvaný The Beginning začíná útěkem zraněné bohatě vypadající ženy pod obřím vodopádem před královskými vojáky. V náruči nese miminko, které nazývá Mahendra Baahubali. V poslední chvíli se podaří přihlížejícím vesničanům malého chlapce zachránit, ale žena umírá utonutím v rozvodněné řece. Malý Baahubali dostane jméno Śiva podle indického boha ničitele vesmíru, který symbolizuje koloběh zrození. Śiva se stane doslova posedlý neustálým lezením po skalách nahoru, což velmi trápí jeho adoptivní matku Sangu, jelikož si uvědomuje, za jakých okolností k dítěti před léty přišla, a je tedy jisté, že jej nahoře někdo hledá. Poté, co Śiva ve 25 letech na ramenou odnese těžký kámen lingam, je jisté, že opravdu do vesnice pod vodopádem nepatří a tentokrát ho úspěšně vyšplhá. Od té chvíle začíná jeho pouť do království Mahishmati, aby zachránil princeznu Devasenu ze země Kuntala, kterou po mnoho let vězní sadistický král Bhallaladeva.
Tady jsme teprve u prvních 10 minut filmu, později se dozvíme vše o původu Śivy/Mahendry Baahubaliho i obou království. Flashback zabere celou druhou půlku The Beginning a dokonce i více jak polovinu pokračování The Conclusion.
Dohromady se jedná o velmi komplexní epos odkrývající složitou politiku, která vůbec vedla k utonutí zraněné ženy ve vodopádu. „Baahubali“ je vlastně stejně jako jméno boha Śivy spíše putovním titulem. Pokud byste si představili dokonalého člověka, Baahubali toto bude splňovat v každém ohledu. Je chytrý, vynalézavý, nadlidsky silný, čestný, laskavý, vtipný, praktický nezničitelný a takticky uvažující.
Baahubali je opravdu složité dílo, takže psát recenzi na něj je asi tak stejně těžké, jak kdyby vás někdo požádal, abyste popsali jedním krátkým odstavcem dohromady pět spolu naprosto nesouvisejících knih. Tvůrci precizně propojili magickou hinduistickou kulturu, epické válečné souboje, rodinné drama a opravdovou lásku, a přidali do toho trochu steroidů pro barvu, muzikálních čísel pro vůni a indické přehnanosti pro pikantní příchuť.
Nicméně nečekejte nic tak šíleně přeplácaného jako jsou bollywoodské snímky. Bollywood funguje pouze v Bombaji a jen v hindském jazyce, který je pouze jedním z 22 oficiálně uznaných národních řečí. Dohromady má Indie přes 1500 živých jazyků (ne nářečí ale samostaných jazyků!) z toho 30 mluví minimálně milion obyvatel a 122 řečí pravidelně používá alespoň 10 tisíc. Baahubali je originálně film natočen v jazycích telugu a tamil a do hindštiny byl pouze předabován. Bollywood, přestože je u nás nejznámější pro své ujeté remaky Matrixu nebo Terminátora, tvoří jen opravdu nízké procento indické produkce, která je sice specifická oproti západní, ale přesto často velmi hluboká a inteligentní. Pokud člověk přežije, že je trochu šílenější, dočká se (stejně jako u jejich jídla) velmi neobvyklých a příjemných chutí.
Baahubali byl za rok 2015 nejdražší indický film v historii. První díl stál (teď se prosím nesmějte) 25 milionů amerických dolarů. Tady máte krásný rozdíl mezi nimi a USA, která běžné na svoje snímky vyplácne několik set milionů. Ve srovnání takové Království nebeské (film zhruba žánrově nejpodobnější) byl natočen ještě o 10 let dříve a stál 5x tolik. Pravda, CGI efekty v Baahubalim mají i slabší chvilky, ale stejně je to za mě úctyhodná práce.
Baahubali je jeden z těch snímků, který je v mnoha západních zemích zakázaný. Poté, co se na něj podíváte, budete se mlátit do hlavy a ptát se: „Proboha proč?“ Snad nikdo na světě by nemohl tento film obvinit z nějaké sexuální nerovnosti. Muži jsou tam frajeři a ženské protagonistky jsou zde vyobrazeny jako hrdé a velmi schopné. Dokonce bych si dovolila tvrdit, že by se politicky korektní krajiny mohly od Baahubaliho učit, jak napsat funkční silnou ženskou postavu bez toho, aby působila jako pěst na oko a nebyla úplně otravná a nepřirozená. Nicméně je to celé způsobené jistou scénou, kterou USA označila jako „přípravu na znásilnění“. Tady máte klasický příklad toho, jak někdy dokáže být Amerika naprosto zvrhlá. Věřte mi, že jsem tento snímek pouštěla už nejméně 20 lidem (kteří z něj byli naprosto nadšení) a ani jeden z nich se nad touto scénou nepozastavil. V podstatě jde ve zkratce o to, že Śiva velmi vtipným způsobem ukáže své vyvolené, že se nemusí schovávat za mužské šaty a drsné chování, ale ve skutečnosti je stále křehkou a krásnou ženou, kterou rád bude ochraňovat, pokud ona bude chtít. Celá scéna je velmi romantická a vkusná (Za celý film se neobjeví jediná známka nahoty, což se nedá říct o většině podobně tématických západních filmů, kde na vás prsa útočí ze všech stran.) a pohoršení, které z ní USA cítí, je podle mě pouze důkazem toho, jak hledá zlo i na místech, která jsou prostě jen čistě krásná.
V hlavní roli Baahubaliho exceluje Prabhas (což je takový indický Chris Hemsworth) a hlavní ženskou roli, tvrdou, ale laskavou královnu Sivagami si zahrála Ramya Krishnan. Její hřmotné „Yeh Mera Vachan Hain, Mera Vachan Hi Hain Shazam!“, tedy „Toto je mé slovo a mé slovo je zákon!“ mi zní v hlavě stále stejně jako její moudro „Pokud zabiješ 100 nepřátel, budou tě nazývat skvělým válečníkem. Ale pokud zachráníš jediného člověka, budeš jejich bůh.“
Přestože bych ráda ohodnotila nějakou negativní stánku filmu, krom někdy nedokonalého CGI nemohu Baahubalimu nic vytknout. Mohu se tedy jen těšit na to, jak jednou objevím snímek, který tento sesadí z pomyslné příčky mých nejoblíbenějších filmů.
Názor redaktorky Ven Dušákové:
Nebudu předstírat, že jsem neměla předsudky. Halo, bavíme se o indickém filmu! Jestli točí stejně dobře, jako řídí, je rozhodně důvod k obavám. Jak se u mě pozná, že byl film úspěšný? Podle frekvence přeskakování. Jsem netrpělivec par excellence a tlačítko vpřed je pro mě doslova spása. V případě Baahubaliho jsem seděla s otevřenou pusou a zírala na obrazovku, aniž by se má ruka pohnula jakýmkoli směrem.
Barevné, hravé, poutavé… Když řeknu monumentální, budete mě možná považovat za magora, s tím však dokážu žít. Nikdo mě nepřipravil na nejdelší flashback mého života, stejně jako na barevnost a neskutečnou melodičnost toho, co se odehrávalo po celou dobu obou dílů. Sem tam byl nějaký efekt přes čáru a už za hranicí, jenže jsem na tu či onu nedokonalost prakticky okamžitě zapomněla, neb mě upoutalo něco dalšího. Nemluvě o prvku, který okoukané americké scénáře začínají čím dál častěji postrádat, a tím je – nepředvídatelnost!
Takže ano, párkrát jsem se sarkasticky pousmála ve smyslu „Jo, tak šéfe, to už je vážně moc.“ Abych v následujících minutách dál konsternovaně zírala na toho božsky charismaticky neokoukaného polonahého chlapa, který si se mnou může dělat prakticky cokoli. Na takový šok, nejen kulturní, mě nepřipravilo nic a v budoucnu se budu snažit na jinou než evropskou či americkou produkci dívat podstatně méně skepticky a nadřazeně.
About The Author
