Na Červenáka musí mít člověk chuť. Protože když se do čtení nutí, knihu po pár stránkách odloží. Začátek je totiž lehce kostrbatý a kdo neví, kdo je Stein, Jaroš či Barbarič, bude trošku tápat. Jakmile ale člověk chytne slinu, horko těžko bude knihu odkládat!
Již ve třetí knize máme tu čest setkat se s vyšetřovací komisí ve složení kapitán Stein, který už nemůže pobíjet Turky. S Kaprálem Jarošem je takový forenzní technik a patalog v dobách Uher. A s písařem Barbaričem, milovníkem žen, drbů či historie a diplomatem v mluvě. Tato podivná trojice vyšetřuje na povolení arcivévody Matyáše Habsburského obzvláště kruté případy. První případ, který dal kluky dohromady, se odehrával v Schemnitzu. Druhý případ spiknutí v Praze a ten třetí, o kterém bude dneska řeč, v Bratislavě, tedy přesněji Prešpurku. Dále trio bude vyšotřovat ve Vídni…
Doba, kdy se za chlastání přes míru netrestalo
Opět je povídání zasazeno do rudolfínské doby, rok 1599. Tedy se zbraně nabíjí pomocí sypání střelného prachu z prachovnic. Společnost se velice výrazně dělí na ty urozené a spodinu. A pivo a víno teče proudem a všude se jezdí koňmo či v kočáře. Kolem cest sídlí loupežníci, muži jsou na bitevním poli a pobíjí Turky. Statky a honosné domy mají služebnictva tolik, kolik známe z pohádek. Není tedy žádný div, že se kolem cest loupí. A za zločiny se trestá přísně – od lámaní na kole, přes sekání končetin a upalování k šibenici.
Červenák se věnuje především lidem, aby byli správně oblečení, nosili vhodné zbraně a bydleli v domem, které patří k době. Zajímavě však popisuje třeba pozůstatky římské civilizace na území Uher. S těmi se setkáme hned v úvodu, když Barbarič potká psa s rukou v tlamě. Pokud Červenáka neznáte, tak mi věřte, že stupeň brutálních nechutností v Ohnivém znamení dalece předčí Nesba či Cartera. Tenhle Slovák opravdu umí vylíčit i smrad tak, že se vám při čtení zvedne žaludek. A to jste teprve na prvních 50 stránkách!
K době patří i strach z nadpřirozena
Ohnivé znamení, stejně jako třeba Mrtvý na Pekelném vrchu, jsou lehce duchařské. Zajímavě je pojato právě ono ohnivé znamení, které propojuje mrtvoly napříč celou knihou. Co si ale budeme povídat, pokud křesťané bojují proti pohanskému Turkovi, lidé dávají mystice a její symbolice velikou váhu. Každopádně k nálezu první mrtvoly se mi hned přiřadil první detail, který mi vadil. Trio vyšetřovatelů je pečlivé, nikdo ale nešel zkontrolovat prvek, který bych já osobně chtěla vidět na vlastní oči. Rovněž jsem si říkala, zda je záměrně kapitán „slepý“ k některým okolnostem nebo jsem jen tak podezřívavá. A co teprve Barbarič, který to přešel! Nevím, zda šlo o záměr, ale právě těmito drobnostmi mne autor držel ve střehu. Rozhodně tedy do chvíle, kdy všem došlo, kdo a proč vraždí mladé panny.
Pak mi musíte prominout lehkou nepozornost. Dílo nabralo takové napětí, co všechno z něho nakonece vyleze, že jsem hltala text a chtěla vědět víc. Takže nějaké drobné nesrovnalosti propluly kolem mne. Každopádně ať šlo o záměr či nepozornost autora, vytěžil z toho maximum. A i ony drobné nejasnosti z průběhu knihy ke konci příběhu vyjasnil.
Červenák = kvalita
Knihy Červenáka nejde jinak než milovat. Kde jinde se setkáte mezi řečí s tím, že chmaták byl několikrát bičován. Dokonce ruku mu usekli, a když se naučil krást druhou. A stejně pak skončil na šibenici. Kde jinde se vám snad i lehce pozastaví srdce nad hrůzou a kapitán to zabije luxusní hláškou, že vyprsknete smíchy? Opravdu se trojice mrzutého a ironického kapitána, kaprála, holky pro všechno, a sukničkáře Barbariče povedla. Když nejde o boj či násilí a mučení (dennodenní praktiky vyšetřování), Matěj Barbarič klade nesmírně přesné inteligentní otázky. Umí si to slovně rozdat i s místokrálem, který je jednoduše řečeno debil s mocí. Písař se snaží vidět souvislosti, je odborníkem na historii a zákony. Což také umí vykouzlit úsměv, když se s někým špičkuje či něčeho chce dosáhnout.
Abych ale jen nebásnila o vyšetřovatelích. Dovolím si chvíli básnit o celkové zápletce. Byla rozsáhlá a v rovětvených koncích a množstvích možností se jevila nepřehledně. Jakmile došlo ke zvratu, kdy zaznělo jméno, člověk si hned řekl, jak to měl tušit. Jak to je předvídatelné. Ale že to někdo tak hezky zakomponuje do jiného díla – to mi přijde kouzelné. Rovněž je dneska každý druhý čtenář zvyklý na jakési tři základní konce thrillerů plných krve. Twistplot, který miluje Nesbo, zavraždění vraha a vydoutnání policistů či osobní problémy policistů a konec happy jak dva grepy. Červenák na to jde ale jinak! Nechá dílo vyvrcholit, odhalí čekané i nečekané souvislosti. A pak ještě dovolí jeden či dva menší zvraty, které ale nijak neovlivní ani nepřesáhnout wow efektem vrchol vyšetřování. Jen tím dovysvětlí vše, co by se případně čtenáři nepozdávalo či neměl dostatečně ujasněné.
Přiznání nakonec
Asi to vypadá, že patřím ke skalním fanynkám Juraje Červenáka. Možná asi i patřím. Mám jeho knihy ráda, jsou dobové bez viditelných chyb, jsou plné násilí a sexu a nechutností. A hlavně jsou protkány dobrosrdečným humorem s inteligentním základem.
Série tria Stein, Barbarič a Jaroš (recenze géniovi píší Jana a Michal):
- Mrtvý na Pekleném vrchu – Jana
- Krev prvorozených
- Ohnivé znamení – Jana
- Ďábel v zrcadle – Michal – Jana
- Vlk a dýka – Michal
- Les přízraků
- Anděl v podsvětí – Jana
- Pre hrsť dukátov
Zdroj obrázku: Pixabay.com, Minotaur.cz
About The Author
