Úžasná kombinace romance a skoro-thrilleru. Kniha obsahuje jak zajímavý příběh, tak mrazivé jádro se zajímavým, neokoukaným odhalením.
Gró knihy. Přemýšlím, kde vlastně spočívalo. Ve scenériích, které mi připomínaly divoký západ náhorních plošin? V erotických scénách, které byly jednak uvěřitelné a druhak mnohem lepší než cokoliv ve 50 shades of bulshit? V zajímavém motivu vraždy a jejím smyslu?
Hrob kolibříka spadá mezi knihy, které vlastně neví, na co se úplně mají zaměřit. Jestli na vnitřní souboj hlavních hrdinů, nebo na vraždu. Začnete číst a čtete myšlenky, niterní pocity a vlastně jste v jakési lyrické snůšce uplakaných citů. Jednou city muže lékaře, podruhé myšlenky mladíka milujícího balet, potom zase zmatkujete jako žena, která se vzdala kariéry pro dobro svého syna. Pokud by se kniha dál nesla i v tomto stylu, nečetl by ji nikdo. Místo detektivky či thrilleru mi připadalo, že šlo o deníčkové záznamy doktora a matky. Samozřejmě pozadí postav, důvody, které je vedly k tomu či onomu rozhodnutí v životě, ty jsou krásně do detailu rozpracovány a podávány tak, aby člověka nepřehltily. Jenže kde nic tu nic, žádná akce.
Dojde k vraždě… Respektive k nálezu mrtvoly, která je velice zvláště upravena. Oběť se pojí s doktorem. Pojí se i s městem. Proběhne pitva. Hm, nějaká podoba. Sakra! Vždyť tam se dalo vykřesat tolik nechutných morbidností! Vzhledem k tomu, s jakou důsledností a detailem bylo dílo u nalezené mrtvoly provedeno, měla autorka volnou ruku v tom, co a jak popíše. A ona? Hodí tam city doktůrka. Noc nic, čekáte, jak se to vyvine.
Místo další vraždy přijede mladej frajírek s matinkou do města, kde nemají nocleh. Dáváte knize šanci a říkáte si, fajn, třeba to do sebe nějak zapadne. A budete mít pravdu, zapadne to do sebe. Ale tak strašně debilně. Postavy jsou sice voleny tak, aby obohacovaly a zároveň doplňovaly děj, aby nerušily již přednesené… Ale aby jejich začlenění trvalo půl stránky a ještě bylo zdehonestováno na úkor historie dalších postav? Co následovalo dál, u toho se člověk buď musel smát, nebo si užíval fantazie. Nepomohlo tomu ani to, že události od půlky knihy působily jako šité horkou jehlou. Tak super nápad, takové možnosti. A autorka házela žabky na hladině.
Samotný konec knihy příběh tak trochu zabil. To, co mělo být vyvrcholením, co mělo odhalit podstatu celého příběhu (nebo minimálně toho, co autorka zamýšlela), to bylo pohozeno u cesty jen tak mimochodem. Maličko celé smrti příběhu pomohla gradace textu, ale tu zabila ubohost a jakási uhlazenost či dokonalost, do které bylo dílo zasazeno. Krásný příběh na pohled, velice krásný přebal knihy, precizně provedená vražda s romantickými motivy (ne sexuálními, pozor na to). Možná proto jsem čekala brutální protiváhu, která nepřišla. Nepřišlo ani žádné politické odhalení, které opět mohlo rozjitřit mysl čtenáře a donutit jej se zamyslet. Situace okolo žen, politiky – to byly možnosti, které autorka nastínila a které v knize promrhala. I přesto je kniha čtivá. Hrob kolibříka patří mezi útlé publikace, čtení je zajímavé, není hluboké, tedy neunaví mysl a nezanechá výraznější stopy. Nadchne, neurazí, ale neuspokojí.
Zdroj obrázku: Jota.cz
About The Author
