Na tom Nesbøvi něco bude. Stále jej nemám ráda, stále píše jak mamlas, ale… Dílo Levhrat začíná příjemným vhozením doprostřed vraždy Leopoldovým jablkem – a co si budeme povídat, poutavý start je půl úspěchu celé knihy.
Jde o druhou knihu, kterou od Nesba čtu (jeho 10. kniha), tedy si dovolím pár informací o autorovi samotném. Nesbø nejen píše, je i známým norským hudebníkem. Než se začal plně věnovat do psaní, živil se jako novinář, makléř či taxikář. Všechny tři profese se nenápadně promítají do jeho děl (ve světové Harry Hole sérii třeba taxikář …). O Nesbøvi je známo, že přípravou podkladů pro knihy tráví mnohem více času než samotným psaním. Hodně cestuje, čte, mluví s lidmi a to jeho výtvorům propůjčuje jedinečnou autentičnost. Nesbø je známý především detektivní tvorbou, ale věnuje se i zábavné tvorbě s doktorem Proktorem určené dětem. Originál jedné z těch lepších knih v séerii HH – Levhart – vyšel v roce 2009, v ČR o 4 roky později. Můj kousek je půjčen z Moravské zemské knihovny v Brně, nakladatelství KNIHA ZLIN. Druhé vydání rozkrývá příběh na 722 stránkách.
Mnoho čtenářů tvrdí, že Nesbø je s každým dalším dílem lepší a lepší. Nesouhlasím. Jeho knihy jsou všechny na jedno brdo. Jede podle stejného modelu v každé knize s alkoholikem, kterému stále více a více chcete vrazit tak, že vám je i jedno, co to, sakra, to jablko je!
Jak jsem psala v perexu, kniha začíná aktivně. Neobvyklá vražda, hledání Harryho, který se po minulém díle Sněhulák (tolik se o něm mluví, že máte chuť seknout s Levhartem a číst Sněhuláka, pokud jste nečetli + Sněhulák je údajně nejlepší z celé HH série) schoval v Hongkongu. A to je až do stránky 205 veškerá zábavná či napínavá akce. Nudný a laxní přístup komisaře, který vlastně tak jako ani není ve službě, jakýsi boj kriminálních policií … Nic, co by vás zavrtalo do židle či gauče a nechtělo pustit spát, na záchod, do práce … Stále máte ale na mysli perfektní start s jablíčkem, tedy knihu neodkládáte.
A pak Kaja, kolegyně Harryho, která jej našla v Hongkongu, odjede do severských plání plných sněhu a Harry do srdce Afriky … V tu chvíli se dozvídáme více informací o hlavních hrdinech a dostáváme se do děje, který je typicky seversky mrazivý (a že tedy o nechuťárny není nouze). Chvílemi se dostáváte do situace, kdy si myslíte „A jéje, to mi zase půlku věcí zatají…“ a ono ne – Harry je přednese v plné kráse. Což je, po přečtení Pentagramu, příjemná změna. Stejně jako zapojení angličtiny do českého textu. V pasážích prokládaných anglickou konverzací (2 – 3 věty max) máte pocit, jako pravý vyšetřovatel, turista – to se Nesbøvi povedlo hodně (a překladatelce Kateřině Krištůfkové taky). Bohužel i tento díl je typický Nesbø – jednu chvíli hltáte text a tep se chystá vás roztrhnout a o pár stránek později se modlíte, aby to nudné utrpení skončilo. Od začátku čtvrté části knihy přichází stav, který by se mohl zdát rezignovaný. Ovšem i když vás kniha do teď nebavila, stále ji držíte v rukou, čtete slova a věty a nechcete ji položit a odejít si na záchod … Nesbø vás zaháčkoval. Přestože tušíte typický mustr díla – nic – nuda – zjištění – nastrčený vrah – zjištění – opravdový vrah – vysvětlení, máte v očích jakýsi záblesk zvědavosti … A ten vám vydží až do konce, který je nesbøvský …
Jako celkové hodnocení knihy bych si dovolila zvolit větu přímo z knihy, strany 329:
Dobré, ale přeceňované. Až moc témat. Aranžmá děj zbytečně komplikuje.
Zdroj obrázku: Martinus.cz
About The Author
