Alex Delaware je psycholog, který pomáhá policii, tedy přesněji poručíkovi M.Sturgisovi, řešit případy. V knize Oběti, která má absolutně zcestný přebal, pomáhá řešit zajímavě pojaté vraždy – vykuchaní lidé, kteří mají místo šály své vnitřnosti. Mimo jiné je dalším poznávacím znamením vraha bílý list papíru s otazníkem. Mrtvoly zdánlivě nic nespojuje. Člověk se možná až bojí, co za slátaninu tohle zase bude…
Jde o 27. knihu v pořadí s vyšetřovateli Milem a Alexem, a i přesto můžete bez problémů číst Oběti jako samostatné dílo. To je první obrovské plus, protože vám čtení přináší požitek bez okolních závazků nějakých vyšších linií táhnoucích se s poručíkem a psychologem. Dalším pozitivem knihy je jakási inteligence z knihy čišící. Ano, jde o klasickou moderní detektivku či thriller, kde není o nechutnosti nouze, ale vše je podáno čistě, decentně, uhlazeně. Dost možná na tom má podíl psycholog, který je vypravěčem, v jehož hlavě čtenář sídlí. Tedy i střeva pod bradou sexy ženy čtenář spíše přejde, mráz mu po zádech i přeběhne (dle toho, na jaký kalibr nechutností je zvyklý) a dál pátrá po stopách. Čímž se dostávám k další přednosti knihy a tou je uvěřitelná logičnost. Nic nepůsobí extra debilně americky, přestože je američtinou psáno (podobnosti spíše s Deaverem než Cartrem, formou pojetí je cítit profese psychologa, které se věnoval, morbidnosti přidány snad jen kvůli prodeji). Postup policie není nelogický, stojí na základech, které běžný laik nemá potřebu zpochybňovat. Poručík ani psycholog nejsou superhrdinové s nadlidskými schopnosti. Oba dva tedy vypadají dle popisu dobře, ono sám autor je dle mého skromného názoru celkem sexy chlap. Projekce jak se patří!
Kniha má i slabší místa. Ze začátku mi dost vadily opisy a přirovnávání. Gauč v barvě zralého manga doplňovaly dvě pomerančově teplá křesla (příklad, v knize se nevyskytuje) – poprvé to bylo úsměvné, podruhé jsem si říkala, že autor asi rád píše o jídle, pak jsem protáčela oči nebo se smála. Sáhodlouhé popisy byly i nebyly rušivé. Ono totiž kniha sice má akční ráz, vtáhne vás do děje, zaujme, ale zvládnete ji odložit. A to i pár desítek stran před koncem. Synonymem celé knihy by mohla být dvojakost. Samotný závěr je… zajímavý. Až po odložení knihy jsem si říkala, zda mi něco nechybí. A to něco, kdyby tam bylo, zda by mne uspokojilo. A zda právě bez toho něčeho není kniha výjimečná. Na jednu stranu jsem celou dobu dokázala oceňovat čistotu práce, na stranu druhou mi chyběl nějaký brutální adrenalin. Líbilo se mi, že se autor drží jednoho motivu, ale vadilo mi, že případný další nechal proplavat kolem jako zmínku – vždyť by z toho mohlo být fakt peckovní terno! A mohla bych pokračovat dál.
Určitě tohle není jediná recenze knihy od Kellermana, protože chlapík nejen dobře vypadá, on i dobře píše. A to i přes to, že je to Američan!
Zdroje obrázků: Databazeknih.cz, Pixabay.com
