Rozum neznamená nic. Velkodušné latinské citáty. Tucty jmen a postav hned na začátku (= relativně složitá orientace, co je a co není důležité). Samotný případ se ze začátku jeví absurdně a člověk si chtě nechtě položí otázku – tohle je ten velkolepý Minier?
Do ruky se vám s Mrazem dostává naděje na super-čtení. Knihu nemalý počet čtenářů vřele doporučuje a údajně knihu neodložíte, dokud ji nedočtete. Major francouzské policie a velitelka četnictva spolu řeší tajemný případ mrtvého koníka, který patří magnátovi Francie. Ve stejný čas do blázince nedaleko přijíždí mladá psycholožka, která tam není extra vítaná, ale bude pracovat s jedním z nejnebezpečnějších vrahů Evropy. Zanedlouho se objeví lidská mrtvola a v očích některých zúčastněných lze vyčíst děs, hrůzu a strach o vlastní život.
Do stránky 300
Začátek Mrazu se vleče. Hrozně, hrozně, hrozně moc se vleče. „Prvních“ 300 stran by se dalo popsat třemi slovy – nuda na papíře. Zkušený čtenář ale ví, že prvotiny autorů se nemají odkládat. Chviličku trvalo, než se Minier vypsal. Dostatek prostoru poloviny knihy dostalo oblečení Francouzů, líčení pompéznosti elektrárny, ubohosti vzhledu majora, nijak významné krásy francouzských žen, přírodních scenérií v horské oblasti Francie,… Ať už se dějová linka věnovala policejnímu duu či psycholožce, měla společné dvě věci. První jsem zmínila – nudu.
Druhou společnou věcí se stala normálnost hrdinů. V dnešní době, kdy alespoň jeden z protagonistů příběhu nutně musí mít nějakou nadschopnost, jsme se v Mrazu setkali pouze s tím, že kapitánka četnictva uměla řídit helikoptéru a jezdila na motorce. Jinak jde o normální lidi, s normálními problémy, s klasickým sebedehonestujícím pohledem na svůj vzhled, s úvahami, které provází i sekretářku, studentku, manažera či prezidenta. Někdy onoho pohledu na sebe sama bylo moc na úkor děje, který stejně pokulhával. Takže mé čtení až do strany 300 provázela spíše nechuť. Světlé chvilky, které mne u čtení držely, se samozřejmě našly. A to právě v jasnosti uvažování majora v prvotních chvílích řešení vraždy koně.
Od stránky 300
Kniha, kterou jsem četla, je půjčená z knihovny a má 625 stran. Takže jsem byla velice ráda, když se v polovině knihy konečně něco začalo dít. Tak jako na začátku spolu dějové linky korespondovaly kvalitou, druhá půlka knihy se kvalitativně dost lišila. Linie psycholožky v ústavu byla až uměle přenapjatá. Umělá atmosféra byla jako pěst na oko a mladá doktorka akorát potvrdila fakt, že ženy detektivky amatérky jsou v 99.9% naprosté krávy pitomé. Naopak stupňující se napětí u majora bylo dobře postavené, myšlenky detektiva zvolil autor celkem hodně uvěřitelné, a i přes jejich zdánlivou pomalost a vatovitost podporovaly gradaci a přibližování se odhalení vraha.
Samotný motiv vražd byl hrubý a násilný, vzápětí tak trochu ubit dehonestujícím uzavřením případu (pořád ale o 100% lepší než dvojitá finále norského hudebníka a jeho alkoholika Harryho). Bohužel nakonec ani dávkovaní akce a překvapení knihu nedokázaly uchránit od chyb velikosti ozonové díry. Nesrovnalostí, kterých si všimne i obyčejný člověk krimi literatury/detektivek extra neznalý. WTF?? momenty byly natolik výrazné, že dojem z knihy nutně musely zanechat pachuť, která se objeví třeba až při dalším případu majora.
Dojmy z knihy nejsou nejlepší
Abych ale svoje dojmy zakončila pozitivně. Kniha měla dvě dějové linie. Detektivní a psychologickou. Majorovi a kapitánce patřilo významné procento stran knihy a šlo o hlavní jádro příběhu. Linka vinoucí se ústavem pro vrahy působila jakoby navíc, minimálně doplňovala hlavní děj. Poskytovala třeba zajímavé otázky nejen pro vyšetřování ale i pro čtenáře (jak spolu mluvili lékaři a vrazi, když šlo o zločince z celé Evropy?). A zachránila celé dílo. Nebyly to vedlejší postavy, které působily spíše románově než detektivně a kvůli kterým byste si nutně potřebovali přečíst další díl.
Byla to právě ona psychologická linka, která na stránkách epilogu knihy vzbudila zájem čtenáře, jako doposud nic v knize uvedené.
1.Mráz
2. Kruh
3. Tma
4. Noc
5.Sestry
Zdroj obrázku: Radio Expres, Flickr
About The Author
