Recenze: Neonomicon – Cthulhu se probouzí a sežere duši lidstva

Ph´nglui mglw´nafh Cthulhu R´lyeh wgah´nagl fhtagn.

H. P. Lovecraft byl… no, určitě byl spisovatel, zřejmě dost výstřední a jistě ne úplně nejlepší, ale rozhodně velmi originální. S pomocí přátel a nejrůznějších následovníků dokázal stvořit kult, nejen literární, ale skutečný, kult prastarého boha Cthulhu. Obří chapadlovité příšery, která jednou, společně s dalšími zrůdnostmi, pohltí svět. Po Lovecraftovi zůstalo mnoho hororových povídek a doslova zástup obdivovatelů, kteří jsou i víc jak osmdesát let po autorově smrti, ochotní přísahat na jeho genialitu, symbolickým podříznutím černého kozla.

Možná vám něco řekne název Necronomicon, jde o slavnou starodávnou knihu, která obsahuje nejrůznější zapovězené rituály, temné podivnosti a černou magii. Sepsána šíleným Arabem Abdulem Alhazredem, přetrvala věky a vázána v lidské kůži se ukrývá… ne, to je lež. I Necronomicon vymyslel Lovecraft a k tomu řadu dalších bizarností. Takže popořádku.

Před deseti lety si komiksový mág Alan Moore usmyslel, jako další z řady autorů, odkázat na dílo podivínského autora hororů a ne nějakou metaforou, nebo kličkami, ale natvrdo, komiksem a způsobem, kdy téměř každé jméno, místo a událost najdete v některém z Lovecraftovských příběhů. Obrazový román se postupně rozrostl a nedávno i u nás konečně vyšel pod názve Neonomicon. Kniha to není obsáhlá a příběh je v zásadě velmi jednoduchý, její kouzlo spočívá v propojení s kultem Cthulhu, jeho nové interpretaci a trochou oné magické filosofie, jak jsme u Moora zvyklí.

Objeví se monstra, prolínání světů a realit, zajímavý pohled na časoprostor a především nádherné grafické zpracování. Jako spoluautora a kreslíře si tentokrát Moore vybral Jacena Burrowse a zaručuji vám, že jeho zneklidňující obrazy vám chvíli budou strašit v hlavě, zejména dechberoucí dvoustrany, kterých je v komiksu hned několik.

Celé jsem to přečetl „před spaním“ a pak asi hodinu koukal v setmělém pokoji do stropu, v myšlenkách nad tím, co jsem to právě viděl, nebo možná prožil. Moore po svém vykládá mýtus Cthulhu i samotného Lovecrafta, postavy mluví tajemným jazykem Aklo, všechno dospěje k osudovému finále a já bych chtěl víc, víc stran těch podivuhodných obrazů a myšlenek. To je má první výtka, je to prostě krátké. Tou druhou je přílišné zaměření na sex, což už se u Moora stává určitou posedlostí a přestože má sexualita v příběhu své místo, možná ho zabírá víc, než je třeba. Obzvlášť u asexuálních povídek H. P. Lovecrafta, které jsou středobodem celého Neonomiconu a je mimochodem dobré mít jich alespoň pár přečtených, jinak je to trochu jako dívat se na South Park, bez znalosti současné popkultury a událostí.

Jestli máte rádi Alana Moora, přečtěte si to.
Jestli máte rádi H. P. Lovecrafta, přečtěte si to.
Jestli po nocích uctíváte prastaré bohy a obětujete jim novorozené děti, ve snaze je přivést na svět… tak to číst nemusíte, protože sami nejlíp víte, co děláte a žádnou knihu k tomu nepotřebujete.

Já jsem bezmezný uctívač Alana Moora, což je z mého textu asi znát, proto se mu dál klaním, s napětím očekávám jeho další tvorbu a jen potichu, neslyšně a pro sebe dodávám: „Strážce jsi zase nepřekonal.“

Zdroj obrázků: flickart.com, amazon.com, art.ceskatelevize.cz

Alan Moore / Jacen Burrows Neonomicon

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *