V roce 2010 vydal v Klubu Julese Verna tajemný bouchač Franišek Kotleta svoji prvotinu Hustej nářez. Tehdy nikdo netušil, jestli se to vůbec uchytí. Stylově to byla trochu vykrádačka Kulhánka a bylo to o upírech, co se rozhodli vyhnat ze země mimozemšťany. No, světe div se, úspěch to mělo. Heroický příběh o 7 století starém upírovi Janu Bezzemkovi, co si nabrnkne edgy emařku, dá dohromady tým stávající se z germánského Santa Clause, věčně zhuleného fanouška fotbalového klubu Teplice a hipísácké archeoložky, a jde naklepat emzákům řízky, si velice brzo získal místo v srdci každého, komu se dostal do ruky. Hodně se tam střílí a šuká, a zároveň je to srdceryvné, že by z toho jeden bulel jak malé dítě. A navíc chlapi si v hloubi duše přejí být jako Bezzemek a ženské si tajně přejí mít Bezzemka doma. A to je fakt.
O pár let později se Bratrstvo krve – Hustej nářez dočkalo dalších dvou pokračování a dvou sequelů, tentokráte v nakladatelství Epocha – Vlci a Stalingrad. Ano, ten Stalingrad z druhé světové. Jaký jiný, že? Ale to je nepodstatné. Vraťme se ke komiksu. Cca před rokem se oznámilo vydání. No a pak se dlouho sbíraly dobrovolné dary. Čekalo se, čekalo a zase čekalo. Fanoušci byli z toho čekání nasraní, tak jim byla zalepena pusa dobře mířeným statusem na facebooku, aby čekali dál.
Někdo si řekne, co na vytvoření komiksu proboha tak trvalo. Jednou jsem se bavila s ilustrátorem, a ten mi vysvětlil, že to fakt není prdel. Člověk na tom stráví stovky hodin času finančně oceněného asi stejně jako práce v mekáči, aby mu potom stejně fanoušci posílali sprosté zprávy, že to nakreslil hnusně. Ale nakonec jsme se komiksu přece jen dočkali. Dala ho dokupy skvělá grafička a designérka Jana Kiliánová, kterou jste mohli znát například z knihy Korektor nebo z některých deskových her.
V čem je to jiné oproti knize?
Hustej nářez je super akční kniha, ve které se toho děje opravdu hodně. Bylo mi jasné, že si Kiliánová na sebe přijmutím takové zakázky docela upletla bič. Nehledě na to, že převádění knižních postav do jakéhokoliv jiného média je neuvěřitelně nevděčná práce. I když to uděláte s nejlepším vědomím a svědomím, vždycky se najde armáda debilů, kteří vám budou tvrdit, že si tu postavu představovali jinak a máte raději umřít. Protože do tohoto průmyslu trochu vidím, byla jsem už předem rozhodnuta na Hustej komiks pohlížet jinak. Ano, je to děsný speedrun, a kdybych nečetla knihu, nevím, jestli bych se úplně v příběhu orientovala. Hodně drobností se muselo vypustit. Na druhou stranu už tak výroba toho komiksu zabrala rok, nechci si ani domýšlet, jak drahý a tlustý by byl, kdyby tam bylo všechno. Styl obrázků dost připomíná starší kousky od DC s mírným nádechem mangy. Z estetického pohledu se mi Kilijánova trefila do vkusu jak způsobem kresby, tak vzhledem postav. S jediným malým drobným detailem, který prostě nemohu opomenout, a to jsou Veroničiny prsa, která měla být podle knihy fakt malá, zatímco v komiksu má kozy jako vozy.
Primárně by to tedy neviděla jako samostatnou knihu, spíš jako doplňkovou povinnost pro každého Kotletovského fanouška, který předlohu zná, a důvod, proč si pořídí komiks je prostě ten, že ho „chce“. Člověk si ho nekoupí, protože se potřebuje dozvědět něco nového. Hustej komiks je spíš určený pro to, abyste si ho otevřeli a zamilovaně sledovali každý propracovaný obrázek, každý výstřel, každý výbuch, každý litr krve, každou bradavku a každý stopořený penis svého oblíbeného hrdiny.
Zdroj obrázků: Hustej komiks, epocha.cz
