Naše mysl je ovlivňována sexem. Kdesi uvnitř probublávají sexuální fantazie, úchylky a touhy a nejinak je tomu v literatuře. Autoři vkládají své erotické představy do knih, někdy naplno a bez příkras, ale nejčastěji nenápadně jako metaforu a ta může být skutečně promyšlená, že ani masturbující student psychologie neprokoukne její pravý význam. Někdy je zkrátka potřeba to trochu zaobalit, ale to rozhodně není případ komiksu Ztracené dívky.
Ve švýcarském hotýlku Himmelgarten se těsně před začátkem první světové války ubytují tři ženy. Dorotka Galeová, Alenka Fairchildové a Wendy Potterová jsou ženy, podle kterých vznikly slavné knihy, a jejich příběhy zná celý svět. Ten čas už ale uplynul, ony jsou dospělé a válka brzy změní tvář Evropy. Ženy se postupně seznamují a cosi je spojuje, táhne k sobě. Vyprávějí si své zážitky a životní zkušenosti, odkrývají, že ve skutečnosti se vše stalo úplně jinak než na stránkách knih a neustále u toho souloží, protože takové jejich životy byly. Plné sexu, masturbace a nezřídka i incestu.
Taková Alenka se procházela po zahradě domu své rodiny. Potkává se s otcovým spolupracovníkem, kterému se pro jeho bílé vlasy a předkus říká pan Králík. Pan Králík Alenku odvede do setmělé místnosti, kde ji začne osahávat a svlékat. Alenka se propadá do své vlastní touhy a s každým dalším orgasmem se dostává hlouběji do snové říše za zrcadlem. A to je opravdu jen začátek, z téměř každého okénka na vás vykoukne penis, prsa, nebo nejrůznější roztažené části lidského těla. Je to porno ve své nejčistší podobě, a zároveň to vůbec porno není, protože v něm neexistují důsledky. Těhotenství, strach ze zakázaného, vzpomínky, ani psychické dopady v pornu nenajdete. Hans prostě přijde spravit kabel a pak jde domů. Ztracené dívky se tomu všemu ale věnují a navrch přidávají hromadu úchylek a tabu.
Komiksu znalé možná překvapí, že tato kniha je dílem Alan Moora, autora Strážců, nebo Ligy výjimečných, ale popravdě, je to sakra znát. Ztracené dívky jsou promyšlené, Moor používá oblíbené postupy se změnou perspektivy a propojuje komiksová okénka do ucelené mozaiky. Co ale opravdu stojí za zmínku je kresba samotná. Melinda Gebbieová (mimochodem žena Alana Moora) pomocí barev a štětce vykouzlila barevné orgie v orgiích. Vše je nakreslené do detailu přesně a osobně mě nejvíce zaujaly celostránkové obrazy sexuálních fantazií dívek propletené se skutečností. Knihou se nesou různé styly malby a tak znalejší jedinci odpozorují styl Aubreyho Beardsleyho, Egona Schieleho, nebo Alfonse Muchy. Už jen tohle napoví, že za tím vším sexem je hromada práce, však na ní Alan s Melindou také pracovali dlouhých čtrnáct let.
Co říci závěrem. Je to porno a není to porno. Rozhodně je to komiks, pekelně dobře nakreslený a s potřebným přesahem, abychom nezůstali jen u toho šukání, ačkoliv je zde hlavním motivem. Popravdě jsem knihu četl asi dva měsíce, protože ne vždy máte chuť koukat na roztažené zadky a dávky sperma, ale kdykoliv jsem ji otevřel, četl jsem ji a prohlížel s radostí. Myslím, že nic podobného na komiksovém trhu nenajdete a možná vás při čtení popadne stejná touha, jakou každý den prožívají Alenka, Wendy a Dorotka.
About The Author
