Nejprve chvilka historie
Pálení knih má ve světě dlouhou, předlouhou tradici a mnozí jedinci se k ní s nadšením vracejí. V dobách dávných bylo podnětem náboženství, obvzláště ranní křesťani měli v tomto směru určitý monopol. Později jim zdatně sekundují muslimové. Králové se tak zbavovali svých kritiků (nejprve kniha, poté sám autor), a pak tady máme ty, kteří pálení knih dostali na novou úroveň a pojali celou věc opravdu velkolepě, nacisté. Tehdy se pálilo vše, co jen slovem zavadilo o „slavnou“ Německou říši, nebo se prostě německým cenzorům nezdálo dost dobré pro pravého árijského jedince. Davy oslavně, se zdviženou pravicí pálili díla Hemingwaye, Manna, Freuda, Remarquea, Heineho, Kafky a řady dalších. Později jejich příkladů následovali komunisté a maoisté. V poslední době se zprávy o pálení knih objevují zejména z Číny a Ameriky. Nově se do spolku paličů přidává Kanada.
„Oh Canada, God keep our land glorious and free!“
Kdo by to byl řekl, progresivní, mírumilovná Kanada, oblíbenější sestra Ameriky, zvedá opratě takzvané „cancel culture“ (kultury cenzury) a zapřahá do koní. První zmínky se objevují už v roce 2019, jenže covid přerušuje hromadné radovánky kolem ohňů živených beletrií a tak pokračují až tento rok, konrétně 8. 9. 2021 v Ontariu na půdě knihovny Školní katolické rady, jak informuje web Radio Canada. A jaké, že knihy byly odstraněny? Nějaká pornografie? Satanská bible? 50 odstínů šedi? Ale kdeže, drazí progresivci pálili pohádky a humor. Asterix, Tintin, Pocahontas, Lucky Luke, dokonce novější knihy, které před několika lety získaly ocenění od stejné instituce, které je v současnosti pálí. Tyto komixy a knihy nebyly dostatěčně korektní, utahují si ze stereotypů, používají nevhodná slova. Ohni se neubránily například ani knihy o Eskymácích, právě kvůli pojmu Eskymák. A to vše zaštítěné kouzelnou větou: „Pohřbíváme popel rasismu, diskriminace a stereotypů v naději, že vyrosteme v inkluzivní zemi, kde všichni mohou žít v prosperitě a bezpečí.“ No není to krásné? Ne, není. Je to k pláči, i přesto, že v popelu z knih zasadili nové stromy.
Možná si řeknete, pár pohádek a starých knih, nic důležitého. Jenže, kde se cancel culture zastaví? Kdo vyhodnotí, co je v pořádku a co už patří na hranici? Bude stačit pár pohádek, nebo je třeba ohněm očistit další literaturu? Co třeba Egypťan Sinuhet a jeho stereotypní zobrazení starých egypťanů jako otroků faraona, nebo Švejk, který vyobrazuje čechy jako notorické blbce a simulanty, sakra, měl bych se cítit uražený? Ne, neměl, neb se neberu vážně a mám smysl pro humor a to bych doporučoval i všem notorickým zakazovačům a paličům. Nezbývá než zvolat: „Táhněte do prdele se svým pokřiveným viděním světa a nechte lidi a jejich kulturu dýchat a žít svým životem! Pálením knih jen ničíte a to je všechno, co jste v životě dokázali.“
Nakonec si dovolím použít vizionářský citát německého básníka a prozaika Heinricha Heineho z roku 1822: „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“
Zdroj textů a obrázků: Echo24, Radio Canada, whyevolutionistrue.com, wikipedia.org
About The Author
