Bum! Prásk! Křach! Tato citoslovce jsou tím, co si většina z nás vybaví, když slyší slovo komiks. Tohle a hromadu obrázků s postavami, co mají spodní prádlo navlečené přes kalhoty, oblečeni do kýčovitých barevných kostýmů. Jenže, to je opravdu jen špička ledovce, vlastně, spíš jen sněhulák stojící na tom ledovci. Komiks je mnohem hlubší médium se svou historií, opravdovými umělci a myšlenkami. Nevěříte? Tak se nechte vyvést z omylu a čtěte dál, a to i pokud věříte, třeba se dozvíte něco nového, tak jako já při přípravě na psaní těchto řádků.
Superman v pyramidě
Je to neuvěřitelné, ale podle historiků Scotta McClouda a Milana Krumla, kteří už dlouhá léta bádají po původu komiksových okének, se ty první objevily na stěnách jeskyní, vydrápané pazourkem a dobarvené popelem a krví našich pravěkých předků. Je to samozřejmě trochu přitažené za vlasy, nemůžeme každý obrázek automaticky považovat za komiks, ale i na těchto malbách určité prvky jsou. Lovec a mamut, lovec hází oštěp, ten zasahuje mamuta, mamut padá k zemi, lovci opékají mamuta a tančí kolem ohně. No řekněte, nevypadá to jako První komiks? Nejstarší taková malba má přes 17 000 let a vyobrazuje jelena, který leze do potoka, přeplave ho a na druhé straně se vynoří. A to už je pořádný kus historie.
Teď vážně, první hmatatelné známky sekvenčního umění, tedy obrazů poskládaných za sebou, najdeme ve starověkém Egyptě kolem 1200 př. n. l. Teď vás napadnou faraoni se zalomenýma rukama a jiné profilové výjevy. Je to trochu jinak. To, co známe jako hieroglyfy je především záznam zvuku, jenže v hrobce písaře Menny byly nalezeny nástěnné malby, které se čtou zleva doprava, zespoda nahoru, odtud zpátky doleva a zase nahoru. Tedy úplně odlišný způsob než jakým čteme hieroglyfy. Písař Menny by zřejmě zapadnul do soudobé společnosti, kdy u dospělých jedinců nalezneme celé místnosti vyzdobené komiksovými motivy, postavičkami a plakáty z filmů.
Byly jste někdy v Římě? Ano? Tak možná znáte Trajánův sloup postavený roku 113. Reliéf dlouhý přes 200 metrů se táhne spirálovitě kolem sloupu a zobrazuje tažení císaře Traiana proti Dákům. 2500 postav, vojenská technika a nejrůznější výjevy tehdejšího života se opravdu dají číst jako komiks, jen kolorování tehdy nebylo tak kvalitní a chybí text. Zato důraz na detail tehdejším stavitelům nechyběl. Ony všeobecně nejrůznější bitvy a války byly oblíbeným námětem napříč staletími (pomrkávám na Franka Millera a jeho 300). Dalším příkladem může být tapisérie z Bayeux, neznáme sice datum vzniku, ale víme, že zachycuje dobývání Anglie Normany v roce 1066. Chronologicky, na sedmdesáti metrech látky.
A můžeme pokračovat dál. V Japonsku Emakimono, tušové svitky kombinují obrazy s textem a lze je tak považovat za předchůdce dnešní mangy, japonského komiksu. Nebo Cortézem objevené mexické kresby s příběhem aztéckého vojevůdce a politika.
A protože k válkám patří popravy poražených, i ty se staly častýma a vyhledávaným tématem. Zejména v Anglii existovaly hordy kreslířů, kteří si na obrazech zachycujících pěkně postupně exekuce přítomných založili slušnou živnost. Však, kdo by nechtěl takový suvenýr jako vzpomínku na pěknou rodinnou neděli s popravou? Výjimkou nebyly ani celé galerie podobných obrazů vystavených bezprostředně u popravčího špalku. Při dobrém počasí se tady v klidu sešlo na sto tisíc diváků. První Comic-Con.
Ani církev nezůstávala pozadu, její představitelé si brzy uvědomili sílu obrazu a začaly vznikat kreslené výjevy ze života Ježíše Krista a dalších svatých, příkladem za všechny budiž Jenský kodex. Mimochodem, napadlo vás někdy, když jste šli po tzv. Křížové cestě, že jejích čtrnáct zastavení je vlastně taky komiks?
Největší středověký náboženský komiks v Čechách se nachází uvnitř kostela Svatého Jakuba Většího v Slavětíně u Loun. Můžete zde po celém interiéru shlédnout Kristův život a jako bonus něco z autorovy doby, tedy přelomu 14. a 15. století. Nemáte rádi tichou, plesnivějící atmosféru kostelů? Tak nahlédněte do Velislavovy bible, ani tam se scénickými obrazci nešetřilo. S vynálezem knihtisku už komiksu nic nebránilo jeho rozvoji, oblíbené bylo například Utrpení svatého Erasma. Nikoli protože by lidé té doby byli tak zbožní, ale mnohem pravděpodobněji pro svou brutalitu a násilí.
Od dřevorytů k plastovým figurkám
Pojďme se na chvíli podívat na východ, protože svou komiksovou historii má i Rusko. Od pravoslavných ikon se kreslíři začali zaměřovat na lidové příběhy a pohádky. Dřevorytové tisky, tzv. lubky se brzy rozšířily a získaly ohromnou popularitu. Brzy se objevují satirické malby s textem, zesměšňující především vrchnost a s tím už začíná mít problém pravoslavná církev. Avšak teprve s nástupem stalinismu je komiks v Rusku a komunistických zemích v podstatě zakázán a šíří se jen pokoutně, pod hrozbou gulagu jeho autorům. Komiks je prohlášen za nástroj kapitalistických vykořisťovatelů. Samozřejmě. Výjimkou je druhá světová válka, protože obrázkové stripy jsou skvělým médiem pro propagandu. Po konci války je opět vše zakázáno a zákaz se drží vlastně až do pádu Sovětského svazu, jenže to zase bylo období, kdy se na východě řešily palčivější problémy než nedostatek komiksů. Zlom nastává až s rozvojem internetu a dnes v Moskvě naleznete oblíbený a hojně navštěvovaný festival KomMissija zasvěcený světu komiksu.
Ale ještě chvíli se vraťme do minulosti. Stejně jako na východě i ve zbytku světa se rozmáhá satira šířená skrze komiksová okénka. Satira všeobecně pomohla vzestupu literatury mezi nejsprostší vrstvy a u komiksu to platí dvojnásobně. Vždyť konečně se autoři mohli vyjádřit jak písmem, tak obrazem zároveň a lidé se rádi zasmějí na účet mocných dnes jako tehdy. Takový Jonatan Swift byl kromě své knižní tvorby znám i jako kreslíř karikatur, na což měl ve své době v Anglii mnoho materiálu. Ale obrázky byly dobré i pro zobrazování choulostivějších věcí. Ano, správně, sex. To mají lidé snad ještě raději než dobrou satiru. Za první pornografický komiks bychom mohli považovat sérii obrazů Dráha prostitutky (také překládané jako Život poběhlice) Williama Hogharta. Jeho dílo zahrnuje několik cyklů “ze života“ a příběhy lehké děvy jsou jedním z nich.
Další Angličan, Thomas Rowlandson je považován za zakladatele stěžejního prvku komiksu, tedy bublin kam se umisťuje text. Jeho hrdina, učitel v penzi Dr. Syntax je tak možná první postavou, která ke čtenáři promlouvá skrze dnes už samozřejmé bubliny. Tento prvek se později rozmáhá a brzy se stává neodmyslitelnou součástí každého komiksu.
Zdá se, že obrázkové příběhy vznikají ve všech částech světa, ale teprve Amerika a tamní autoři jim vtisknou podobu, jakou známe dodnes. Roku 1845 Richard Hoe vynalézá rotačku, což je mnohem efektivnější zařízení než Gutenbergův knihtisk a tím spustí doslova explozi grafického média. Jeho vzestup jde v Americe ruku v ruce s velkou negramotností, ale také velkému množství přistěhovalců. Pomáhá překlenout jazykové bariéry, vždyť ve Státech se v té době mluví sedmdesáti různými jazyky! Krátké komiksové stripy se začínají objevovat na stránkách novin a časopisů, dokonce začínají vycházet první grafické sešity. Tím prvním, který si z dnešního pohledu zaslouží označení komiks (ve smyslu jak ho znám) je Yellow Kid (Žluté dítě/Žluťásek) tvůrčího tria Outcalt, Woolf a Crane. Datum vzniku postavy Žluťáska se všeobecně považuje za vznik novodobého komiksu. Mimochodem, tím datem je 16. 2. 1896, takže pokud nemáte příští rok (2021) co slavit, můžete oslavit 125. leté výročí.
Začátkem 20. století už to jde ráz na ráz. Vznikají doslova tuny komiksových sešitů, především v Americe a s tím se pojí další přidružené aktivity. Oblíbené postavičky se začínají prodávat v hračkářství, promlouvají v rozhlasových hrách a později pronikají na plátna kin a obrazovky prvních černobílých televizorů. Začíná éra superhrdinů.
Úsvit superhrdinů
Roku 1938 Jerome Siegel a Joe Shuster stvoří nejznámějšího a dost možná prvního superhrdinu, Supermana. O rok později je následují Bob Kane a Bill Finger s neméně populární postavou, Batmanem. Nepřekvapí, že se tak děje na konci Velké hospodářské krize. Lidé se chtějí bavit, zapomenout na hubená léta a komiks se stává skvělým společníkem. Všemocní superhrdinové stále dokola zachraňující svět, oproštění o každodenní problémy dávají lidem zapomenout právě na jejich každodenní problémy.
Batmana a Supermana následují další, nastává kreativní exploze nápadů a příběhů, zejména z hlavy Stana Lee. Vydavatelství Marvel Comics a DC se předhánějí v množství postav a fantastických příběhů, komiks proniká do běžného života Američanů a ve velkém se šíří do celého světa. Tady je aktivní především Disney, vedení společnosti si dobře uvědomuje rentabilitu komiksu a tiskne ve velkém. Pohádky se vždy prodávaly dobře.
Další směřování žánru superhrdinského komiksu je dnes dobře známé i lidem tématikou nepolíbeným. Vždyť jejich příběhy jsou dnes nejvýdělečnějšími a divácky nejúspěšnějšími filmy a vězte, že podle svých kreslených předloh se budou dobrodružství stále více zamotávat, protínat se v alternativních realitách, postavy umírat a opětovně ožívat, stejně jako na stránkách grafických románů, ze kterých vycházejí. Přestože hrdinové s nadlidskými schopnostmi jsou dlouhodobě nejvyhledávanější, rozhodně nepatří k tomu nejzajímavějšímu, co může moderní komiks nabídnout.
Své by vám o tom jistě pověděl Alan Moore, autor, který změnil vše. Hrdinové v jeho rukou dostávají skutečné lidské vlastnosti, jsou omylní a plní vnitřních démonů. Svým počinem Strážci roztrhal superhrdinské eposy na kusy a opětovně poskládal v mnohem temnějších a realističtějších barvách. Sám Moore se dnes už komiksu věnuje jen okrajově a směje se všem dospělým lidem, kteří infantilně lpí na dobrodružstvích primárně určených pro děti. V jednom rozhovoru se nechal slyšet, že muži od rodin si vymysleli pojem grafický román, jen aby tak obhájili touhu po dětských omalovánkách. Moore umí být nekompromisně upřímný.
Opusťme teď Ameriku a podívejme se na starý kontinent a do země vycházejícího slunce.
Asterix a samurajové
Na evropské půdě se v průběhu 20. století zrodilo několik opravdových komiksových legend, které měly zásadní vliv na popkulturu a dodnes baví miliony čtenářů po celém světě. Tím nejznámějším je pravděpodobně Asterix, francouzských autorů René Goscinnyho a Alberta Uderza. Asterix získal srdce čtenářů skrze laskavý, trochu praštěný humor a krásnou kresbu. O jeho slávě hovoří fakt, že mimo desítky světových jazyků byl přeložen dokonce do starověké řečtiny. René Goscinny stojí i za popularitou kovboje Luckyho Luka. Přestože se jedná o výtvor Belgičana Morrise, Goscinny mu pomohl s celkovou koncepcí, díky které se známý kovboj a jeho koník stali celosvětově úspěšnými.
A zajímavě se ve světě komiksu projevili i další Belgičané. Hergého Tintinova dobrodružství jsou dnes naprostou klasikou a přiznanou inspirací pro Indiana Jonese. Sám Spielberg se měl koncem 80. let s Hergém sejít aby projednali scénář k filmu, bohužel to nestihli. Hergé mezitím zemřel. A pak jsou tady Šmoulové kreslíře Peya. Popravdě, slovy jednoho z nich, nemám rád šmouly, a vždycky jsem tak trochu fandil Gargamelovy, ale jejich vliv na kulturu je nepopiratelný. Svědčí o něm i obrovský úspěch seriálu americké společnosti Hanna-Barbera.
XII, Valerian, Donžon, Persepolis, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál až do zemdlení. Evropa je bohatá především na artové komiksy, ale co do stylu a podivnosti se nic nemůže rovnat Japonsku, odkud pochází manga.
Když jsem začal studovat materiály na mangu, polil mě studený pot. Tohle už se mi nemůže vejít do jednoho článku. Naštěstí takový článek už u nás existuje, takže pokud vás tohle téma zajímá obsáhleji, odkáži vás SEM. Teď jen ve zkratce, protože japonský komiks nelze opominout. Manga je asijská vývojová větev komiksu s několika shodnými znaky. Velké oči, malé nosíky, bláznivé účesy a čteme je zprava doleva. První manga spatřuje světlo světa v průběhu 11. až 13. století, ačkoliv první obrázkové příběhy najdeme již v období Nara (710 – 794 n. l.).
Česko-slovenské okénko
Blížíme se k závěru a byl by hřích nezmínit přínos českých, potažmo slovenských autorů. Většina našinců začínala na českém komiksu, protože ten patří ve velké míře dětem. Celou éru „těch našich“ obrázkových příběhů, můžeme rozdělit na tři zásadní období. Dobu prvních autorů, období komunismu a současný komiks. Jako základní stavební kameny můžeme považovat čtveřici autorů, otců zakladatelů, Ladislava Vlodka, Josefa Ladu, Jaroslava Foglara a Ondřeje Sekoru.
Vlodek, který se po deseti letech vrací z Chicaga do tehdy ještě nového Československa je zamilovaný do amerických komiksových časopisů a úžasných příběhů, na kterých se v USA i podílel. Vlodek roku 1922 jako první zřejmě použil komiksovou bublinu. V časopisu Koule vychází jeho komiks Adolf a ten… není o Hitlerovy. Adolf je prostě týpek, co vymýšlí lumpárny a smějete se jeho nápadům a… ne, opravdu to není o Hitlerovy, raději přikládám obrázek.
Příběhy Ladislava Vlodka jsou oblíbené a později vycházejí v nejrůznějších časopisech. Bohužel rychle upadali, jejich jiskra a nápad se z okének vytratily a na scéně se objevili se jiní autoři. Ale byl první, na jeho práci pokračovali další. Práci Josefa Lady lidé milovali, vtipné a ladovsky poetické obrázky mají své kouzlo dodnes. Stejně tak Sekorův Ferda Mravenec, který se ve svých komiksových začátcích nebál drsných hmyzích scén, nebo reflektování současné politické situace. A pak jsou tu samozřejmě Rychlé šípy a s těmi se Jaroslav Foglar trefil do černého. Dobrodružství pěti správných chlapců, vedených Mirkem Dušínem, tehdy přitáhla ke komiksovým sešitům všechny. Foglar kolem toho vytvářel tajemno, přiživoval legendu Stínadel a ježka v kleci. Navíc se nebál do svých příběhů vkládat kritiku, a protože první číslo vychází roku 1938, je zakazovaný nacismem a později samozřejmě komunismem. Nakonec ale Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Rychlonožka a Červenáček své poslední dobrodružství prožívají až roku 1989, tedy, kreslené Foglarem osobně.
Komunismus paradoxně plodí mnoho nových, nadšených autorů a tak světlo světa poprvé spatřuje Čtyřlístek, Jaroslava Němečka a Ljuby Štíplové. Soudkovi…saudokoviny a nebo Octobriana Bohumila Konečného a Zdeňka Buriana. Pokud jste o Octobrianě nikdy neslyšeli, určitě si něco zjistěte o jejím vzniku a třeba se vám zalíbí i prsatá amazonka.
Ohníček, pan Semtamťuk Adolfa Borna, ábíčko. Plodné období i přes vlnu zákazů a tresty autorům.
Porevoluční komiks prožil neskutečný Boom v době svého vzniku, ale doba komiksu příliš nepřála, stejně jako v případě situace v Rusku, i my jsme měli na starosti zrovna zajímavější věci, než číst komiksy. Stálice jako komiks v ABC, nebo Čtyřlístek nás provázejí dodnes, začátkem nového tisíciletí vzniká časopis Crew a přináší už mnoho let dobré komiksárny od českých a slovenských autorů. Tohle a ještě časopis Aargh!, Alois Nebel dua Rudiš Švejdlík, Štěpán Mareš a jeho Zelený Raul, nebo i Jazovy Opráski sčeskí historje. Mohl bych pokračovat dál, například Martinem Pohlem, alias Řezníkem, jeho Martyho frky rozhodně neoplývají precizní kresbou, ale zato jsou plné černočerného humoru a vtipných slovních hříček. První opravdový superhrdinský komiks, podle amerických standardů vyšel v roce 2017 a byl jím Dechberoucí Zázrak a pozdějí Pérák. Za obojím stojí Petr Kopla a Petr Macek.
Obrázky navždy
Komiksy nás provázejí od dob, kdy Kopčem lovil mamuty. Zasáhly do naší kultury a jsou s ní pevně propojené. Komiksový hrdinové jsou lidštější a o jejich přetrvávající popularitě svědčí úspěšnost filmů od Marvelu, které poslední dekádu pravidelně několikrát v roce okupují plátna světových kin. Deadpool, Lobo, Joker a partička Avangerů jsou momentálně na vrcholu slávy, ale to neznamená, že nevzniká nic jiného. Naopak, dnes existují tuny komiksových knih a sešitů, nebo chcete-li grafických románů. A jejich záběr je vskutku úžasný. Sci-fi, romance, fantasy, western, detektivka, nebo horor. Nejrůznější knižní, filmové a herní série mají svou komiksovou podobu. Oblíbená jsou v posledních letech adaptace klasické literatury, nebo bestsellerů minulého století. Shakespearovy texty, Kafkova Proměna, Robinson Crusoe, Kniha Džunglí, nebo Kytice a Švejk. Vznikají i opravdová umělecká díla jako Maus Arta Spiegelmana, první a zatím poslední komiks který získal Pulitzerovu cenu. Černá díra Charlese Burnse a další a další. Když navštívíte nějaký velký komiksový obchod, nebo se začtete do historie jeho postav, zjistíte, že komiksoví scénáristé a kreslíři vytvořili a stále vytvářejí tisíce úžasných příběhů, světů a celých vesmírů s vlastním náboženstvím, pravidly a hrdiny. Jsou to světy, ve kterých je lehké se ztratit a podlehnout jejich kouzlu a je jedno jestli vám jsou čtyři, nebo osmdesát čtyři.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji vám i sobě. Byla to dlouhá cesta. Zajímám se hlavně o tvorbu Alana Moora, a proto mě mnoho věcí z análů komiksového vývoje opravdu zaujalo. Pokud ani teď nemáte dost a lačníte po dalších informacích, neváhejte si opatřit encyklopedie komiksů, kterých existují desítky. Zahraniční, české, zaměřující se na nejrůznější éry i pojaté z celkového pohledu.
Zdroj obrázků:
puzzlemania.sk, docomics.com, pinterest.com, wallpaperbetter.com, prismcomics.org, g.cz, amusingplanet.com, historie.hranet.cz, slideserve.com
About The Author
