Publicista Jaroslav Mareš už má na triku několik knih, na internetové televizi Stream.cz nejsledovanější badatelský pořad v České republice a na Slovensku, na youtube kanálu přes 40 tisíc odběratelů a jeho web pravidelně čtou tisíce lidí. Krom toho je členem týmu Josefa Klímy, který má rovněž na Seznamu svůj pořad. Většina lidí ho má spojeného s určitou formou mystična. Tedy abych byla přesná, s objasňováním mystična. Krom toho, že tedy například jede ve svých reportážích na hrad Houska, kde se snaží pomocí mravenčí práce objasnit nějakou nadpřirozenou záhadu, se ve velkém věnuje historii obecně. Ale té méně známé.
Kniha Přísně tajné skandály je takových neprofláklých kauz plná. Ono takovou Čachtickou paní zná v Evropě snad každý. O její vině se dodnes vedou spory (i když Mareš mnohokrát dokázal titěrným prohrabáváním v archívech, že teorie o zkonfiskování majetku palatinem Thurzem je při nejmenším bullshit, to je ale jiná kniha a jiný příběh), ale o vině takové „Karlštejnské bestie“ nemůže být pochyb. Nevíte, kdo to je? No jasně že ne, protože si dali opravdu práci, aby se na tuto šlechtičnu, která působila v naší kotlině české, a která si libovala v sadistických nechutnostech na poddaných holkách od krav, zapomnělo.
Když u Karlštejna pomineme storku o tom, jak tam jednou přespala Eliška Pomořanská převlečená za chlapa a Waldemar Matuška ji k tomu hrál na loutnu, tak tento hrad má ještě jednu slavnou legendu, podle které byl dokonce natočený i film Velká sázka o malé pivo s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. Pojednává o tom, jak se slavný podvodník Harry Jelínek rozhodl ošulit americké boháče a „prodat“ jim za nechutnou sumu peněz Karlštejn. Ten stejný Jelínek prý jinému Američanovi prodal pro změnu pražkou tramvajovou linku číslo 1. Jelínek je mrtvý a historky jsou jediné, co mezi námi pesanty zůstalo. Dneska už nikdo neví, kde je vlastně pravda, takže mu Mareš věnoval celou kapitolu.
No ale teď konečně k těm kozám, kterým se Mareš v knize věnuje. Ne nemyslím tím ten lichotivý výraz na velká prsa (jakožto antifeministka beru větu „máš pekné kozy“ jako pochvalu), ale opravdické sudokopytníky. Před pár lety vyplodily spojené státy zapomenutelnou komedii s Georgem Clooneym a Ewanem McGregorem v hlavní roli, která pojednává o vadném projektu americké armády, která v době studené války školila bandu zfetovaných hipíků v telepatii, hledání lidí pomocí myšlenek a, ano, zabíjení koz pohledem. Většina lidí se na ten film podívala s pocitem, že je to kravina a nikdo přeci nemůže toto myslet vážně. Nicméně celý film dostává úplně nový rozměr, když se dozvíte, že je podle skutečné události. Amíci tato školení opravdu měli. Ale nebyli první. Celé to vymysleli jako reakci na tom, že se něco podobného už nějakou dobu děje v komunistickém bloku. Přesněji řečeno tady u nás. Ano, náš český Robert Pavlita totiž přesvědčil vysoce postavené rudé papaláše, že on a jeho dcera mohou užívat telepatii a telekinezi, dostali hromadu peněz a laboratoř a začali organizovat suverénní výzkum, který měl sovětům pomoct vyhrát myšlenkami studenou válku. Když se o tom dozvěděli Američané, nezačali se popadat za břicho, jak by jeden čekal, ale šli do protiútoku podobným výzkumem, který celou absurditu vytáhl na jiný level, když se snažili zabít pohledem kozy. O této tajné válce psychotroniků najdete dodnes v armádních archívech zcela vážně myšlené spisy, příručky a dokonce i instruktážní videa.
Podobným kauzám se Mareš věnuje celou knihu. Krom výše zmíněných kapitol tam najdete i jednu, která se věnuje Nikolovi Šuhaji, načemu československému Robinu Hoodovi, prvnímu sexuálnímu atentátu v historii, nebo hraběnce, která inspirovala Brama Strokera k napsání Draculy víc než Vlad Tepeš.
Jsem skeptik a nevěřím každému publicistickému kváknutí. Když jsem poprvé slyšela o této knize, myslela jsem si, že to bude takový historický bulvár. A pak mi došla jedna věc. Bulvár nikdy nemá svá tvrzení založená na opisech a fotografiích z archivů po celé Evropě. Ale Mareš by se klidně jako bulvární novinář živit mohl. Protože psát o zajímavých věcech, a ještě si ty informace necucat z prstu, je důležité. Ale psát to takto brutálně čtivě, je už úplně jiný level.
Zdroj obrázku: epocha.cz
About The Author
