Recenze: Richard III. aneb kterak se Shakespearovi projednou něco nepovedlo

– Prý Richard III. když v bitvě u bosworthu umíral, křičel: „Koně, království za koně!“
– Ale prd, křičel „zrada“, protože se proti němu obrátila armáda jeho kámoše Stanleyho, který chtěl na trůn dosadit syna svojí manželky.
– Tak kde by potom podle tebe vzal Shakespeare toho „koně“, ty chytrej?
– Shakespeare pekl s Alžbětou Tudorovnou. Je jasný, že napíše hru, která z jejího předchůdce udělá naprostého vola.

Shakespeare je dost kontroverzní postava a jeho minulost je tajemnější než Coperfield. Na jednu stranu geniální spisovatel, na druhou stranu své děti nedal ani do školy, a vyrostli z nich negramotní vidláci. Z části si hraje na děsného znalce geografie, a pak udělá takový nesmysl, jakože do Čech umístí moře. Píše se o něm, že byl skrytý katolík a skrýval to, protože je královna Alžběta neměla ráda. Je až bizarní, kolik hloupostí jsou schopní říkat nahlas bez toho, aby si zjistili, že se královna chtěla za jednoho dobrovolně, a podle jejích dopisů, i z lásky provdat. Prý byl na královském dvoře pečený vařený, a přitom ve Stratfordu nad Avonou, kde údajně vyrůstal, zjistili, že se místní Willda Shake svým zhrublým chodidlem, navyklým vždy chodit bez bot, nikdy nepřekročil hranice dědiny. Nějaký přiblblý historik dokonce napsal, že prý to byl jen pseudonym pro Edwarda de Vere, 17. hraběte z Oxfordu, který se prý styděl za to, že je spisovatel, protože to prý v té době nebylo zas až tak cool. Tak ten by si doslova zasloužil praštit pádlem do hlavy a vrátit se zpět do škamny, protože být spisovatelem nebo umělcem za Alžběty I. rozhodně cool bylo. Důkazem je například to, když si královna udělala ministra z Francise Bakona, který se s ní původně seznámil tím, že napsal báseň v latině, která skládala poklonu jejím prsům. Říká se o něm, jak byl vzdělaný a na úrovni a přitom se ani neuměl pořádně podepsat. William Shakespeare průměrně každé úterý zaměnil nebo rovnou odstranil nějaké písmenko ze svého příjmení, takže to jak se někdo hádá o tom, jak se správně píše jeho jméno, je nesmysl. Sám Will to očividně nevěděl. Takže toliko k pofidérním teoriím.

Budeme se raději držet faktů.

Fakt je ten, že nám Shakespeara tlačili do hlavy ve škole. Protože je to frajer a napsal toho hodně. Něco je fajn, něco méně. Konkrétně ten Richard III. je spíš méně než fajn. Znáte takové ty těžké komunistické propagandy, ve kterých bohatý kapitalista vykořisťuje ubohé socialistické prolétáře? No tak drama Richard III. je něco takového, akorát na přelomu středověku a novověku.

Z historie už víme Richard Plantagenet byl dobrým králem. Pohledný mladík, co zdědil trůn po svém starším bratrovi Edwardovi IV., kterému po celou dobu vlády věrně sloužil. Byl zbožný, mírný, spravedlivý, jeho daně byly přiměřené a staral se o cesty i vzdělávání. Oženil se s dětskou láskou Annou Nevillovou a lid ho měl rád. Teda většina, pořád jsme na konci Války růží, což je takové středověké Game of Thrones, které bylo minimálně tak první třetina těmito spory velmi inspirováno. Cersei Lannister, její neschopný manžel Roberth Baratheon a jejich sadistický synáček Joffrey jsou věrné kopie krále Jindřicha VI., jeho manželky Markéty z Anjou a jejich „syna“ Eduarda z Walesu. Ned Stark je Richard Plantagenet, syn Neda Robb je synem Richarda Plantageneta král Eduard IV., který si stejně jako Robb Stark vzal ženu s podivného rodu, a to jak v knize tak v seriálu. Samozvaná královna Daenerys sbírající svou armádu, aby mohla „osvobodit“ svou rodnou zem, ve které naposledy byla jako kojenec, není historicky nikdo jiný než budoucí král Jindřich VII. Tudor. Můžete si jen spojit, který důležitý charakter v rodině Starků byl inspirovaný osobností Richarda III. Ano, byl to Jon Snow. Teď si vzpomeňte, jak asi populární a obecně známá byla Daenerys ve Westerosu ve srovnání s kýmkoliv jiným, tak zhruba takto na tom byl právě Jindřich VII. Tudor. Ten byl asi 15. v pořadí na trůn a dostal se k němu tak, že mu jeho asketická matka od malička mlátila do hlavy, že k ní mluví všichni svatí a má z něj udělat krále. A tak systematicky rušila jeho konkurenty, lichotila a zase zrazovala všechny okolo, dokonce se vdala za velitele vojsk Richarda III., aby ho přesvědčila, že se má na právoplatného krále v bitvě vykašlat. Což se nakonec stalo a Richarda v přesile ubili jak hadrového panáka. Korunu mu z jeho zkrvavené hlavy sundal Jindřich a nastolil Tudorovskou linii.

Jak už víme z nudných hodin dějepisu nebo z populárních seriálů alá Tudorovcovi, tahle rodinka byla pošahaná celkem solidně a poddaní z ní moc radost neměli. Syn Jindřicha VII., Jindřich VIII. se stal slavný tím, že zapudil svoji první ženu, založil si vlastní církev, aby si mohl vzít druhou, kterou následně nechal popravit, pak si vzal třetí, která měla to štěstí, že mu umřela sama od sebe dříve, než jí stihl provést něco horšího. Ze čtvrté udělal úplného pitomce, když si ji vzal, a následně nato se s ní ještě jako pannou rozvedl, pátou taky popravil a šestou popravit chtěl, ale nestihl to, protože už naštěstí natáhl bačkory.

Jeho milá dceruška Marie se zase specializovala na upalování lidí. Za 5 let vlády jich stihla pár desítek tisíc. Vlastně je logické, že se poslední královna Alžběta rozhodla rehabilitovat jméno své rodiny, a tak vyšla hra od Williama Shakespeara Richard III., která posledního krále Plantagenetů zobrazuje jako sadistické hovado, co zabíjí všechno živé, s hrbem na zádech a rukou jak ten týpek ze Scary Movie 2. Nutno zdůraznit, že tato hra se bere i v dnešní době jako historicky hodnověrný zdroj, protože William Shakespeare žil přeci v té době, tak to musí vědět lépe. Bill ale čerpal při psaní téhle hry primárně ze zápisů Thomase Mora (ten, co napsal Utopii), který byl dobrým přítelem Jindřicha VII. i Jindřicha VIII. (než ho nechal taky popravit), takže to není úplně objektivní zdroj.

Sečteno a podtrženo, Shakespeare napsal lepší věci. Nejen hodnotnější co do nějakých vědomostí, ale i tak nějak do děje. Richard III. je prostě na rychlo splácaná propagandistická slátanina s hlavní rolí aristokratického Qasimoda, dějovou posloupnost to má dost pofidérní. Shakespeare se krátkém rozsahu snažil naprat do hry co nejvíce informací, aby z Richarda III. udělal co největšího vola. Celý děj proto působí jako morbidní speedrun. Za mě si raději přečtěte obsah na wikipedii a jen předstírejte, že jste to četli, protože vážně není o co stát.

Zdroj obrázků: amazon.com

William Shakespeare Richard III.

One thought on “Recenze: Richard III. aneb kterak se Shakespearovi projednou něco nepovedlo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *