Mysím, že v anglických dějinách asi není vděčnější téma, než je Jindřich VIII. Pokud chcete natočit, historický film nebo seriál a chcete, aby vám vydělal na nový bazén, navalte tam tohoto krále, pár sexy holek a máte jistotu, že to bude mít úspěch. Že se daný televizní projekt zásadně odchyluje od pravdy, nevadí! Hlavní přeci je, že tam hraje mladý a hubený Jonathan Rhys Meyers, Scarlett Johansson, Natalie Portman, Helena Bonham Carter anebo skupina černochů.
Ve skutečnosti to všechno bylo o dost složitější. A najít něco, co je alespoň trochu historicky hodnotné, a zároveň se to čte lépe než učebnice o pěstování jihoamerických kaktusových plodů, je kolikrát náročná procedura.
Paulovi Rivalovi se to kupodivu povedlo napsat. Šest žen Jindřicha VIII. není klasický životopis plný dat. Ani se nejedná o bezcílné výjevy a teorie a není to ani obvyklý historický román inspirovaný životem krále. Označila bych to za dějiny milostných a soukromých vztahů panovníka. Rival se zaměřuje nejen na to, aby podrobně vysvětlil, co se v té době dělo na dvoře, ale také na to, co se pravděpodobně dělo v hlavách účastněných, když páchali to, co páchali. Rival používá svižný a čtivý jazyk, kolikrát jednoduché věty, a jeho popisy se shodují s dobovými obrazy a zápisy.
Šest žen Jindřicha VIII. dokonale vyvrací ten všeobecný mýtus o králi sukničkáři. Představuje panovníka v pravém světle. Jako citlivého romantika sežraného mocí. Ze začátku aktraktivního hudebníka, který těžce nesl své chřadnutí těla. To jako opravdu. Psal tehdy písně, které bychom dnes označili za populární hity. Dokonce Greensleeves, jedna z nejslavnějších písní z přelomu středověku je přisuzována právě jemu, a měl ji napsat pro Annu Boleynovou v roce 1528. Později ho kniha ukazuje jako nerozhodného a téměř neschopného monarchu, který by si bez svých ministrů a manželek pravděpodobně ani neutřel zadek a jako zničeného a zlomeného muže, který jen hledal klidnou náruč někoho, kdo jej aspoň bude mít upřímně rád.
Protože mám o tomhle tématu už něco málo načteno do zásoby, můžu objektivně pochválit Rivala, že i když se věnuje zásadně drbům, neodchyluje se nijak od známé skutečnosti. Jen v jedné věci se mýlí. A to ve věku Anny Boleynové, když poznala Jindřicha. To mu ale nikdo nemůže mít za zlé, protože se její přesný věk smrti (tedy 36 let) určil až poměrně nedávno podle detailního studia rozvoje literárního stylu jejích dopisů psaných v dětství, když byla na dvoře francouzského krále.
Pochopitelně jsou odbornější a přesnější publikace, ale ty už jsou asi spíš určeny pro zaryté sapiofily, jako jsem já. Pro normálního smrtelníka, který se prostě jen chce dozvědět, jak to tehdy teda asi bylo, tahle kniha postačí víc než dostatečně. Takže až na knihu někdy narazíte v nějakém antikvariátu, určitě si ji odneste domů. Litovat nebudete.
About The Author
