Vítejte již podruhé v kouzelném světě malostranských čarodějek, který uchvátil malé i velké čtenáře…
Nakladatelství Epocha na to jde dobře. Zabalí knihu určenou primárně pro mládež do nádherné obálky s příjemným antistresovým povrchem, který ocení spíše dospělá část populace. Nekecám – kolikrát mám knihu na klíně a místo čtení úchylně přejíždím bříšky prstů po plastické obálce.
Ilustrací se, stejně jako u prvního dílu Čarodějky malostranské zhostila Striga, a opět parádně. Za mě by snad ani obrázkový doprovod nebyl potřeba. Děj sám o sobě je naprosto perfektní, ale dobře. Oku lahodí, když se má čím pokochat. Navíc u mládežnického titulu nějaké to ilustrační rozptýlení očekáváme a rovněž uvítáme.
Vzdychla jsem. „Já vím. Nebo můžeme jet vlakem, ale bude to asi složitá cesta.“
„Pokračuj,“ zavelel Teo. „Nějakej čert zná zkratku?“
Řekl to s takovou samozřejmostí, jako bych mu sdělila, že půjdeme za dvě hodiny koupit rohlíky.
Po dočtení jedničky se mi s postavami neloučilo dvakrát snadno. Návrat k nim byl tedy nevyhnutelný a rovněž nezbytný. Ano, důrazně doporučuji dodržet pořadí. Ne, nebude vám nic moc chybět. S trochou fištróna si podle indicií předchozí domyslíte, nicméně se ochudíte nejen o detaily, ale i o zážitek, takže nehrajte marvan, nesekejte patky a koukejte se hezky pustit do obou knih a klidně po sobě. Buďte frajeři, dejte si maraton!
Ano, počet stran je pro mladší celkem výzva. Jenže co si budeme namlouvat… komu sejde na tom, zda knihu louskáte týden či dva? Ubírá to příběhu na kráse? Ne! Kniha chleba nežere, nikam vás nekousne, nejspíš, takže se vykašlete na neustálé honění ega na internetech. Důležité je číst a tempo ať si každý zvolí svoje!
Čtivost není jen výsadou brakových knih z žánru erotika či romantika. Ne, ne, ne. S takovou vlastností se setkáte napříč žánry. Kouzla, magie, sympatické postavy a tajemství vás poženou stránku za stránkou bez ohledu na rok narození v občance. Začíst se může dvanáctka stejně jako čtyřicítka! I v tom tkví autorčino kouzlo. Absolutně mi nevadilo číst o úplně jiné věkové kategorii, než jsem já sama. Chvílemi jsem na to dokonce zapomínala, jak jsem byla vtáhnutá v ději.
Petra se záhadně ušklíbla. „Vždyť co je vlastně čas? Můžeš ho natahovat, můžeš ho zkrátit. Když se těšíš, nekonečně se vleče, je jedno, co hodiny ukazují, ale když máš strach, čas letí jako splašený. Když se dobře bavíš s kamarády, hodiny letí jako nic. Když se nudíš, vlečou se jako hlemýždi.“
„A když je matika,“ prohlásila suchým tónem Barbara, „hodiny stojí.“
Garantuji vám, že po dočtení se budete rozhlížet po domech, pátrat po různých domovních znameních a hlavou vám poběží všemožné teorie, protože domovní znamení nejsou jen výsadou našeho hlavního města. Navíc jde o tak zajímavý prvek, až se divím, že jsem se s ním v příbězích nesetkala dřív. Vy ano?
Sečteno podtrženo marně v hlavě pátrám nad jakoukoli výtkou. Nemám! Ani technickou, ani praktickou. Nic. Nada. Pokud váháte v domnění, že jste na čarodějky už staří, neváhejte. Dobrodružný příběh z domácího prostředí s nádechem magie, špetkou intrik, pořádnou porcí kouzel a spoustou otázek čeká jen na vás. Petra Kubašková umíchala velmi kvalitní magický lektvar lomeno příběh, který pohladí po duši a vtáhne vás mezi své řádky a odstavce. Na konci si potom budete přát jediné – znovu se za Ginevrou, Teem, Valpurgou a dalšími vrátit. Hned!
Zdroj obrázku: Epocha.cz
About The Author
