Na Malé Straně se vždy děly zvláštní věci. Občas na vás mrkl chrlič, ve stínech jste mohli spatřit strašidlo nebo jen zvláštní holku, co uměla věci, které by nikdo nečekal. Lidem ale pokaždé stačilo na chvíli zavřít oči a pocit něčeho nadpřirozeného se ztratil. Lidem, ne čarodějkám, které na Malé Straně žily od nepaměti…
Přiznejme si zcela otevřeně, že do mládežnického věku mám už celkem daleko. Jenže už několikrát se ukázala jedna věc: určená věková kategorie je hodně orientační. Na něco mám věk tak akorát a ani omylem mě to nezaujme. Na jiné příběhy se mohu zdát stará a paradoxně je hltám s nečekaně obrovským nadšením.
Což je i případ Čarodějek malostranských (mám tendence pořadí slov v názvu prohazovat). Původně jsem chtěla číst jednotlivé kapitoly píďale před spaním. Ta má, pro změnu, do věku mládeže daleko. Nebudeme se tu nimrat v číslech. Prostě a jednoduše jsem nevydržela, knihu vzala a za pár večerů ji zhltla. Ona by se dala klidně za dva, ale já si ji šetřila a hýčkala. Je fuk, jaké datum mám v občanském průkazu, Petra (snad mi odpustí tykání bez dovolení) mě dostala. Příběh mladé Ginevry mě uchvátil.
„…Prý je od určité doby dobré přestat se přirovnávat k růži a začít své kvality hodnotit jako u vína. Čím starší ročník, tím lepší…“
Líbila se mi zdánlivá lehkost, s jakou jednotlivé stránky utíkaly, a já si užívala děj, který nebyl překombinovaný ani strohý. Příběh má skvělý nápad, nádech tajemna i poselství, které může mladším pomoci a nám starším přijít hluboké. Vyskytlo se pár otázek, na které bych ráda znala odpovědi. Zajímalo by mě, zda autorka plánuje pokračování (Ano a dokonce již vyšlo!). Ne, že by bylo nezbytně nutné, ale dobrých příběhů, je po čertech málo, čili by byla škoda se té šance nechopit.
Jednoduše vše funguje, jak má. Nejen, že máme možnost objevit zákoutí Prahy – ano, mám nutkání podniknout výlet a zapátrat, zda jsou některá místa z knihy skutečná! Ale stejně tak mám chuť si sednout a knihu si přečíst znovu. Čistě pro případ, že by mi něco uniklo, uteklo. Navíc miluji sametově gumový povrch knihy a tleskám, že není přebal! Díky!
„…Myslím, že trocha adrenalinu stojí vždycky za to. Já osobně bych raději nežila vůbec než strávit život nudně, fádně a bez dobrodružství.“ „Jestli můžu něco podotknout,“ pronesla Markéta nejistým hlasem, „tak já bych asi byla radši nudně živá než dobrodružně mrtvá.“…“
Jako další se sluší zmínit ilustrace, které knihu a příběh samotný dokonale doplňují a dokreslují. Jsou sice jen černé a sem tam se mohou, zejména pro menší děti, zdát trošku děsivé, ale není to nic, co by způsobovalo noční můry. Jsou… čarodějné. Tleskám i jednotlivým kapitolám. Mám totiž úchylku na to, jak jsou kapitoly označeny, a tady jsem si spokojeně mlaskala. Zatím u mne v tomto směru vítězily knihy ze série Charley Davidson. Čarodějky jim však šlapou na paty.
Shrnu-li vše kolem a kolem, vychází mi jasný výsledek. Pět z pěti. Ano, ráda bych napsala kritiku… výtku… alespoň jedno negativum. Mám ráda rovnováhu, leč tady nelze jinak, než výlučně chválit. Tleskám za krásný skvost, ke kterému se třeba za rok ráda vrátím.
Zdroj obrázku: Epocha.cz a Striga
About The Author
