V dnešní době se už z FSOG stalo takové memečko, že představovat ho by bylo stejně nadbytečné jako zkoušet, jestli vám chutná salko. Ve zkratce je to pokus staré báby ve středních letech o erotickou knihu. Mohu zodpovědně prohlásit, že na ni hodlám nadávat zaslouženě. Jednak jsem se poctivě s utrpením přelouskala všemi díly a jednak (ale pšt, to je tajné) mám o BDSM už nějaké povědomí z vlastní zkušenosti. A ne, TAKTO TO OPRAVDU NEVYPADÁ.
Ale hezky popořadě, Anastasia jakožto studentka vysoké školy se hned na začátku knihy seznámí se svým princem z pohádky, bohatým, krásným, chytrým, úspěšným, okouzlujícím, moudrým, bla bla bla…na první pohled se do něj zamiluje, načež se rozhodne roztáhnout před ním nohy a darovat mu své enormě zabobřené roští, ve kterém se ještě neschovával žádný jiný had. Ten, poté co si poprvé čichne k jejímu neoholenému rozkroku, už nemůže nikdy šu…teda pardon, milovat jinou.
A takhle spolu banánují všechny tři knihy. Nechci, ať dospějete k mylnému závěru, že si jako nerada čtu o sexu. Mám ho ráda, ráda se o něm bavím, ráda ho provozuji, ráda se v něm vzdělávám a ráda si o něm čtu. Ale asi k životu potřebuji, aby byl příběh i sex samotný popsaný reálněji. Už jsem se setkala s filmem, kde si to hlavní protagonista rozdával s vědeckým experimentem, z části zvířetem, z části člověkem a z části ještě nečím, co od malička vychoval. Takže něco jako cyberpunková obdoba zoofilního incestu. A upřímě i to vypadalo uvěřitelněji a skutečněji než to, jak je popsaný sex v FSOG. Tam mi to dost připomnělo textová RPG s dospívajícími třináctkami, které sex ještě ani neměly, ale představují si, že takhle nějak funguje. Z čtení FSOG jsem nabyla pocitu, že E. L. James nikdy žádný pořádný (a už vůbec ne BDSM) sex ani nezažila a hlavní pleskací scény pouze zkopírovala s nějakého hodně špatného porna.
Co do psychologie postav, Anastasia je prostě ultimátní lopata. Jakožto panna si vehementně strážila svou zarostlou jeskyni téměř po celou vysokou, aby ho pak dala naprosto random chlapovi, kterého zná asi 14 dní. Její kámarádka jí ještě před tímto vytouženým rande dá radu, aby si alespoň oholila nohy. On ji poté chce zasvěcovat do tajemství drsné soulože, ale dívčina o tom nic neví. Nikdy neslyšela pojem „submisivní“ nebo „bandáž“. Přestože studuje anglický jazyk, její slovní zásoba se pohybuje na úrovni ponorkou přimáčknuté mořké okurky. Tak on ji koupí laptop, aby si to měla kde zjistit. Protože ona na univerzitě očividně doteď počítač vůbec nepotřebovala. A pak si píší e-maily. Ne sms, nebo že by si dopisovali přes messenger, whats up, skype nebo dokonce i to blbé a předpotopní icq. Ne, oni si píší maily. V dnešní době. Prakticky, když nenocují u chlupaté studánky, tak si dopisují. A to je ještě nudnější než ten sex, protože utoho se člověk může alespoň smát, jak je špatně napsaný.
Christian je zase stylizován do ubohého týraného chlapečka, kterého zenužívala přestárlá domina, a proto si to teď kompenzuje na ženských, které vypadají jako jeho feťácká máti. Jak se říká „Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Celá jeho postava má tolik klišé jako milionů, a tenhle sexuální Don Juan s tvrdou ocelí dvacet čísel se do tupé, nevýrazné a úplně neschopné Anastasie bezhlavě zamiluje.
Kdybych tady měla psát všechny důvody, proč tímto dílem naprosto pohrdám, asi bych se dostala na stejné množství bodů jako v pánské recenzi. Snad bych připsala dva, které tam nebyly, a které mě asi vytáčely nejvíce hned po těch všech ostatních:
1) Takhle se opravdu nepřipravuje čaj ty gastronomický barbare!
2) Ty namachrovaná pseudospisovatelko, zjisti si proboha něco o autech! Žádný multimiliardář by si takové laciné plechovky nikdy nepořídil, když si může dovolit Bugatti Veyron nebo zmodernizovanou verzi King Tigeru.
E. L. James vkazuji slova Ladislava Stroupežnického: „Nepište pokud možno vůbec.“ Pěkně prosím. Prstíčkem hrabu.
About The Author
