Chytla mě hororová slina! A co je větší klišé (ano, už jsme několikrát rozebírali, že klišé není jen výsadou červené knihovny) než starý strašidelný dům? Navíc umístěný na ještě starším hřbitově? Kruci, lépe už se snad karty rozdat nedaly! I Darcy Coates, která má tendence své příběhy přesladit a nedotáhnout, by z toho vytřískala terno. Jak se s tím popasoval John Everson?
Když houstne mlha, krátí se dny a ze stromů se snáší listí, mnozí neváhají zaplatit za příjemné postrašení…Na hřbitově Bachelor’s Grove stojí zvláštní dům. Mezi místními se povídá, že jej obchází přízrak, a není proto divu, že stavení se téměř každý už léta vyhýbal a k návštěvě lákal pouze uctívače ďábla…Teď v něm vidí příležitost místní podnikatel, který chce využít jeho strašidelné pověsti a hodlá jej proměnit v halloweenskou atrakci. Požádá svého kamaráda tesaře, aby dům uvedl do provozuschopného stavu, a pozve skupinku ostřílených designérů, aby mu vtiskli moderní hororovou tvář. Každá místnost má připomínat scénu z nějakého slavného filmu a z koutů se bude linout dramatická syntezátorová hudba, jakou mají v oblibě režiséři Dario Argento nebo John Carpenter. Nová atrakce vyvolá velký zájem, ale zároveň se v okolí začnou objevovat auta se zhroucenými řidiči za volantem, kteří po procitnutí netuší, jak přišli ke svému řeznému poranění…
Všechna čest… fakticky se snažil. Zavání vám to ironií? Dobře, připouštím, avšak pouze jemně, pohnojil to jenom maličko. Na úvod se sluší maličko opravit sama sebe. Srovnávat Johna Eversona s Darcy Coates je ode mě amaterská zhovadilost. Darcy Coates píše duchařiny spíše průměrného ražení, alespoň co jsem zatím měla možnost číst. John Eveson jde jiným směrem. Ano, náznak jakéhosi bubu nádechu najdete rovněž, nicméně Dům u hřbitova je v první řadě slasher.
Cítil, jak v něm emoce sílí s každým slovem, kterým popisuje scénu se zakrvácenými zvířaty. „Mám toho dost, končím,“ oznámil mu. „Je to tu shnilý, smradlavý a straší tu. Měli jsme ten barák nechat na pokoji, aby se rozpadl, zpuchřel a zmizel. K tomuhle měl nakročeno, když jsme se ho začali pokoušet zachránit. Ve stěnách šmejdí zvířata a v noci se tady poflakujou nějaký podělaný satanisti. Už s tím nechci mít nic společnýho.
Co od slasheru čekat? Krev… násilí… masakrózní scény vyhnané skoro až ad absurdum. Vzpomínáte na Utrpení těla? Tohle je jeho něžnější bráška. Dům u hřbitova je prima lahůdka pro milovníky filmů typu Texaský masakr motorovou pilou či Dům tisíce mrtvol. Tedy pro ty, kteří nechtějí tupě zírat na obrazovku, ale číst si. Je tu však jedna zásadní potíž. Namlsá vás velmi slibný rozjezd, po kterém však následuje dost nudný, stereotypní a utahaný prostředek. Oči se vám budou nudou zavírat a budete mít pocit, že tuto část psal někdo úplně jiný.
Bohužel ta hořká pachuť uspávajícího prostředku mi na patře zůstala i po dočtení, přestože měl autor v rukávu pěkné eso. Závěrečnou třetinu knihy patřičně vymazlil právě ve stylu výše zmíněných filmů. Co dále kvituji s povděkem a riskuji, že mi budete nadávat za spoilery, ale nelze jinak – musím to zmínit – KONEC. Nevyslepičím vám žádné zásadní detaily, avšak milovníci hororů, četl někdo z vás tento kousek? Nutně si o něm potřebuji s někým promluvit, neb to bylo terno! Vím, že technicky by měl John Everson odejít s trojkou a víc ani ťuk, protože mě celou třetinu knihy uspával. Jenže je tu několik bodů, za které dostane čtyřku, a já se vůbec nebudu stydět! Celou recenzi najdete zde.
zdroj obrázku: Carcosa.cz
About The Author
