Spojte dohromady duchařinu s detektivkou a já budu vrnět blažeností ještě víc než u dobrého duchařského hororu. Tedy za předpokladu, že se mnou autor nevyběhne a nepůjde jen o pohádku pro děti, která mě nijak neohromí.
Pracovní náplní Benedikta Klausnera je odhalovat pojistné podvodníky. K jejich dopadení používá neobvyklé metody – vidí do minulosti a rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti úspěšně tají až do chvíle, kdy podnikatel Mlynář zabije svou dobře pojištěnou manželku. Usvědčení vraha pak přestává být otázkou peněz a stává se pro Benedikta osobní záležitostí.
S Veronikou Fiedlerovou se setkávám poprvé a musím smeknout imaginární klobouček. Zdálo se to snadné. Vezměte pojišťováka, dejte mu nějaké ty nadpřirozené schopnosti, šup s ním do terénu a voilá – materiál máte na světě. Jenže takhle jednoduché to vážně není. Autorka to vymazlila tak neuvěřitelným způsobem, že jsem se nedokázala odtrhnout od příběhu. A po jeho skončení se do něj chci vrátit zpátky! Kam? Za Benediktem a vyšetřovat klidně další případy! Cokoli.
Čeká na vás malá bichlička, která čítá 356 stránek. Děj je rozdělen do čtyř částí. Ty nejsou samostatné, navazují na sebe a je potřeba pořadí dodržet. Kdyby nějakou lamu napadlo, že bude přeskakovat, zaslouží za uši a naprosto si pokazí zážitek nejen z děje, ale i z vývoje postav a vztahů.
„Já vím, jako přitažené za vlasy.“
„Ne. Jako za vlasy přivázané ke splašené kobyle. Je to nesmysl! Už teď předstírám, že tě neznám.“
Anotace naznačuje, že se setkáme s panem podnikatelem, který má zatraceně dlouhé prsty a vlivné konexe. Benedikt Klausner sice není policista, pracuje pro pojišťovnu, ale má v rukávu jiné eso. Je Nekromant. Vidí duchy, komunikuje s nimi, umí vytvořit portál, zaskočit si do záhrobí, vyvolat mrtvé… bez rizika spoilerů vám toho víc prozradit nemohu.
První část knihy je tedy zasvěcena vyšetřování smrti choti podnikatele Mlynáře, která rozhodně smrdí. Ta smrt, ne zesnulá paní Mlynářová. Ve druhé části následuje případ záhadných úmrtí v lázních. Ve třetí části, která mě bavila asi nejvíce a přišla mi nejpoutavější, se s Benediktem vrháme po stopách starého rodinného tajemství. Čtvrtá, závěrečná, část potom představuje velkolepé finále, od kterého nedokážete odejít. Tedy za předpokladu, že jste během dosavadního čtení přestat dokázali – já ne.
Vyprávění máte v er-formě a je promyšlené do nejmenších detailů. Ne, vážně, mě nenapadá jediná věc, kterou bych mohla vytknout. Pozdravy záhrobí vám nabídnou napětí, tajemno, akci, drama, ždibec romance (ale opravdu jen kousíček)… Budete spřádat teorie. Některé se vyplní, jiné budou zatraceně vedle. Mrazení v zátylku a sprostá slova budou váš nejlepší kamarád. Proč sprostá slova? Protože, vezmu-li to špetku nadneseně, je celý příběh tak reálný, až to děsí. Korupce, nevysvětlitelné události, mafie, úplatky, nenávist, zločiny, láska tam, kde by ji nikdo nečekal, pomsta, nešťastná náhoda… a můžu pokračovat nekonečně dlouho. Najdete tam mix, který funguje. O to jde a to je hodně zásadní. Nejde o náhodnou střelbu napříč libovolnými tématy a různými životy. Vše má své místo, hlavu i patu a vše mezi tím!
„Takže? Co vás zajímá?“ zeptala se a nabídla mu místo ve své kanceláři. „Veškeré podklady, které pojišťovna požadovala, jsme odeslali. Jste, tuším, v kontaktu i s policí. Ta úmrtí řádně vyšetřila a neshledala na něm cizí zavinění. Standardní postup-“
„Paní Koutná, já jsem standardní postup, pokud si chcete zachovat pojistku,“ řekl Benedikt důrazně. „Pojišťovna nemá problém s plněním, ale pokud je to už třetí případ v řadě, nutnost prověření je nasnadě.“
Veronika Fiedlerová docílila toho, že zajímavé nejsou jen jednotlivé případy, které Benedikt vyšetřuje, ale i Benedikt sám. Plus některé další postavy, ke kterým si možná nevytvoříte přímo vztah, nicméně vás budou zajímat. Oceňuji, že autorka nešla na děj přímočaře, ale kličkovala, čímž znemožnila předvídat. Ano, jsou věci, které vás trknou, pokud máte v pořádku mozek, pozornost a nejste úplný trotl. Ale přijdou i zvraty, kdy k tomu klení a hltání řádku za řádkem přidáte i otevřenou pusu. Na české poměry kvalita příběhu nevídaná. Vymazleno do posledního detailu, včetně ilustrací a krásného záhlaví. Jeden by řekl, že je to pitomina či nepodstatný detail, avšak hned to dává knize jakousi závěrečnou tečku, která ji v očích čtenáře pozvedne. Jako bonus není potřeba vyhledávat na internetu latinské věty, které se v textu objeví. Jejich překlad je moudře umístěn na konci knihy, DÍKY!
zdroj obrázku: goldendog.cz
About The Author
