Recenze: Hřbitov trpaslíků aneb nenechte se zmást obalem!

Pestrá obálka totiž vykřikuje do světa, že přišel čas na nějakou tu zvrhlejší pohádku. A je jedno, zda mám na mysli zvrhlejší ve smyslu sexu nebo co do počtu ran lopatou po kebuli. Případně kombinaci obojího! V žádném směru nečekejte ani kýč jak bič. Ne, Petr Boček vás očůrá jako pes svůj oblíbený patník!

Co svede dohromady trpaslíka, kterému unesli přítelkyni, odborníka na hřbitovy a pohřbívání, sužovaného despotickou matkou, a zoufalého otce, jemuž někdo z hrobu ukradl tělo zavražděné dcery? Jakou roli v tom všem hraje mystický Lovec, ghúlové a trpasličí magie? Mohou mrtví zpívat „Holka modrooká“? Kdo je „vrahem andílků“? To vše se dočtete v černohumorně laděném hororovém románu Hřbitov trpaslíků.

To bychom měli anotaci a teď k věci! Vše odstartuje v noci z 1. na 2. listopadu, následně skočí zpět na 30. října a na 200 stranách se rozehraje cosi, co ve vás bude pár dní rezonovat. S bizarními věcmi se to totiž má zpravidla následovně: Znechutí vás, naprosto vás fascinují, případně vás tak naserou, že to potřebujete nějaký ten čas rozdýchávat. Hřbitov trpaslíků si na mně otestoval rovnou všechny tři přístupy. Protože proč troškařit! Dopřejte svému čtenáři neutuchající emotivní zážitek, potom mu jednu vražte, abyste ho následně poslali do říše snů pořádně procítěným francouzákem.

Petr Boček je prevít a to se, prosím pěkně, vůbec neznáme. Sledovat Odonovo amatérské detektivní pátrání byla radost. Ne až tak kvůli Odonovi, který tolik lpěl na své milované Helze. Aby ne, trpaslic – au, gnómek – je sakra nedostatek a když už ji našel, přece se jí nevzdá bez boje a zase si nebude ve sprše sám leštit bambus. Zdrojem smíchu byl převážně jeho sekundant Amos, který měl batoh narvaný asi jako Hermiona Grangerová svou magickou kabelku. Pro jadrný výraz nešel daleko a hlásil jako Švejk.

„Máme zbraně i vybavení. Říkal jsem ti přece, že jdu z práce.“ Pak provedl krátkou inventuru svého zavazadla, přičemž stále jedním okem nenápadně sledoval budovu. „Baterka, lano, houkačka, tu už znáš, foukačka, minikuše, boxer, paralyzér, slzný plyn, cigára.“
„A ruční granát by nebyl?“
„Blbe. V naší velikosti ho nemaj. Normální by byl pro našince jak atomovka. To bys měl z Helgy prejt, hochu.“

Zdatně přicmrndával tajemný profesor Květ i jeho matinka, trafikář i Richard Kustoš, který jak zasel, tak také sklidil. Aneb pomsta prostě nikdy není dobrý nápad. No, bez spoilerů je to fuška, takže se prostě připravte na detektivní pátrání ve světě, kde je možné prakticky cokoli a zvrhlosti se nekladou žádné meze. Hoďte do toho ještě pořádný ranec černého humoru, sem tam nějaké to sprosté slovo nebo cákanec krve a o zábavu budete mít postaráno.

Petr Boček si vás povodí příběhem, který je prostě dobrý, ne výjimečný, ale na svůj drze krátký rozsah vážně dobrý. Na závěr naservíruje vymazlený finálový chod. Vy ho hezky slupnete, způsobně si oťupkáte koutky úst čistě bílým látkovým ubrouskem a pak fláknete pěstí do stolu. Tedy, pokud jste jako já. Snesu hodně. Hned tak něco mě nešokuje, naopak si v extrémních věcech s tou správnou náladou libuji. Jenže tady došlo k tomu, že jsem toužila po… sladkém happy endu… místo toho přišel… dobrý pokus! Viděno zpětně – výborná, promyšlená, šokující a fakt překvapivá smeč! Takže i když mě pan Boček nasral jako už dlouho nikdo ne, s chladnou hlavou smekám kulicha.

Vtom se nad ním ozval podivný syčivý zvuk. Zpočátku netušil, co se děje, až Amosův šepot ho uklidnil. „Promiň, včera jsem večeřel šoulet.“ To už ho i cítil. Nicméně zaplavila ho radost, že nešlo o nic horšího než výron neškodných, byť nechutných plynů. Ano, i prd může za určitých okolností potěšit.

Máte chuť na bizarní detektivní jednohubku, kde se podíváte na svět pohledem trpaslíků, očuchá si vás jeden gnóm jménem Ruda a uvědomíte si, že pod lampou je největší tma? Vítejte! Hřbitov trpaslíků už na vás čeká a s ním i nejedna nechutnost, darda hlášek, které budete chtít nosit na tričku, a rozuzlení, co vám nadzvedne mandle nebo krevní tlak! I když jsem čekala větší maso, stejně jsem si pošmákla. Díky za všechny ty emoce! Vztek, šok, smích i nějaké to znechucení.

zdroj obrázku: goldendog.cz

About The Author

Petr Boček Hřbitov trpaslíků