Recenze: O dracích a lidech – fascinující a tak trochu „jiné“ fantasy…

Nakladatelství Golden Dog se pomalu a jistě stává takovým mým spirituálním dvojčetem. Nevydává 20 knih týdně jako větší a starší sourozenci, ale za to na co sáhnu, to je perla v rámci žánru. Nenápadná kniha od absolutně neznámé Terezy Kadečkové s téměř až kýčovitou obálkou, jejíž název evokuje klasiku od Johna Steinbecka, na tom není jinak.

Když se sejde vše, co už tady bylo… ale jinak…

Draci jsou s námi už několik tisíciletí a nezávisle na sobě vznikli v příbězích prakticky po celém světě. Nicméně nejznámější podobu jakožto obřího šupinatého ještěra chrlícího oheň s netopýřími křídly přinesl až středověk. Prakticky neexistuje univerzální popis, jak drak má nebo nemá vypadat. Vzhledem k tomu, že není všestranná formulka, dovoluje to kreativnějším spisovatelům přizpůsobit si dračí postavy absolutně podle sebe. Což je přesně případ knihy Terezy Kadečkové, kde najdeme mnoho bájných zvířat, ve která jsou schopni se přeměnit někteří znánlivě normálně vypadající lidé. Mezi jinými právě draci, kteří vypadají jako ještěří humanoidi.

Na začátku máme paladina řádu Lilie a lovce bestií Rodericka, kterému se podařilo vystopovat právě dva poslední kusy těchto tvorů. Sourozencům Macovi a Jaině dá na výběr, že si odvede jen jednoho a druhému dá doživotní pokoj. Mac se po 150 letech úspěšného skrývání pokouší založit rodinu s lidskou ženou, která s ním momentálně čeká malého mutanta, takže se obětuje Jaina, která se nechá dobrovolně zajmout. Paladinové v tomto příběhu nejsou nabušení rytíři s obouručním mečem, ale vcelku funkčně oblečení jedinci různého pohlaví i věku opatření překvapivě moderními zbraněmi.

Jak můžeme vidět i z velmi povedených ilustrací, Roderick má v tomto bizarním fantasy světě nejen revolver a něco, co vypadá jako současná kožená bunda, ale také moderní brýle. Jak se do prostředí, kde máte na jedné straně peasanty plácající se v blátě a na druhé vlkodlaky, chiméry a minotaury, dostala tato technika, vám bude záhadou poměrně dlouho. Vzhledem k tomu, jak často vznikají nová a nová hrdinská fantasy typu meč a magie, byly tyto reálie příjemnou změnou.

Jaina a Roderick

Autorka se nejen že snaží vyhýbat stokrát omýlaným fantasy kliše co do prostředí, ale také u postav. Celou dobu jsem čekala, kdy příběh sklouzne do trapné romantické linky mezi hlavními hrdiny a velmi mě potěšilo, že se tomu Kadečková zcela vyhnula. Jaina jakožto divoká v přírodě žijící dračice je po dlouhé době funkční ženskou postavou, která není Mary Sue. Z mého pohledu není totiž tento archetyp jen dokonale supersilná a extraschopná baba. Kolikrát můžete mít v příběhu i holku naprosto tupou a levorukou a bude to Mary Sue. Typickým příkladem je třeba ukňouraná Bella Swan ze Stmívání, která žije i přes pravidelně pokoušejícího Darwina a z nějakého důvodu se z ní všichni mohou podělat, i když je zajímavá asi jako děrovačka na kancelářský papír.

Jaina si po celou dobu příběhu drží stejnou povahu, která je expresivní zásluhou prostředí, ve kterém se pohybuje, ale překvapivě schopnostně vyrovnaným charakterem. Roderick jakožto její chladnokrevný protipól si zachovává dobře vysvětlenou logickou důstojnost a dokupy tvoří pár, který si drží zajímavou dynamiku do poslední stránky.

Se stejnou precizností, kterou autorka věnovala Jaině a Roderickovi, vytvořila i ostatní postavy. Dokonce i přesto, že se nějaký charakter objeví pouze na 5 stránkách, čtenář si je schopný vytvořit i bez sáhodlouhých popisů dokonalý obrázek o tom, kdo je. Kadečková si na překvapivě krátkém formátu poradila jako léta vypsaný profesionál. Neinvestuje příliš času do sáhodlouhých popisů vzhledu a raději nechá čtenáře, aby si představil, jak přesně postavy vypadají. S touto orientací mu pomohou ilustrace, nicméně nikde se nedočkáte líčení toho, jak má někdo někde na koleni pihu. Stejným způsobem vás nezdržuje ani s vypisováním povahy postav a raději je rovnou postaví do situací, kde je uvidíte na vlastní oči.

Na podobném principu staví i flashbacky, které jsou vždy vyprávěné pohledem konkrétní postavy, takže spíš než objektivní backstory připomínají situace, kdy vám partner vykládá, co se dnes dělo v práci. Tato absence popisů působila velmi svěže a dodává knize dojem, že se v ní neustále něco děje, a to i ve scénách, kdy někdo jen sedí u ohně a večeří.

Pár slov na závěr

Přiznám se bez mučení, že fantasy u knih není zrovna můj go-to žánr. Ale nemohou za to magické reálie, fantastická zvířata, elfové ani snaživí týpci s mečem. Ne. Z nějakého důvodu tento styl vysloveně vybízí k nekončícím pokračováním. Kdo se někdy pustil do jakékoliv série, musí mi dát za pravdu. Člověk se nadchne pro nějaký příběh, a ten skončí (když máme štěstí) někdy v půlce. A pokud je spisovatel svině, tak cliffhangerem. Načež čekáme a čekáme, než se autor uráčí vydat další díl. Během této proluky většinou zapomeneme, co se vlastně dělo na začátku, a na konci série jsme tak natěšení na vysněný závěr, že nás koncové vyvrcholení kolikrát doslova zklame. Případně, pokud jsme v životě byli obvzlášť krutí k čerstvě narozeným šťěňátkům, karma nám to dá sežrat tak, že autor svou sérii ani nikdy nedopíše.

Nicméně toto se vám u knihy od Terezy Kadečkové nemůže stát. Po přečtení závěru se mi po hrudi rozlil hřejivý pocit, že vše hezky skončilo a příběh se uceleně uzavřel. Pokračování je tedy u této knihy vysloveně dobrovolná věc. Neříkám, že je to vysloveně ojedinělé, ale rozhodně vzácné. O dracích a lidech je prostě poctivá práce každým coulem.

Zdroj obrázků: goldendog.cz

Maya Allayí

Když z vás vyroste částečně autistický asociál, máte dvě možností: Depkařit, protože jste divní anebo se stát šťastnými a hrdými multifunkčními nerdy. Já si vybrala tu druhou možnost.

See author's posts