Sladké sny představují prvotinu české autorky Kateřiny Huňové. Podle jejího psaného projevu to ovšem nepoznáte. Tedy ne, pokud zvláštní věci v textu vyloženě nehledáte. Huňová totiž pracuje jako kreativní člověk, ředitelka reklamních sloganů.Pojďme se na nespánkové sci-fi mrknout blíž.
Ve světě kolem roku 2020 zaútočil virus, který lidstvo málem vyhubil. Škoda? No když se pak díky vakcíně objevil Nový svět, kredity, kasty a člověk nemohl spát (protože vedlejší účinky vakcíny), mnoho lidí si smrt přálo. Není úplně sranda denně 24 hodiny makat, aby nejnižší kasta svým způsobem vydělávala pro tu nejvyšší. A to ani když jste torero jako Jacob právě ze čtvrté kasty.
Mohla bych dál pokračovat v převypravování anotace, ale já se spíše rozepíši po svém konkrétěji. Skvěle použitý nápad sedící na dobu Koronaviru. Právě díky drobným nuancím s pandemií se mi Sladké sny líbily více než Karanténa od Maye. Líbilo se mi, že vznik vakcíny autorka doplnila lehkým, uspokojujícím popisem PROČ. Bohužel to bylo jedno z mála vysvětlení proč co se samotného Nového světa týkalo. Fungování příběhového prostředí bylo velice upozadněné. Technické detaily téměř chyběly, popisy míst se vyskytovaly spartansky. Jak vypadal domov Jacoba víme, ale pocity nepřišly, nevybavím si ani zbla kde byla koupelna a kde kuchyň. Jak vypadala aréna?
Výše zmíněné bych ale brala jako jediný veliký nešvar Sladkých snů. I když nevím, v jakém prostředí Jacob co chvíli zápasil s robobýky, atmosféru a napětí, kterou Huňová jednoduše doplnila zmínkou o blikajících žárovkách a vhodnou volbou slov, měla zvládnutou na jedničku. Když se po pár kapitolách u Jacoba zastavil někdo bohatý, pozval ho k sobě a chtěl, aby ho učil na nejslavnějšího toreadora (ano, v příběhu jde o dvě označení), autorka bodovala dál. Sice nevím, jak kdo pořádně vypadal, ale Jacobův hodnotový systém propracovala Huňová dokonale. Jeho vnitřní monology čtenáře osloví. Autorka drobnými myšlenkovými pochody z Jacoba udělala opravdového hrdinu celého příběhu. I když nebyl nejchytřejší, nejhezčí, nejbohatší a byl celkem pesimista.
Přes nekvalitní popis techniky, prostředí a osob se dostáváme k zásadním hodnotovým otázkám života chudého Jacoba i boháče, který má všechno. Rozhovory, které spolu ti dva vedou, poskytují prostor pro růst torera. Aby se rozvíjel i mimo arénu, nechala autorka Jacoba prodávat sladké sny – drogu, díky níž člověk na 8 hodin usnul. Přesné funkční detaily neposkytla. Droga otevřela Jacobovi, a tím i čtenáři, dveře do meditačního centra nebo k barmanovi. V hospodě se asi nejčastěji projevila ona šroubovaná konverzace. Postava obsluhy však nesměla chybět. Díky ní a jejím posunům Jacoba dával celý příběh obsahově smysl – Huňová tím eliminovala prázdná místa a možnosti. Dle mého hodně hezký tah. Meditace však nedávaly prostor jen Jacobovi, posunu příběhu, ale i čtenáři. Tak jako bohatý a bláznivý Dashiell, tak misrt Leonka poskytli člověku chvilku pro zamyšlení a vytvoření si svého vlastního názoru. Neříkám, že jsem vždy mistra chápala. A zajímalo by mne, zda ti, co jej pak v diskuzích vědoucně citují, záměr jeho slov opravdu pochopili…
Sci-fi o moderním světě bez spánku, Sladké sny, své čtenáře nezklame. Má svá slabá místa, má ale tolik pozitiv a přidaných hodnot, že autorce zaškobrtuntí odpustíte. Na každou pozitivní příhodu nechá autorka dopadnout stín něčeho negativního. Nejen příběh, ale i jeho hrdina Jacob na stránkách knihy rostou, vyvíjí se. Když už se mi zdálo, že si budu vrnět blahem, Huňová mne tvrdě srazila na zem realitou Nového světa. Příběhové změny nemilosrdně mění směr putování hrdinů ke konci, který ve větší míře překvapí, určitě nezklame. Nejsem si však jistá, zda chci, aby Sladké sny měly pokračování…
Zdroj obrázku: Fantom print
About The Author
