Jude Deveraux, americká spisovatelka, autorka detektivky Zapomenutá vražda až nápadně připomíná svým dílem slavnou Christie. Že se holky nemohou rovnat vám ale bude jasné už při prvních kapitolách americké Zapomenuté vraždy odehrávající se na panství v Anglii.
Zeměpisný fakt mne velice pobavil, proto jsem si jej dovolila s vámi sdílet. V Zapomenuté vraždě, třetím díle série se Sarou Medlarovou, se setkáváme opět se Sarou, s Kate a Jackem. Sara je slavná autorka románů pro ženy, která neměla nikdy děti a to už jí táhne na šedesátku. Kate je její neteř a pohledný, šikovný Jack má také své místo, ale důležité je především to, že má holky chránit. I tak se ale ocitnou, jak anotace praví, uprostřed případu s vrahem, který má opravdu co skrývat.
Zajímavý námět, kdy s odhalením vraha příběh nekončí, ale jen doznívá, než přijde ještě jedno odhalení. Bohužel váha, spočívající na nutnosti knihou zaujmou a pobavit čtenáře, byla natolik veliká, že ji Deveraux neunesla a Zapomenutou vraždu sepsala na průměrné hodnocení – zaujme, nenadchne, neurazí.
Ačkoliv jde o třetí díl série, nemusíte mít strach. Sice nebudete u toho, jak se trio dalo dohromady a jaké mezi sebou mají vztahy, nic víc se ale nedozvíte. Deveraux nespoiluje vrahy předchozích záhad, staví na zelené louce. V případě Zapomenuté vraždy peníze její hrdinky Sary renovují luxusní sídlo, které jeho vymřelí majitelé kdysi dostali od krále… Dozvíme se něco o budově, kterou Sářina kamarádka přeměnila na hotel? Částečně. Deveraux se prostředí sice věnuje, ale není to okolí, které vás primárně zaujme. Tedy mne nezaujalo a to jsem byla velice zvědavá. Mnohem více mne zajímala druhá dominanta knihy – postavy. Stará parta na starém místě – ovšem dva ze smečky utekli a jeden ze zbytku pár let na to zemřel. A nyní, o několik let později, když už je parta ve věku kolem čtyřicítky, se znovu sešli „na místě činu“. Jak na ně místo působí? Jak se změnili? Jaké mají vztahy? A je někdo z nich vrah?
Až do poloviny knihy jde o neurážlivé čtení, kdy se brodíte rozhovory jednotlivých postav, jejich minulostí, jak co vnímali – každý zvlášť, jeden po druhém. Co je pravda a co lež? Nemožné poznat. Než se zjeví nápad s představením. Každý vypoví svoji verzi a Sara a jedna z postav jim napíše „scénář“ ke hře. Téměř každý hraje, dokonce využijí i šaty, které po nich zůstaly na půdě… A to už je zajímavější a svižnější část knihy. Jenže taky část příběhu, která budí otázky. Pokud si je připustíte, neužijete si čtení. Doporučuji tedy nechat se unášet hrou, nečekanými zvraty a objeveními. Třeba budete překvapeni jako já, že tentokrát nevraždil zahradník!
Myslíte-li si, že hrou příběh končí, budete na omylu. Nebyli byste spokojeni. Nebyla by zde žádná akce, napětí. Takže to na pár posledních stránkách autorka samozřejmě musela dohnat. Musela, z nějakého důvodu, knihu shodit ze zapamatovatelného místa mezi průměr současné tvorby. Ve mně to vyvolalo pocit protočení očí, že jsem – já husa – nebyla spokojená s napodobením Christie a chtěla jsem víc…ani nevím čeho. Od knihy odcházím s rozháranými pocity. Autorka umí psát, ale tuším, že gró její tvorby je v harlekýnkách s detektivní zápletkou než v detektivkách kořeněných příslibem sexu.
Zdroj obrázků: Databáze knih, Antikvariát a výkup knih Olomouc
About The Author
