Ira Grahama Mastertona někdo srovnává s americkým Carterem. Jeho díla mají být údajně brutální a sadistická. Bílé kosti by k tomu všemu měly být poprášeny mystičnem a nadpřirozenem… Upřímně? Bílé kosti jsou solidně depresivní ptákovina.
V detektivním příběhu se dostáváme do krásného deštivého Irska k jediné irské komisařce Katie. Jednoho dne se na statku při rekonstrukci najde několik koster. A bohužel ony nalezené kostry vykazují známky rituálu. Nikdo neví jakého, vše teprve krystalizuje. A k tomu všemu se manžel Katie zaplete s někým nebezpečným.
Anotace slibuje řezničinu, které se nám dostane. Jenže v hodně podivném podání. Vyprávění z policejního pohledu je časově zcela nahodile prokládáno popisem únosu a usmrcením americké dívky. K tomu všemu se do koktejlu celých jmen irských policistů připlete manžel Katie, Paul, který je parádní blbec. A aby toho nebylo málo, sama Katie není bez pozadí – tatínek žije po smrti maminky sám a jde to na něm i domě čím dál tím více poznat. Takže dobrou půlku knihy se čtenář topí v depresi, kterou sem tam ozvláštní odřezávání masa z kostí.
Bílé kosti jsou jako detektivka samy o sobě dost slabé. Masterton nejspíše spoléhal na to, že čtenáře ubije zajímavostí vraždění v souvislosti se starodávnými rituály, zápletkou kolem komisařky a drobným politickým kořením. Že by komisařka měla pátrat po vrahovi bylo jasné. Jenže ve chvílích, kdy měla být nejvíce vidět, nebyla vidět téměř žádná – Katie ani policie. Celá cílová rovinka proběhla bez větší akce. Vlastně celá kniha postrádala cokoliv, co by čtenáři zvedlo tep – krom vzteku, že je Katie s takovým kreténem jako je Paul.
Příběh díky rituálu nebyl nezajímavý, ale měl moc chyb – autor nám nevysvětlil vše, co v příběhu nakousl. Dokonce ani závěrečný mystický proces, kterému jsme byli celkem podrobně vystaveni, nepřinesl uspokojivý pocit z vyřešené hádanky. Kterou vlastně vyřešil kdo? Náhoda?
Kolem a kolem měly Bílé kosti více negativ než pozitiv. Navíc čtení nebylo nejjednodušší. I tak jsme ale zvědavá na další díl s komisařkou Katie, protože mě zajímá jak vývoj její postavy samotné, tak vztahů kolem ní. Jde sice o slabé nakročení k brutalitě obdobné zmiňovaného Cartera, ale pokud se autor i v detektivkách rozepíše jako v hororech (některé jeho počiny byly dokonce zfilmovány), mohly by další knihy série navazující na Bílé kosti přidat silné jméno na poli evropské krimi.
Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com
About The Author
