Recenze: Mizející dívky hledá nepříjemná policajtka v rozvodovém řízení

V malém městečku zmizí dívka. A i přes velké pátrání ji nemohou najít. K tomu všemu se občas připlete Josie, suspendovaný detektiv, které její manžel/kolega policajt nechce podepsat rozvodové papíry, přestože už je zasnoubená s jiným poldou z nedaleké věznice. Jeden polda jí pomoci nechce a neustále ji zrazuje od dalšího pátrání, druhý polda je sexy kus chlapa, který plní, co jí na očích vidí. Ona je stále rozháraná, jede si svou a není extra příjemná. A to se začnou před Jo objevovat další případy, které nikoho extra nezajímají.

Mizející dívky splňují víceméně všechna kritéria prvotiny (i když nejde o autorčinu prvotinu) v oblasti násilných krimi. Kniha je propracovaná a detaily, se kterými si  Regan neumí poradit, zakrývá dalším množstvím dat o všem  okolo – minulosti osob, historií vlastní postavy, drogami na zjemnění mysli, atd. Na rozdíl od jiných prvotin se Lisa Regan opravdu snaží a jde vidět jistý um v předkládání informací čtenáři. Bohužel spíše v romantické lince celé detektivky. Myslím si, že to bude kámen úrazu v dalších sériích. Buď se zamotá do vztahů, nebo přepískne míru násilí a uvěřitelnost. Ne, že by v Mizejících dívkách šlo uvěřit v dokonalost záporáka – ale Regan to zaobalí tak, aby to na poklidné městečko sedělo. S vysvětlením o sháňce obětí si člověk řekne, že proč by to tak nemohlo fungovat, kdo by měl čas všechno tohle prověřovat a dávat dohromady?

Musím přiznat, že se mi líbilo, že Regan nezabíhala do popisných detailů míst. Tím, že se spíše věnovala pocitům a myšlenkách Josie či oběti (hodně příjemné zpestření v podobě krátkých vsuveček), si jednak kryla záda, jednak mohla věnovat více energie samotné akci. Tím, že čtenář neznal pořádné detaily, nehledal chyby. Neuvažoval o „krabici“ v širších souvislostech, zajímal se spíše o intriky a síť zla kolem – výsledná pavučina působila lepším dojmem a kdo není sečtělý v násilných krimi, jistě to pro něj byl wow moment. Zhruba 70 stránek popsaných útokem, únosem, vězněním a objevením se četlo vážně dobře a jen to podtrhlo jakousi tvrdou práci odvedenou za celou knihou. Trošku horší bylo, že než se k té vrcholové akci člověk dostal, občas se nudil u mlžení kolem historie Josie a Raye. Nutno podotknout, že autorka nenechala jedinou více zmíněnou postavu bez vysvětlení jejího konce v prvním díle. Ne všechny byly inteligentní, ale asi to tak mělo být napsáno vzhledem k postavám. Jak jsem ale psala, myslím si, že si Lisa Regan zláme vaz právě na vztazích, které rozehrála. Josie je dost zlomená i bez toho – možná to je ale jen můj dojem. Neměla jsem ji ráda, nebyla mi sympatická, ale tuším, že to, co pro ni autorka chystá, se mi vůbec nebude líbit. A nebo se pletu a postaví se k problému jako k suspendaci a půjde hlavou proti zdi. Když se to vyplatilo jednou, mohlo by to klapnout i podruhé.

Zdroj náhledového obrázku: Pixabay.com

Jana Modřínová

V dnešní době má člověk strach, že jej jeho dítě uvidí jenom s mobilem v ruce. U nás to je s knihou v ruce. Jednu dobu jsem se vezla na vlně audioknih – papírové knihy musely na chvíli ustoupit do pozadí před nenechavými ručkami malého Sviště. Jsem milovnice „severských detektivek“, čím více krve, tím spokojenější jsem (Nesba nemusím).
Když v knize není krev, musí tam být alespoň génius formátu Hercule Poirot. Ráda nad knihami uvažuji, takže od vražd si odskakuji k filosofickým tématům. Pokud se skloubí mé dvě životní vášně – knihy a kočky – dokážu hory přenášet, jen abych měla klid na čtení!

See author's posts