Šimon Hlinovský, mladý muž, který se nebojí ozvat, když mu něco vadí. Jelikož nikdy nedostal dost prostoru, aby vyjádřil celý svůj názor a nedošlo k mýlkám, rozhodl se napsat svoji knihu. Knihu o tom, jak demonstroval, proč je Zeman a Babiš zlo, proč bychom neměli být lhostejní k tomu, co se děje na politické scéně. Sám je aktuálně aktivní pod stranou TOP 09, ovšem nemusíte mít strach, jak sám v rozhovoru píše – kniha je pro všechny, nejen pro voliče Topky.
Knižní díra: Šimone, děkuji, že sis našel čas a alespoň takto virtuálně si se mnou popovídáš. Začneme asi tím, co mne osobně zajímá nejvíce. Vystudoval jsi politologii na Karlovce. Tuším, že asi budeš chtít vstoupit na politickou scénu i jinak než jako aktivista a demonstrant. Myslíš, že je politologie dobrým základním kamenem?
Šimon Hlinovský: O politiku jsem se zajímal už od dětství, ale věděl jsem, že v politice jsou lidé různých profesí s různým vzděláním, takže každý politik nemusí být politolog, a každý politolog nemusí jít hned do politiky. Když se blížila maturita, tak už jsem se musel rozhodnout, co budu studovat, a protože politika mě zajímala stále více, rozhodl jsem se pro politologii, a kupodivu jsem se tam i dostal a povedlo se mi dokončit bakalářské i magisterské studium. Může to být výhoda, protože se díky tomu snad lépe vyznám v politice.
Knižní díra: Zaujal jsi mne na Facebooku svým klidným, slušným a citlivým vystupováním. Nemyslíš, že by to mohla v politice být nevýhoda? Přece jen po přečtení tvé knihy Očima mladého aktivisty mám pocit, že jsi velice hodný člověk. Jen jsi radikální – myslíš, že to zvládneš skloubit?
Šimon Hlinovský: Na druhou stranu v pořadu Máte slovo umím mluvit razantně, ale přitom nepoužívám vulgarismy. Na internetu se snažím být slušný, ale pokud mi někdo nadává, nebojím se mu to vrátit. Samozřejmě v politice dominují lidé s ostrými lokty, takže je těžké se prosadit. I proto jsem napsal knihu.
Knižní díra: Líbil se mi tvůj postoj vůči demonstracím v období koronaviru. Mně osobně vadilo, a tuším, že i tobě dle tvé knihy, že se mění nařízení namátkově a zmateně. Proč jsi i přes to nešel demonstrovat? Šlo přece víceméně o nařízení z pera Babiše…
Šimon Hlinovský: V letošním i v minulém roce se po skončení nouzového stavu zase začaly konat demonstrace Milionu chvilek pro demokracii a těch jsem se zúčastnil. Tam se nosily roušky nebo respirátory a účastníci se chovali slušně. Ale nepřišlo mi rozumné demonstrovat v době nouzového stavu, protože to jen napomohlo šíření koronaviru, protože tam odmítají nosit roušky a respirátory, ale zároveň odmítají očkování. Navíc mezi organizátory těchto demonstrací jsou často různí extremisté a lidé, se kterými nechci mít nic společného. Ať už je to Hnutí občanské nespokojenosti, iniciativa Chcípl pes nebo Volný blok.Pokud se někdo nechce nechat očkovat, má na to právo, ale pokud navíc křičí, že my ostatní jsme ovce, tak to mi vadí.
Knižní díra: V recenzi na tvou knihu, Očima mladého aktivisty, víceméně jen kritizuji. Musím se tedy zeptat – opravdu šlo o záměr, že Topka je zmíněna spíše bokem? Že kniha celkově nemá jednu řádnou časovou linku, ale spíše se věnuje souvisejícím demonstracím, čímž se občas skáče v čase?
Šimon Hlinovský: Nechtěl jsem psát knihu jen pro příznivce jedné politické strany, i když samozřejmě mnoho čtenářů mám i mezi členy TOP 09, kteří mě znají. Zmiňuji se o všem, na co si vzpomínám, takže tam patří i volební kampaně, ale právě i demonstrace. Snažil jsem se začít rokem 2009 a skončit rokem 2020, ale když se nějaké téma táhne několik let, tak mi přijde logické to spojit. Někdo třeba může nadávat primátorovi, že přejmenoval náměstí, ale v jedné kapitole jsem ukázal, že tomu předcházela dlouhodobá občanská iniciativa, takže nejde o rozhodnutí jednoho člověka. Dvě kapitoly jsem věnoval televizním pořadům, kterých jsem se účastnil, a také mi to přišlo logické, aby toto téma nebylo rozděleno do většího množství kapitol.
Knižní díra: Knihu jsi napsal i proto,že jsi nikdy pořádně nedostal prostor se vyjádřit ke všemu tak, jak bys uznal za vhodné. Jak dlouho ti trvalo knihu napsat a vydat? Bylo to pro tebe náročné, zamýšlet se nad minulostí? A ovlivnilo tě nakonec něco již napsaného ve vnímání současnosti?
Šimon Hlinovský: Knihu jsem psal asi půl roku, ale než vyšla, ještě jsem tam určité události dopisoval, protože pořád se něco děje. Například v srpnu 2020 byly demonstrace proti Lukašenkovi. V jedné kapitole jsem zmínil, že časopis Mladý svět zanikl, ale když jsem pak zjistil, že zase začne vycházet, musel jsem tam tu informaci ještě narychlo doplnit. Když jsem si v srpnu myslel, že mám knihu dopsanou, zjistil jsem, že crowdfunding nemohu spustit ze dne na den, ale až za necelý měsíc. Kdybych se nebál zahájit tento proces ještě před dokončením poslední kapitoly, možná bych stihl knihu vydat do Vánoc, což jsem původně chtěl. Ve vnímání současnosti mě samozřejmě ovlivňuje mnoho událostí, na které si vzpomínám, a je dobré je připomínat. Lidé volí Zemana, protože si zrovna přečetli nějaké pomluvy na Drahoše, ale kdyby si připomněli, co prováděl Zeman už v době, kdy byl premiérem, tak by ho nevolili.
Knižní díra: A jelikož jsme knižní magazín, pro který tě zpovídám, zamíříme ke knihám. Jaké knihy čteš? Máš celkem dost volnočasových dobrovolnických aktivit, máš vůbec na čtení čas?
Šimon Hlinovský: Mám několik rozečtených knih, které mě zajímají, ale nestíhám je číst. Brzdí mě i to, že neustále sleduji na internetu, co se děje, a ke knize se dostanu, až když mám chvíli klid, nebo když třeba někam cestuji. Samozřejmě mě zajímají knihy, které nějak souvisí s politikou, a občas i nějaké detektivky.
KD: Jaké knihy netýkající se politiky bys doporučil našim čtenářům? A naopak jaké politické knihy by si měl přečíst každý?
Šimon Hlinovský: Nedávno jsem četl knihu Blanky Hölzapfelové Jeskyně Aspergerů, před pěti lety detektivní knihu mého bývalého spolužáka Milana Šimandla Poslední čaj. A ještě dříve jsem si v knihovně vypůjčil Panoptikum hříšných lidí města pražského, což jsou povídky Jiřího Marka známé z televizního seriálu, ale je zajímavé, že oproti seriálu se to v mnohém liší a vystupují tam trochu jiné postavy. A jsou tam i povídky, které v seriálu nebyly. O politice jsem četl třeba knihu Ondřeje Kundry Putinovi agenti, knihy Alexandry Alvarové Průmysl lži a Krmit démony, nebo knihy Jaroslava Kmenty Boss Babiš, Rudý Zeman a Babišovo Palermo.
Knižní díra: Jak jsi vnímal povinnou četbu na střední škole?
Šimon Hlinovský: Bylo pro mě náročné všechno přečíst. Už tehdy jsem nejraději četl noviny a Harryho Pottera, ale toho jsme v povinné četbě neměli.
Knižní díra: A tradičně v závěru pokládáme všem zpovídaným autorům otázku: Co si myslíš o přemnožení divočáků v českých lesích?
Šimon Hlinovský: Nemám s divočáky žádnou osobní zkušenost, ale slyšel jsem, že například v Mníšku pod Brdy je jich hodně. Chápu, že lidem je to nepříjemné, určitě bych nechtěl potkat divočáka v lese. Ale nevím, co se s tím dá dělat. V dětství jsem rád sledoval večerníčkový seriál Pruhovaní kamarádi, ale to bylo o divokých selatech a ta ještě nebyla nikomu nebezpečná.
About The Author
