Začínám knihy od Pointy opravdu milovat. Co kniha, to nový autor, nové naděje, nový styl, nová očekávání z mé strany. Nikdy nevím, zda se dílo povede. Nikdy nejde o autorech moc zjistit, přečíst si recenze (nezaujaté). Když jsem si vybírala Anatomii moci, podlehla jsem anotaci a asi hlavně podnadpisu – nevšední příběh ze světa politiky. Posuďte sami:
Příběh politického poradce a spin doctora Viktora Langa se odehrává v bludišti mocenských vztahů. Novela sleduje osudy několika aktérů, kteří se s odlišnou motivací pohybují v politické aréně. U někoho hrají hlavní roli peníze, jiný je nenapravitelný sukničkář, další prahne po moci, jako by to byla droga. Může být vůbec politika dlážděna dobrými úmysly? A jak vypadá anatomie moci? Investujte svůj čas do čtení.
Zaujala Vás anotace? Máte představy, o čem byste chtěli, aby kniha byla? No, tak je zahoďte a připravte se na povídání, které kombinuje snílkovské představy, tu a tam nejnovější (2021) knihu současného premiéra, a koalici, která chce v letošních volbách (2021) k moci. Už v úvodním slovu nás autor připravuje na to, že se dostaneme k jádru pudla, tedy alespoň k některým mechanismům, na základě kterých funguje politika. Petr Denk nám chce politiku představit tak, abychom ji pochopili a dostali odpověď na otázku: “Jak je to, sakra, možné?”. Nabízejí se dvě možnosti – buď to kniha opravdu obsahuje a já se relativně v politice s principy, které hýbou politickou scénou, orientuji, nebo jsem absolutně blbá a princip díla Anatomie moci jsem nepobrala.
Nezbývá vám, než si knihu koupit a udělat si na ni názor osobně! Na co se můžete připravit? V první kapitole na text, který vypadá, jako by jej psal žák základní školy. Dokonce jsem se několikrát ujišťovala, zda mám správnou knihu. Následně se začne prolínat brilantní autorské vyprávění o politice, jak ji známe, a moderní hispster pojetí kouřících mužů popíjejících zásadně kvalitní alkoholické nápoje… Hodně čtivě popsané politikaření, z mého pohledu ovšem klišé. Ale zase třeba mladší generace by se mohla přiučit. Víceméně všechny politické scény v knize se čtou luxusně. I ty, které jsou tak snílkovské, že si připadáte jako v premiérově knize o slibování vzdušných zámků. Pilíře, na kterých je postavena druhá půlka knihy, u které si na zaláskovaného hipstera (hlavního protagonistu příběhu) ani nevzpomenete, jsou sluníčkářské. U čtení si říkáte, že utopickou povídku si mohl Petr Denk odpustit, protože to, co popsal, je absolutně nereálné. Kdyby to totiž někdo udělal, lidi by jej zbožňovali, zobali by mu z ruky, … Všechno ale má své nevýhody. A to i když se náhodou necháte strhnout dynamikou příběhu (a možná jako já u jednadvacáté kapitoly budete mít husí kůži), vždycky vám na mysli vyvstane typický negativní, líný Čech. A když náhodou ne, autor přivede na scénu další výraznější postavu knihy a zase buď protáčíte oči, nebo si říkáte: “Ale tak, sakra, jak je TOHLE možné…? “.
Anatomie moci není napsána složitě. Otázka fungování politiky je vysvětlena jednoduše, ale tak jak ji všichni známe. Respektive všichni kolem třiceti let o politiku se extra nezajímající. Nejde o pohádku na dobrou noc, i když si připadáte jako ve snu vysokoškolského přednášejícího, který má teorii skvěle zvládnutou, jen místo toho, aby jednal, sedí či stojí u katedry a zapáleně vysvětluje, co by politici měli udělat, aby byli lidi spokojení a Česká republika se někam pohnula. Mé shrnutí tedy zní, že Petr Denk je skvělý vypravěč v oblasti, ve které se vyzná. Anatomie moci je ale naivní jednohubka na dobrou noc, kterou kdyby se náhodou někdo inspiroval, bylo by to hodně zajímavé.
Zdroj obrázků: Albatros.cz
About The Author
