Bc. Iveta Hanková vytváří projekty, které podněcují ke kritickému myšlení a nahlížení na svět, který ovlivňuje současná environmentální krize. Věří, že změnou sebe člověk mění své okolí. Její hlavní zaměření spočívá v ochraně zvířat jakožto živých tvorů schopných pociťovat bolest a utrpení. Práci se zvířaty se věnuje od ukončení bakalářského studia, v rámci něhož se zabývala canisterapií a jejím vlivem na psychologickou a sociálně-integrační stránku člověka.
(jde o citaci z knihy Útěk z talíře, o autorce)
Knižní díra: Dobrý den, Ivet. V rámci spolupráce s Pointou jsem měla možnost přečíst si Vaši knihu Útěk z talíře. Zpočátku (a pak i ke konci) jsem měla pocit, že jde o diplomovou práci. Co jste vlastně vystudovala a o čem byla vaše bakalářská práce?
Iveta Hanková: Dobrý den, Knižní díro. Vystudovala jsem Fakultu humanitních studií UK. Moje bakalářská práce nese název Canisterapie – využití psa jako prostředku ke zlepšení kvality života dětí s neurologickými problémy, což v praxi znamenalo to, že jsem pravidelně docházela do Fakultní nemocnice Motol na Kliniku dětské neurologie spolu s dvěma canisterapeutickými týmy, v jejichž čele byl rhodéský ridgeback Rusty a labradorský retrívr Bart. Zkoumala jsem, jaký má vliv na nemocné děti přítomnost psa a zda jim napomáhá k jejich uzdravení.
Knižní díra: Ve své knize píšete, že jste se k eliminaci masa z jídelníčku dostala skrz půst – co vás právě k půstu vedlo?
Iveta Hanková: Mně konzumace masa vždy vrtala hlavou, ale byla jsem asi moc pohodlná na to, přestat ho jíst. Nechtělo se mi to řešit a ani jsem v té době neznala nikoho, kdo by maso řešil. Jednou jsem se ale začala víc zajímat o tradiční masopust a řekla jsem si, že ho zkusím. Jen tak ze zvědavosti. Netušila jsem, že tím začíná úplně nová etapa mého života.
Knižní díra: Co bylo konečným impulsem pro to, že jste “práskla do stolu“ a rozhodla se vydat knihu o tom, jak se zbavit masa z jídelníčku?
Iveta Hanková: Měla jsem kolem sebe několik lidí, kteří maso řešili, ale stále nenacházeli ten správný impulz či odvahu, přestat ho jíst. Také u nich docházelo k obavám, co tedy budou jíst a kde najdou vhodné recepty. Rozhodla jsem se proto, že všechno pěkně popořadě sepíšu, a tak vznikl měsíční průvodce, se kterým člověk odstraňuje maso postupně a který člověka dopředu připraví i na možné překážky.
Knižní díra: Vaši knihu jsem si záměrně vybrala, neboť od dob, co jsem máma, na svět nahlížím tak nějak jinak. Neumím si zatím představit, že bych nejedla maso nebo se o tom jen zmínila doma svým dvěma masožravým klukům. Proč to ale píšu. Vaše kniha mne nadchla – úpravou, pojetím, citacemi faktů. Na druhou stranu mi vadil „veganský extrémismus“. Myslíte si, že kdyby lidé jako vy, tedy ti, kterým záleží na zvířatech a planetě, poupravili rétoriku, lidé jako já a horší – neohleduplní masožravci, by se více zamysleli nad svým stravováním a dopady pro planetu zemi?
Iveta Hanková: V první řadě bych chtěla zdůraznit, že kniha není veganská. Zaměřuje se pouze na odstranění masa z jídelníčku. Jedná se, pokud tedy použiji Vaše slova, tedy spíše o „vegetariánský extrémismus“. Myslím si, že pro člověka, který nahlédne do celé problematiky a začne vidět zvířata ve zcela jiném světle, je zpočátku velmi těžké nebýt „extrémní“. Kdybyste totiž zjistila něco opravdu špatného až strašlivého, také byste se to snažila sdělit všem okolo a upozornit je především na to, že jsou toho nevědomky součástí. Jedná se o choulostivé téma, jelikož je spojené s násilnou smrtí a od toho se také odvíjí daná rétorika, která se z tohoto důvodu může jevit jako značně naléhavá až radikální. Myslím si ale, že jedinci, který nechce znát pravdu a bojí se ve svém životě cokoli měnit, nepomůže ani poupravení rétoriky.
Knižní díra: Jako mínus knihy vnímám absenci přibližných cen potravin a nutričních hodnot u receptů. Nejspíše chápu, proč jste ceny neuváděla, obzvláště v době po koronavirovém období. Můžu se ale zeptat, proč jste třeba více nezvážila doplnit nutriční hodnoty?
Iveta Hanková: Kuchařky většinou ceny potravin použitých v receptech neuvádějí, takže se musím přiznat, že mě tato možnost ani nenapadla. Moje priorita byla především uvést recepty snadné na přípravu a snažila jsem se vybírat převážně i takové, u kterých nepotřebujete žádné „exotické“ ingredience, které právě často bývají cenově nedostupné. O nutričních hodnotách se zmiňuji pouze obecně, a to hlavně o bílkovinách, železu a vitamínu B12.
Knižní díra: I když se mi Útěk z talíře líbil, pojďme se posunout k obecné literatuře. Co vy a povinná četba ve škole. Měla jste ji ráda? Myslíte, že má smysl, aby se na školách stále vedla?
Iveta Hanková: Tak to už je hodně dávno. Co si ale vzpomínám, tak jsem vždycky ráda četla, tudíž ani povinná četba ve škole mi nevadila. Smysl rozhodně má. Myslím si ale, že by bylo vhodné trochu poupravit seznam literárních děl, která jsou označena za povinnou četbu. Nesoustředit se jen na klasiky, ale i na literaturu naučnou.
Knižní díra: Jaké žánry v literatuře máte ráda? Odpočíváte u knih?
Iveta Hanková: Většinou mě zaujmou knihy odborné, u kterých se něco nového přiučím. Momentálně mám rozečtenou knihu Psychologie snů od Ernsta Aeppliho. Nedávno jsem ale propadla románům a povídkám japonského spisovatele Harukiho Murakamiho a dokud nepřečtu všechna jeho díla, pravděpodobně si mě jiný autor jen tak nezíská. Snažím se číst pár hodin každý den před spaním. Vnímám to vždy jako jakousi odměnu na konci dne.
Knižní díra: Jako veganskou knihu byste doporučila každému, kdo projde Vaším měsíčním kurzem? A najde se nějaká, kterou byste naopak vůbec nedoporučila?
Iveta Hanková: Každému, kdo projde mým měsíčním kurzem a bude se chtít dál tímto směrem vzdělávat a posouvat, bych doporučila druhý díl, který se bude zaměřovat na postupné vyřazení všech živočišných produktů z jídelníčku. Na druhém dílu nyní pracuji a pokud vše půjde tak jak má, mohl by být k dostání již příští rok. Jinak, co se již vydaných knih týče, doporučuji si přečíst knihu Nesvoboda – o zneužívání zvířat lidmi, kde je detailně a přehledně shrnuto, jak u nás v ČR zacházíme se zvířaty. Zatím se mi do ruky nedostala žádná veganská kniha, kterou bych vůbec nedoporučila.
Knižní díra: Tradičně rozhovory na Díře zakončujeme otázkou, co si myslíte o přemnožení divočáků v českých lesích?
Iveta Hanková: Abych pravdu řekla, o tuto problematiku se nezajímám, tudíž nemám potřebné informace. Každopádně pokud se něco dostane z rovnováhy, většinou za tím stojí člověk a jeho nešetrné zásahy do přírody. Člověk už je ale bohužel takový, že se většinou raději zaobírá důsledky a ne příčinami.
Zdroj obrázků: Facebook Útěk z talíře
About The Author
