Nebojte, nezbláznila jsem se, nebudu vám nutit knihu o tom, jak skoncovat s masem. Chci vám ale představit pohled mladé slečny, která se rozhodla podat pomocnou ruku všem, kteří z jakéhokoliv důvodu maso jíst nechtějí nebo nemohou. Slečnu, která chvíli žila v Japonsku a nebojí se klást (nejen sobě) otázky, které mohou měnit svět.
Útěk z talíře od Ivety Hankové je rozdělen na tři části. V první, teoretické části, nám Iveta představuje důvody, proč nejíst maso. Druhou část věnuje návodu, jak maso přestat jíst, jak na to připravit nejen sebe, ale svým způsobem i okolí. Závěrečnou pasáž knihy obohacují bonusy a odkazy na témata s knihou související. Všechny tři nadkapitoly menších, tématicky dělených, kapitol spojuje sympatická grafická úprava a členění textu. Bohužel hůř na tom jsou obrázky, které působí lacině. Pojďme se ale podívat na to, o čem vlastně celý Útěk z talíře je!
Než začnu s povídáním o knize, ráda bych upozornila všechny, že nehodnotím, zda někdo jí nebo nejí maso.
Útěk z talíře chci představit jako publikaci, která by mohla někomu pomoci…
Asi jako první bych ráda vyzdvihla autorčin poutavý úvod. Spolu s fontem textu kniha představuje opravdovou new age příručku, která vám změní život pouze tím, že si ji přečtete. Rovněž je Iveta Hanková zpočátku jen mírně “fanatická” a má úžasně strhující dikci – čím přichází pocit, že jste rádi, že tuhle zajímavost máte v rukou… No, a tím asi pozitiva první části Útěku z talíře mizí. Jakmile se Iveta Hanková rozepíše o problematice masa, sklouzne i ona sama k zajetým klišé a postojům vegetariánům, které i lidi zvažující nejíst maso mohou odradit. Iveta Hanková píše pravdu, většinu informací má dokonce podloženou zdroji, odkud čerpala. Čímž tak trochu úvod Útěku z talíře působí kognicí a disonancí jako diplomová práce. Moje OCD část osobnosti maličko trpěla, když autorka vyjmenovávala suroviny, ale neřadila je podle logického sledu – ovšem dala odkaz, tak aspoň tak. Kde můj zájem opadl celkem notně, byly pasáže “proč je maso škodlivé”. To jsem se v kapitole v první části knihy nedozvěděla. Respektive ano, je špatné zabíjet zvířata (a vše ostatní, co Iveta popisuje). Dozvíme se, že kdysi lidé maso nejedli, že jsme všežravci poměrně krátce. Proč jsme maso začali ale tehdy jíst a nepřestali? Co na něm je škodlivého pro naše tělo (opět, vyjma toho, co popisuje v úplném úvodu a naší psychice)? odpovědi na většinu těchto otázek jsem našla až posléze v kapitole 15 (den o našem zdraví). I přes to ale pokud někdo maso jíst nechce, první část knihy jej utvrdí v tom, že se rozhodl správně.
Pokud o konzumaci masa pochybujete, úvod druhé části knihy vám dá rozhřešení. A budete rádi, že v knihách nejsou videa. Touto ambivalencí by se dala charakterizovat prostřední část Útěku z talíře. Na jednu stranu Iveta Hanková předkládá chladná fakta, na stranu druhou jde do vegetariánského fanatického extrému. Krásně znovu opakuje, jak se podepisuje masný průmysl na planetě, dokonce se dozvíme o rakovinotvorných látkách – vše s citacemi. Pak se ale rozhodne, že prokazatelná fakta vymění za mimosmyslové vnímání negativní energie. Nebo jde proti biologii zažívacích procesů žaludku. A protože točí lepší a horší aspekty knihy, oceníte skvělý jednoduchý plán, jak se zbavit masa během měsíce. Dokonce se osmnáctý den díky její motivaci budete cítit jako ti nejlepší lidé na planetě Zemi! A pak se opět svezete na depresivní vlně doprovázející celý průmysl s “hospodářskými” zvířaty.
Bonusová část Útěku z talíře je věnována především receptům, které nejsou v měsíčním plánu předchozích kapitol. Opět jsou ale bez přibližných cen. To mi vadilo celkem hodně, protože od oka mi nepřišly suroviny nijak extra levné. Rovněž mi chybělo povídání o vyvážené stravě. Takže recepty byly skvělé i pro blba v kuchyni, jako jsem já, ale měla bych pochyby o nutričním složení jídel – pokud jsem mladá holka žijící u rodičů, tohle by každý recept měl obsahovat.Na druhou stranu chápu, že potraviny stojí v různých obchodech různě a že příručka poskytuje odkazy na vitamíny či doplňky, které lze zakoupit v lékárnách. Každopádně jde o drobnosti, které by publikaci Útěk z talíře hodnotově posunuly jen a jen dál.
Útěkem z talíře mne Iveta Hanková hodně obohatila – uvědomila jsem si, že jsem fakt pokrytec. Když už bych maso přestala jíst, nebylo by to proto, že miluji zvířata (mám kočky, miluji slepice a vyrostla jsem na ekofarmě mezi “hospodářskými” zvířaty), ale proto, že mi vadí, jak masný průmysl devastuje naši zemi. Myslím si, že zrovna publikace Útěk z talíře by neměla chybět v žádné školní a obecní knihovně. Tedy s drobnými úpravami sporných faktů – protože kdo chce, chyby si tam najde. Ale to je tak se vším, ne jen s tím, že se někomu sahá na steaky.
About The Author
