V Minulé recenzi na knihu Mámou (rovněž od Pointy) jsem hned v úvodu psala, že se knihám o mateřství vyhýbám. Kniha od Lucie Janauer – Teorie mateřství – se stejně jako výše zmíněná publikace nechala inspirovat Konceptem kontinua. Jedna kniha vás pohladí po duši a budete mít chuť si o indiánech a jejich rodičovství přečíst okamžitě. Teorie mateřství to ovšem nebude.
Víceméně všechno, co Lucie Janauer píše nebo popisuje ve své knize o přirozeném a kontaktním rodičovství, považuji za svatou pravdu a nic než pravdu. Trochu jsem bojovala s jazykem, jakým je kniha napsána. Bojovala jsem čas od času s mateřským plurálem, který fakt v lásce nemám. Dokonce jsem kus svého pocitu z jazyku a vyjadřování autorky dala i do nadpisu – pasivně agresivní.
S tím se pojí skutečnost, že nevím, komu je vlastně kniha věnována, na koho cílí. Mámu s břichem a „žádným“ dítětem moc nenadchne. Mámu jedináčka možná osloví, ale dost možná ji od čtení odradí to, jak militantní autorka je. A pro mámu více dětí? Možná pro nějakou, která má dítě po delší době a chce mu dát jinou než “moderní” lásku. Pokud bych knihu vztáhla na sebe – vše, co Lucie Janauer předkládá, jsme s manželem a synem objevili taky. Tipuji, že zhruba ve stejném čase jako autorce nám vadilo, že náš syn pláče. Mne dokonce osvítilo ještě chvilku před porodem, kdy jsem měla strach, že budu mít kontaktní dítě a pořídila jsem si šátek na nošení dětí. Svým způsobem jsem se dala na stejnou cestu jako Janauer v Teorii mateřství. Jen jsem o tom nenapsala knihu, ale začala chodit do rodinného centra Matáta v Brně (pololesanské doupě, které je tak trochu jako potterovské Bradavice – pokud někdo potřebuje pomoc, v Bradavicích, pardon, v Matátě, se mu jí dostane).
Proč mi tedy kniha nesedla, přestože hlásá to, co nosím v srdci? Vadí mi jazyk a přednes. Autorka na mne nepůsobila mile, obzvláště ve chvílích, kdy ke čtenářům promlouvala tónem, kterým se mluví na trochu dementní osoby nebo, bohužel, děti. Nebo když přišlo na řadu maličké protiřečení si, že nebudeme škatulkovat matky a přesně to čas od času Janauer dělala. Také jsem se v této souvislosti usmála nad dudlíčkem. Ale vrátím se zpět k jádru pudla. Podle Teorie mateřství můžeme za všechny problémy dětí. Proč mají prdíky? Proč pláčou? Proč pořád pláčou? Proč mají ADHD, alergie a kožní problémy? Je celkem jedno, že s tím vším v knize napsaným dokážu více než souhlasit, ale vydat tohle prohlášení veřejně, kdy může maminky ještě více shodit do deprese – to mi přijde nerozvážné.
Knihu bych sama za sebe používala jako trest pro všechny rodiče, kteří nechávají své miminko vyplakat – povinně 30 minut denně poslech Teorie mateřství jako audioknihy. Pak by byl splněn účel seberealizace autorky. Její neustálé poučování co je a co není přirozené… Chápu, proč Janauer napsala, co napsala. Ale bohužel zvolila dost nešťastnou formu, dle mého názoru. Je jako fanatická veganka. Taková ta, co neustále opakuje, že ona nejí maso, že nechce jíst mrtvoly, že … Asi jsem zlá, ale opravdu jsem se naježila pokaždé, když mi máma jednoho malýho uzlíčku štěstí vykládá s obviňující rétorikou, jak mám své dítě vychovávat. Tak, jak vše podala, si se mnou nedovolila mluvit ani pověstná brněnská lesanská čarodějnice, která navedla na správnou cestu nejednu ženskou duši.
Na závěr bych pro příští knihu doporučila ubrat agrese a obviňování. Knížka Teorie mateřství může být lepší pomůckou než tolikrát v ní zmiňovaný Koncept kontinua – jen musí být napsána s láskou a respektem. Plus bych ponechala luxusní a krásné kresby, které se čas od času v knize objevily.
Zdroj obrázků: Albatrosmedia, Pointa
About The Author
