Melancholická poezie s doteky přírody, zakořeněná v nešťastných chvílích našich dnů a ukrývající naději na radost ze života. Zamysleme se spolu s autorkou nad životem, smrtí a obdivujme přírodu, která je všude kolem nás.
Zaujala mě ukázka, přičemž podotýkám, že je zpravidla primárně neotvírám. Poezie je však zrádný formát. Z toho důvodu bylo potřeba při procházení webu Pointy zvolit jiný přístup. Neukousla jsem si náhodou větší krajíc, než jsem schopná polknout? Mám za sebou zatím jen Květy slunce od Rupi Kaur. Samozřejmě, pokud nepočítám standardní povinnou četbu, kterou do nás hustili pod tlakem na základní, střední i vysoké škole. Nicméně to už je pár… desítek let.
49 krátkých básní (odmítám zdrobňovat, neboť se nejedná o dětskou variantu), 5 melancholických ilustrací, z čehož 3 bych si klidně dala do rámečku na zeď. Nemám zdání, jaký styl se v případě básní líbí vám, za sebe však potřebuji, aby měly rytmus a především… aby se rýmovaly! Na druhu rýmu poté již nesejde, i když zjišťuji, že upřednostňuji verš střídavý, čili ABAB. Případně verš sdružený – AABB:
Tak jako opar nad vodní hladinou
i špatné myšlenky určitě pominou.
Tak jako nad horou létají sokoli,
vzlétnou tvé problémy, ať je to cokoli.
Kritizovat myšlenku, téma či poselství jednotlivých kousků mi úplně nepřísluší. Zachycují a vystihují pocity autorky a vytržené z kontextu je každý budeme vnímat odlišně. Rozhodně se v žádném případě nejedná o rozjařené čtení na deku na pláž. To vám, dle mého soudu, nepůjde obsah pojmout. Mně text Ivany Žáčkové sedl ve dnech, kdy na mě padal splín, smutek, truchlení a stesk. Pod dekou s čajem bylo léčivé nechat všemu volný průběh, a ještě to umocnit melancholickými emocemi někoho dalšího, byť mně neznámého. Ze svého pohledu považuji za nejlepší básně dvě, které nesou název Pohádková a Tanec v bouři. Vy si určitě najdete jiné favority. Praktiky vzato se mi více líbila a lépe četla první polovina této útlé knížečky. Druhou jsem si nechala na jiný den a už byla znát změna nálady. V tom podle mě právě spočívá jakási zrádnost poezie. Rozhodně bych ji tedy nezatracovala a dala šanci. I z toho důvodu dostává Na křídlech melancholie hodnocení 80% neboli čtyři hvězdy. Něžná jednohubka pro chvíle, kdy nejsou emoce nejveselejší, beletrie se nehodí a duše potřebuje jinou písmenkovou medicínu.
Zdroj obrázku: Pointa.cz
About The Author
