Popadněte cestovní pas a vydejte se do země mrakodrapů, tradičních chrámů, čajových rituálů a rozkvetlých sakur. Užijte si romantiku s šálkem lahodného čaje a nechte se unášet příběhem, který si vás získá od první stránky. Fiona je vášnivá fotografka, má cestovatelský blog a už dlouho se touží podívat do Japonska. Když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Tokia, má pocit, že se jí splnil sen… A legrace může začít!
V pořadí šestá kniha ze série Romantické útěky vyšla v prvním čtvrtletí letošního roku. Pokud jste zatím nečetli žádný díl, nevěšte hlavu. Začít se dá prakticky odkudkoli. Ano, obecně a nezávazně platí: jeďte, jak autor knihy napsal. Nicméně i v Grada Publishing šlápli trošku vedle a vydali nejprve Pláž v Chorvatsku a až poté Hotýlek na Islandu, čili pořadí nedodrželi. V dnešním případě je dobré číst předem Kavárnu v Kodani, kde se v jedné z vedlejších rolí vyskytuje Fiona, hlavní postava v Čajovně.
Krásné a něžné obálky má na svědomí grafická designérka Kateřina Brabcová (web) a co si budeme namlouvat, obal prodává. Něcovás musí donutit po výtisku v obchodě nebo v knihovně sáhnout. Skvěle odvedená práce pozvedá tyto knihy o level výš, protože ilustrace vždy výtečně podtrhují atmosféru příběhu. Nejsou podbízivé, laciné ani na sílu.
Když jsem zmínila atmosféru – jestli Julie Caplin něco umí, jsou to kulisy a právě nálada. Čajovna (stejně jako ostatní kousky ze série) vás nebudou bavit, jestliže máte rádi rychlý spád a svižný děj. Julie je specialistka na slow burn romance čili romance s pomalým a pozvolným rozjezdem. Nic zbrklého nečekejte. Rovněž tu nenajdete nadmíru erotických či sexuálních scén a ani žádná velká srdceryvná dramata. Vše se nese na jemné vlně. Což neplatí pro jiskření mezi postavami. Chemie funguje na jedna mínus. Což je způsobeno tím, že jsem od přírody netrpělivý čtenář.
Vytáhla zpod námořnicky modré tuniky maličký porcelánový šálek a zvedla ho do výšky. Byl hezký, ale prasklý – odštípl se z něj střep ve tvaru trojúhelníku. Někdo ho neuměle přilepil na místo. Haruka se nesnažila zamaskovat, že byl šálek rozbitý, naopak prasklinu přetřela zlatou barvou, která defekt spíš zvýrazňovala, než skrývala. „Je hodně starý, patřil babičce mé babičky.“ Štíhlým prstem přejela po zlaté jizvě. „Vážíme si starých věcí, takže je opravujeme, ale nesnažíme se předstírat, že nebyly rozbité. To je filozofie kincugi, ta oslavuje vše rozbité a vadné. Prasklina se pozlatí, protože právě díky nedokonalosti je věc jedinečná. Do vrásek ve staré tváři se vepsaly roky štěstí, smutku a snažení. Člověk si je musel zasloužit. Wabi sabi si váží nedokonalostí, protože jsou odrazem reality.“
Bohužel i v tom dobrém je potřeba znát míru. Z toho důvodu dochází k zajímavému průšvihu. Romantická linka je utlučena a upozaděna detailními popisy. Nejhorší na nastalé situaci není toto nedopatření. Spíš fakt, že i tak je kniha neskutečně čtivá. Japonsko mě nikdy nelákalo. Technicky cokoli mimo Evropu není můj cestovatelský sen. Jsem Evropan. Kontinent jsem opustila jednou a bohatě stačilo, nikdy více. Navzdory tomu mě Julie Caplin vtáhla prostřednictvím reálií na neuvěřitelná a dechberoucí místa. Zprostředkovala mi jedinečné zážitky. Dokonce jsem měla neodolatelnou chuť sehnat si KitKat s příchutí sojové omáčky, jakkoliv to může znít nechutně, a k večeři objednat ramen nebo sushi. Vzato však prakticky (beru vše z pohledu laika ) a jak mi bylo v rámci nezávazné debaty s naší šéfredaktorou Mayou naznačeno, například v popisu čajového obřadu najde znalec dost mezer.
A mám tu další věc, která mě u autorky doslova točí do vývrtky: absence prologu. Ano, jde o jistý druh deformace, nicméně na prolozích ujíždím. A rovněž… POZOR SPOILER Mám neuvěřitelnou alergii na otevřené konce. Julie Caplin končí tam, kde jiní sotva začínají. Zda si nechává zadní vrátka, nebo k tomu má jiný důvod? To je mi zatím záhadou. Vytočit mě tím však umí doběla. KONEC SPOILERU.
Sečteno podtrženo – Čajovna v Tokiu je překvapivě čtivá něžná romance odehrávající se v kulisách Japonska s jeho nezaměnitelným kouzlem, laskavostí a mentalitou, ze které by si Evropané mohli něco málo odnést. Je tu pár mezer, které by zasloužily vyplnění. Pár hluchých míst vhodných k detailnějšímu rozvedení či naopak urychlení. Hrozí vám, že se zaberete do čajového obřadu a zapomenete, že vlastně čtete romanci. To je však riziko, které stojí za to podstoupit. Pokud nejste milovník Japonska, který má načteno a zcestováno. V takovém případě se vám dost možná bude otvírat nůž v kapse a na spisovatelčinu hlavu se snese nejedna kletba či nadávka.
Zdroj obrázků: Pixabay.com, Grada.cz
About The Author
