Není thriller jako thriller. A teď nenarážím na stejnojmennou píseň a videoklip od Michaela Jacksona. V tomto žánru je to stejné, jako v jiných – má spoustu subžánrů… Nejčastější druh thrilleru, kterému holduji já osobně, je krimi thriller… První chyba by se pro změnu dala označit za thriller psychologický. Pro pána, hlavně nečárkujte, kolikrát dnes zazní THRILLER! Ještě nám to všem poleze na nervy. Přejděme raději k anotaci:
Nenapadlo ji, že se ještě někdy bude mít tak dobře. Po smrti prvního manžela se Alice znovu provdala, se svým druhým mužem má úspěšnou firmu, dvě báječné děti a překrásný dům. Uvědomuje si, že život by byl jiný, kdyby její první muž tragicky nezahynul. Ale s Nathanem se jí vrátilo štěstí, po kterém tolik toužila. Alice také ví, že s nejlepší přítelkyní Beth po boku přežije všechno dobré i zlé. Beth je ten nejspolehlivější a neoddanější člověk, jakého zná. Nejlepší kamarádce přece může věřit za všech okolností, nebo snad ne?
Pokud jste ze stejného těsta jako já = máte raději thrillery ve spojení s detektivkou, a pokud možno ještě na brutálnější notě alá díla od jmen jako je Linda Castillo nebo Chris Carter, jste tady na úplně špatné adrese. Musíte na opačnou stranu města. Sandie Jones s vámi totiž rozehraje parádně promyšlenou psychologickou hru. Nechá vás hltat stránky, sem tam se zaseknout u trochu nudnější pasáže, ale jen na chvilenku, než se do toho zase opře. Dovolí vám spřádat teorie, aby vám do nich vzápětí s chutí hodila vidle, protože ona to má vykoumané úplně jinak. Líp. Co líp – výborně – nad očekávání!
Příběh je rozdělen do tří částí. V první části vypráví v ich-formě o Alici a jejím současném životě. Seznamujeme se se situací, nahlédneme do karet, se kterými budeme hrát. Dozvíme se i něco málo o všem, co ji potkalo, trápilo a co ji trápí teď. Ve druhé nás, opět v ich-formě, přenáší za Beth do její ne tak dávné minulosti, protože s Alicí je pojí i něco jiného než jen přátelství. A bez spoilerů je to vážně fuška. V závěrečné části přichází ke slovu opět současnost a v er-formě sledujeme vyústění rozehrané partie, kde už sice známe všechny hráče, nicméně nemáme nejmenší tušení, jaká esa si Sandie Jones nechala v rukávu.
Připouštím, že v oblasti psychologických thrillerů nemám načteno zase tolik, a proto je možná snadné mě ohromit. Na druhou stranu mám už léta praxe a z příběhu pocit, že autorka si dala práci s promyšlenou zápletkou, kolem které vystavěla velmi uvěřitelnou omáčku. Jistě, a už jsem to zmiňovala, najde se pár míst, kdy jsem trochu trpěla a měla pocit, že usnu před koncem kapitoly. Nicméně tyto situace se vždy rychle obrátily a děj mě opět vtáhl. Má zvědavost jela na plné obrátky. Teorie střídala teorii a ani jedna mi nevyšla. Přičemž závěr je tak logický, že to je až na palici! Pokračování recenze najdete zde.
zdroj obrázku: Cosmopolis.cz
About The Author
