Brendu Novak znají nejspíše především ženy, protože jde o známou autorku červeného braku. Aspoň takový pocit z ní mám, když zadám její jméno do vyhledávače. Neznám pozadí jejího přestupu od harlekýnek k thrillerům, vlastně mne to ani moc nezajímá. Její kniha Jsem zpět ale nepostrádá akci, jakési napětí a ani sex.
Když bylo Evelyn, hlavní postavě této série, 16 let, její tehdejší přítel jí zabil 3 nejlepší kamarádky a když to zjistila, mučil ji a znásilňoval a pak podřízl hrdlo, zapálil chatrč a zdrhnul. Bohužel pro něj, pro Jaspera, nekonal se pohřeb ale začala štvanice. Psychopatický vrah díky notné podpoře bohatých rodičů unikl a stále je i po 21 letech na svobodě. Evelyn se mezitím vypracovala na uznávanou psycholožku a na Aljašce otevřela ústav pro psychopaty. Našla si sexy chlapa Amaroka a v druhém díle série studuje zajímavého nepřitažlivého vědce Bishopa, který prováděl ženám lobotomii – to vše v mezičase objevování léku na rakovinu.
Nebudu lhát, maličko jsem se nakonec na Brendu podívala a zjistila jsem, že než začala psát, hodně četla. Tedy vskutku od ní nelze očekávat nic moc extra originálního. Svým způsobem jde o trošku méně sexuální harlekýnku s ne úplně milostným trojúhelníkem, kde teče krev a dojde na násilí. Vlastně by mohlo jít o drsnější verzi Fifty shades of bulshit. Je tam sex, je tam násilí, které je teď moderní, a určitě by to dobře hořelo, kdyby vám byla zima.
Proč? Hlavní hrdinka je hrozně nesympatická baba, která má všechny znaky úspěšné ženy, které už není čerstvých 30 let. Takže vlastně možná její nesympatie je způsobená tím, že její chování, co se týká vztahu s Amarokem, zná veliké procento žen. Zamilovaných žen, které o sobě mají nízké mínění – nebylo by mu lépe s jeho ex? Nebyla jeho ex pro něj lepší? V případě děje knihy – když s ním zůstanu, bude jej Jasper chtít zabít taky. Všechny svoje bolístky na duši si kompenzuje v práci, proto je Evelyn tak dobrá. A možná by to bylo i obstojné čtení, kdyby autorka pořád nevytahovala Jaspera a celou nadlinii knihy. Ono totiž případ s doktorem Bishopem by sám o sobě mohl být zajímavý a mohl by se dát dost dobře rozvinout. Ale ne, my se budeme točit kolem Jaspera a výčitek Evelyn, že je stará a že miluje Amaroka a že má strach si jej vzít a že dvě ženy kolem jsou těhotné a … Únavné. Banán pod pupíkem a dušení sestry doktora by bylo o tolik zajímavější!
Tak nějak jsem z knihy cítila vliv Miniera. Jeden hlavní padouch se táhne celou linií příběhu a jeho vztah k hlavní postavě je natolik zajímavý, že se nemusí sám podbízet. Podle mě ale ženy málokdy umí napsat kvalitní krvavý thriller, proto je série s Evelyn Talbotou takové fiasko.
Ale nechci být jen zlá. Příběh, přestože je banální, zaujme. Má obstojné zvraty, i když se dost odvolává na předchozí díl, dost sám vysvětluje. Zločinci umí být nechutní a brutálně zvrhlí – ale když to podá žena, tak nějak více to člověka nutí zlehčovat a je v tom obecně více sexuality. Navíc jde hodně poznat, kdy Brenda píše harlekýnku a kdy bruslí na tenkém ledě thrilleru. Děj knihy pěkně odsýpá a je zajímavý i přes to, že oběti nekladou před smrtí zásadní otázky, že Evelyn nerozkrývá karty (místo toho se topí v minulosti). Jde o hodně lobotomické čtení, které ale nekřičí do světa „jsem harlekýnský odpad“. Navíc mne osobně donutil pořídit si jeho pokračování (v angličtině, takže buď mám už absolutně vykojený mozek, nedostatek sexu, nebo Novak není úplně marná) a to i přes to, že vlastně vím, jak dopadne, protože se to dá najít všude, kde se o jejích knihách s psycholožkou Evelyn píše.
Zdroj obrázků: Macmillan.com
About The Author
