Třetí díl detektivního příběhu plného něžné romantiky z dávných dob fašistické Itálie byl vskutku velkolepý. Bohužel ne zrovna svoji detektivní zápletkou … Kdo četl Bolest a Prokletí, bude úvodí částí knihy nadšen. Bude si ťukat na čelo, že mi mléko z kojení syna vlezlo na mozek a měla bych si dát pauzu.
Kniha vás krásně ladně ukolébá a vy si při čtení budete vrnět jako kočka na ovčím rounu před krbem s miskou plnou tuňáka opodál. Představení zelenookého sexy komisaře Ricciardiho je, jako v prozatím každé knize, opět zajímavější než bylo v díle předchozím. Člověk si až říká, že celý jeho životní příběh bude další část zápletky, která protne všechna díla s tímto samotářem.
Na scéně se postupně objevují všichni, které známe z dřívějších vypravování. Vždy představeni tak, že se znalý čtenář nenudí – informace o postavách se doplňují. Ale i samy o sobě jsou postačující k porozumění vztahů. Prokládání textu myšlenkami okolních postav působí jemné vytržení, pokud se vám myšlenky toulají dál, než by autor detektivky sám chtěl. Nově je v knize dáno mnohem více prostoru pro vztah Ricciardiho a Enriky – celkově celý příběh je o vášni, tedy nemine ani tu jejich.
Bohužel vášeň mezi postavami je vrcholem díla. Co se týká nosné dějové linky příběhu, který se vine ve vedru Neapole (nevím, zda to je tím, že čtu díly po sobě v zimě a Místo pro každého u hořícího adventního věnce – ale ani jedna kniha ve mne popisem neevokovala roční období, které příběhy obalují), je slabší než díly předchozí. Dokonce snad úplně všechno je zajímavější než to, jak nakonec dopadne výsledek pátrání po vrahovi. Samozřejmě, na postupu hledání viníka by měla krimi povídka stavět. Bohužel zde jsme se dostali do bodu, kdy připravíme delikátní hostinu o několika chodech a … nechutná nám … nemáme vzpomínky na to, jak se nám pečená kachna na pivě rozplývala na jazyku … vzpomínáme, jak jsme kachnu dávali do trouby a přilili pivo, kterého jsem si lokli a pohladili kočku, která somrovala vedle trouby …
Ač dílo nepatří mezi nejsilnější co se do vražedné zápletky a množství krve týká, de Giovanni nám v Místě pro každého ukázal, že má obrovský potenciál vraždit zajímavě, volit neobvyklé postupy a přitom nás vodit parkem zamilovaných a užívat si to.
Zdroj obrázku: Epocha.cz
About The Author
