Že mají Finové skvělou vodku, ví každý znalec tvrdého alkoholu. Že je díky jejich kapelám Waltari, Nightwish či Apocalyptica finský metal celosvětově proslulý, to ví i ti, kteří se za metalisty nepovažují. Ale že jsou Finové (ať už z nadměrné konzumace vodky, dlouhých zim nebo díky tomu metalu) prdlí a vadní, to ví jen málokdo. O jejich potrhlém ale velice sympatickém humoru se mohli přesvědčit buď ti, kdo viděli film o kapele Impaled Rektum – Heavy trip (finsky Hevi reissu), nebo čtenáři Literárního spolku Laury Sněžné, či fanoušci nejoblíbenějšího finského humoristy Arto Paasilinny. O jedné z jeho nejpopulárnějších knih Les oběšených lišek je tato recenze.
Paasilinna nás přivádí do lůna laponské pustiny, kde se ve staré lovecké chatě setkávají tři velice nepravděpodobní návštěvníci tohoto nehostinného kouta Finska. Prvním z nich je vypočítavý lupič Oiva Juntunen, který se zde schovává před pomstou svých kumpánů, se kterými se nechce dělit o ukradené zlato, druhým major Sulo Armas Remes, který chce roční neplacenou dovolenou využít nejen k odpočinku od armády, ale vidí ho jako nejlepší řešení svých problémů s alkoholem a devadesátiletá Naska Mosnikoffová prchající před nuceným odchodem do domova důchodců.
Jejich dobrodružný příběh plný zvratů srší černým, ba někdy až absurdním humorem. Přitom nejde o proplánovanou řachandu, ale v některých aspektech až dojímavou poctu svobodomyslnosti, přátelství a odvaze. Jak už je autorovým dobrým zvykem ani v Lese oběšených lišek nechybí zvířecí společník, jímž je nepřekvapivě liščí mládě. Pokud vám sedli Stoletý stařík či Zabiják Anders Jonase Jonassona, budou vás eskapády osazenstva zlatého srubu bavit. Ale nehledejte ji na pultech knihkupectví. Tahle kniha u nás vyšla naposled v roce 2006 a sehnali byste ji maximálně tak v nějakém obskurním antikvariátu. Naštěstí mám pro vás dobrou zprávu. Tuhle skvělou a vtipnou knihu letos vydalo audio vydavatelství OneHotBook a já musím bez obalu uznat, že je o pět liščích oháněk lepší než samotná kniha.
Tanec v rytmu Ievann Polkky
Do režisérského křesla tentokrát usedla dvorní režisérka výše jmenovaného audio vydavatelství Lenka Škápíková, jejíž jménem jsou podepsány například skvělé audioknihy Soudné sestry či Jak vycvičit draka. Pod jejím vedením se v pomyslném srubu uprostřed laponské pustiny sešli herci Jan Zadražil, David Novotný, Petr Jeništa a herečka Libuše Švormová. Obsadit právě tuto čtveřici do rolí Paassilinniho hrdinů byl bezesporu ten nejlepší možný krok.
Zadražil je jako lehce úlisný, vyčůraný a tak trochu paranoidní Juntunnen je naprosto skvělý, Novotný dal postavě zupáckého majora s dobrým srdcem absolutně vše a Švormová jako by se pro roli stařičké Nasky přímo narodila. Této herecké elitě pak zdatně sekunduje v roli agilního sobího policisty Hurskainena – Jeništa. Sami narátoři v úvodu audioknihy říkají, že své postavy nečtou, ale hrají. Především Zadražil a Jeništa své repliky přednášejí s přemrštěnou výslovností, jakoby stáli na jevišti a ne ve studiu. Ale k tomuhle nadsázkou sršícímu příběhu se takový projev náramně hodí. Po technické stránce nemám audioknize také co vytknout. Nástupy herců jsou bez prodlev a jejich dialogy i monology na sebe navazují zcela plynule, takže potěší všechny ctitele vícehlasé četby.
Kulturně historická vložka
„Ievan Pokka“ je finská píseň, kterou ve třicátých letech 20. století napsal Eino Kettunen, a řadí se k finským národním kulturním pokladům. Zkrátka je pro Finy něčím jako pro nás písnička Škoda lásky. Příběh o dívce Ievě, jež utekla z domova, aby mohla jít se svým chlapcem na tancovačku, je zpívaná v savonském dialektu a kombinuje v sobě několik karelských melodií. Tuto píseň proslavila folková skupina Loituma a na svých koncertech ji často hraje folk-metalová skupina Korpliklaani.
Jestli se k tomuto rozvernému příběhu nějaká melodie opravdu sedne, pak je to právě Ievan Pokka, a zde ji uslyšíme v několika verzích. Přitom nikdy není použita jen jako vata, ale vždy (a ve správném aranžmá) uvozuje jednotlivé části příběhu. Nikdy bych neřekl, že veselá písnička vzdáleně připomínající Kaťušu může znít zádumčivě a melancholicky. Ale zjevně stačí použít ty správné hudební nástroje. Zkrátka a dobře i hudební stránka Lesa oběšených lišek nemá chybu.
Režisérce Škápíkové a jejímu hereckému týmu se povedlo něco, co není až tak samozřejmé. Společně udělali z příjemné a zábavné knihy audio knižní klenot, který by žádný ctitel humoru neměl minout.
Kniha:
Audiokniha:
Zdroj obrázku: onehotbook.cz
About The Author
