Recenze: Toxicita ze Zatracené lásky tryská

Knihy od Pointy mám moc ráda. Čtení jimi vydaných knih pro mne znamená podporu začínajících autorů. V neposlední řadě i objevování hvězd české literatury. Třeba takový Útěk z talíře nebo Zlo je rodu mužského byly knihy, které mají velký potenciál. Podzimní boogie-woogie už sama o sobě byla luxusní jednohubka, kterou doporučuji, kudy chodím. No a Knihomolka – ta je, přátelé, u nás doma již nakoupena v několika kusech pro mé přátele.

Když jsem si vybírala Zatracenou lásku, dala jsem na anotaci. Ukázka nezněla tak moc kostrbatě a chtěla jsem dát autorce šanci. Byla jsem maličko skeptická, cizí jména se mi u české literatury dvakrát nezamlouvají, pokud nejde o přezdívky… Zase jsem si ale říkala, že kolegyně Ven Dušáková často říkává, že knihy pro mladé, young adult, můžeme číst i my, co se blížíme (rychleji či pomaleji) ke čtyřicítce. 

Než se pustím do samotné knihy a shrnu vám klady a zápory z mého pohledu, chtěla bych vás seznámit se skutečností, že mne v náladách, nejen čtecích, ovládá můj vlastní cyklus. Má to tak, dle mého, každá žena. Rozdílná intenzita je samozřejmá – někdo bere antikoncepci, někdo nemá partnera, někdo to má úplně naopak než já. Každopádně u mne to funguje tak, že po čistícím týdnu, kdy už pomalu lezu po stropě touhou po svém manželovi, nastane týden, kdy jsem schopná sexovat od rána do večera. Ovulací tyto potřeby gradují a pak nastane útlum. To znamená, že jediné co chci, je kafe, deka a kniha. Může mne rušit maximálně kocour, co se jde tulit. Takže když jsem v tomto týdnu manželovi nabídla, že mu ho vykouřím, reagoval: “Ta knížka nebude dvakrát nejlepší, co?”

Tolik k úvodu, jaký dojem na mne kniha udělala. Pokud to někdo nepoznal z nadpisu. Podle reakcí na knihu na Facebooku hádám, že jde o moderní a oblíbené téma, kdy se obě dvě postavy předhánějí v tom, kdo má mizernější život. Jako malá a v pubertě jsem do knih utíkala před nepohodou. Neumím si představit, že do takových knih, jako je Zatracená láska, utíkají dnešní holky… V příběhu se setkáváme s devatenáctiletou vegetariánkou Annou, která je non stop pod dohledem rodičů. Sem tam nějaká nevole proběhne, ale nic moc. Má kamarádku, která je na tom podobně, ale ne tak zle. Druhou hlavní postavou je ovšem mladík, potetovaný, s piercingem a cigaretou v puse a jezdí na motorce. Co se mi líbilo, tak to, že Anna neskrývala své pocity vůči Maddoxovi – líbí se jí jeho tetování a nepokrytě si ho prohlíží kdykoliv může. Rovněž Maddox na Anně vidí hezké přitažlivé věci – ale na rozdíl od Anny to přehání, protože ji srovnává s plastikama, co mu samy lezou do postele. No a hned tu máte zápletku – jak se asi ti dva mohou dát dohromady? Změní se diametrálně Anna nebo Maddox? Hm?

Pokud budete mít dost síly a odhodlání číst dvakrát to samé, stejně napsané, jistě se dozvíte, zda spolu nakonec skončí nebo ne (nejde o samostatné dílo, pokračování je v plánu na leden 2022). Proč dvakrát to samé? Kniha je psaná z pohledu Anny a hned na to, ten samý den, ten samý zážitek z pohledu Maddoxe. Do cca půlky knihy to bylo peklo. Pak autorku asi osvítilo a ubrala duplicit či přidala zajímavější věci na práci jak jí tak jemu. Bohužel pro mne, evidentně to je dneska populární, se Anna potácela od psychického teroru doma k ne úplně OK vlivu Maddoxe. Z jedné toxické žumpy do druhé. To bylo mnohem horší než to, že autorka oddalovala jakékoliv větší intimno na dobu neurčitou neustálým Anniným odmítáním a přehnanými reakcemi, kterými z Maddoxe dělala kreténa – opět – dle mého názoru.

Ke každé sladké knize, i když z mého pohledu nedobře napsané, patří krizovka. V Zatracené lásce se jí věnovat vlastně nechci. Bylo mi z ní špatně, takto by se k sobě lidé v jakémkoliv vztahu – partnerském, rodičovském, jakémkoli – neměli chovat. Ale tak jako já nechápu tohle, moho lidí jistě nechápe, co mám na Carterovi, Keplerovi a jim podobným, že. Abych nekončila recenzi ošklivě, všechna čest autorce, že uzavřela všechny větší otazníky a až do epilogu se držela na uzdě s rozjížděním další akce. 

Pokud by se mne někdo na knihu zeptal, asi bych se spíše než o ní rozpovídala na téma násilí, které nejde vidět. Kolem a kolem si na zrovna tuhle knihu přijdu moc stará a neoslovila mne vůbec pozitivně. Autorce se  omlouvám a přeju jí, aby druhý díl byl více proškrtaný a přečetla jsem si na něj jen pozitivní recenze.

Tess M. Puffrová Zatracená láska

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *