Rozmáhá se nám takový „nešvar“ nebo by spíš sedělo označení trend. Americký online poskytovatel filmů a seriálů – Netflix – udává směr. Vnímám to negativně? Já vlastně nevím. Možná. Liší se to kus od kusu. Například popularita seriálu Bridgertonovi přinesla nevídaný zájem o knižní serii (vychází teď s novými obálkami), která je pro něj předlohou. Něco, co jsem zhltla přibližně před sedmi lety, teď hýbe sociálními sítěmi a já se tomu vyhýbám jako čert kříži, protože mi ten humbuk nedělá dobře. Seriál Mindhunter:Lovci myšlenek mi naopak naprosto unikl a pro změnu mě láká velice. Jsem divná nebo to má někdo z vás taky tak, že na něj reklamní nátlak působí spíš negativně? Pojďme ke knize:
John Douglas, agent FBI, se na konci 70. let ve snaze pomoci rozvoji kriminalistiky odhodlal ponořit do psychologie vraždy a přiblížit se znepokojivě blízko skutečným netvorům. Pátral po některých z nejznámějších a nejsadističtějších zločinců naší doby: po vrazích, kteří nechvalně prosluli jako „Trailside Killer“ v San Franciscu nebo „Atlantský vrah dětí“. Desítky sériových vrahů konfrontoval, vedl s nimi rozhovory a zkoumal jejich psychiku – patřili mezi ně Charles Manson, Richard Speck a mnozí další. Studoval je – vstupoval do jejich myslí – aby pochopil jejich motivy.
Slyším ze všech stran, že tato kniha je předlohou ke stejnojmennému seriálu. Přiznávám, že mám velkou chuť si ho pustit právě proto, že je založen na skutečnosti. Nejen na skutečných a reálných detektivech, ale i projektu, který neměl úplně podporu a ze začátku se musel uskutečňovat prakticky tajně. Přitom jeho důležitost je naprosto neuvěřitelná!
Bez ohledu na to, jaké povolání vykonáváte, si teprve až v praxi začnete uvědomovat, co všechno podstatného i méně podstatného vás zapomněli naučit ve škole či při výcviku. Zejména co dělat s pistolí v nejrůznějších situacích, například na veřejném záchodku?
Na první dojem se může zdát, že je kniha beletrií. Tím se však nenechte zmást. Žánrově podle mě nejde o krimi, nýbrž o biografii. Dokonce bych použila i výraz autobiografie, protože svůj vlastní život nám zprostředkovává sám John Douglas ve spolupráci se spisovatelem Markem Olshakerem. Velmi chválím grafickou stránku knihy – přebal je výmluvný a stejně tak to, co je schováno pod ním. Krev se jeví jako opravdová.
A mrazit vás bude nejen z červených skvrn. Když si uvědomíte, že čtete o skutečných zločinech a máte možnost reálně si „gůglit“ konkrétní jména a v případě zájmu pátrat hlouběji, je to celé o dost děsivější. Tyto pasáže, ve kterých John Douglas líčí svá setkání, rozhovory nebo i střípky z jednotlivých vyšetřování, patří k těm sakra čtivým, která slupnete jako malinu. Potom je vystřídají trochu nudnější místa, kdy nakukujeme do zákulisí a zjišťujeme, s jistými rezervami, jak vlastně FBI funguje jako organizace a jak se postupem let vyvíjela nejen ona, ale i její útvary, a rovněž jsou nám poskytnuty podrobnosti z Douglasova soukromého života. Celou recenzi najdete zde.
zdroj obrázku: Jota.cz, booktime.pl
About The Author
