V případě nejvyšší nouze se dá Jung vždycky použít jako dobré a kvalitní zatěžkávadlo, ale pšt! Víte co, mě neskolí demence, ale cca v šedesáti infarkt, protože proti němu žádné preventivní kroky nepodnikám. Což bych rozhodně měla, zamyslím se nad sebou – hluboce. Psychologie je mou amatérskou vášní. Proč jsem studovala ekonomku? Na to se mě neptejte, prostě to tak bylo a nazdar. Nicméně mít koníčka není zlé, jen děda si občas posteskne, že v přízemí jsem měla bydlet já, protože každý strop má svou nosnost. Tím nenaráží na mou váhu, nýbrž na váhu mých knih!
Jungova kniha Psychologické typy bývá někdy označována za jeho nejznámější dílo, jímž se etabloval jako samostatný psychologický myslitel. V každém případě se jeho popis introvertního a extravertního zaměření stal nejobecněji přijímaným Jungovým objevem vůbec…
Tuto knihu přezdívám intelektuální výzva a stydím se, protože než došlo na recenzi, mám ji doma déle než tři měsíce. Ono, co si budeme povídat, je to jedna z nejobsáhlejších publikací od Portálu a nejen, že má krásnou obálku a něco váží, je i pořádně objemná co do vědomostí a informací. Proto trvalo, než jsem se jí probrala. Chtělo to svůj čas a dost trpělivosti. Na rozdíl od beletrie – a to už opakuji poněkolikáté – nejde o publikaci, kterou slupnete na počkání. Vyžaduje vaši plnou pozornost, neunavenou a bystrou mysl plus touhu něco se naučit a dozvědět.
Obrázky byste v Psychologických typech hledali opravdu marně. Žádné tu nejsou. Jen text, text a zase text. Jak pravil Sheldon Lee Cooper v mém oblíbeném seriálu Teorie velkého třesku: „A je to právě tam, ve starověkém Řecku, kde náš příběh začíná…“ Ano, laicky se dá říct, že fyzika, psychologie, filozofie a další mají své kořeny ve starověkém Řecku. A proto i tady zazní spousta řeckým jmen a děl. Zejména pasáž, kde Jung porovnává Spittelerova Prométhea s Goethovým, pro mě byla lepší než ty nejdražší prášky na spaní. Opravdu těžká část, speciálně pro amatéra. Celou recenzi můžete najít zde.
zdroj obrázku: nakladatelství Portál
About The Author
