Čas od času sáhnu po lehčí literatuře. Velice často americké. Nenajdete ve světě tolik vatových knih, jako vyjde z per Američanů. Jelikož jsem matka na mateřské, která si svoje těhotenství představovala zcela jinak, sáhla jsem po knize ze zvědavosti. Zápletka o smyšleném těhotenství a pohledu do ženské společnosti, kdy se k matkám chová i zaměstnavatel jinak, je totiž svěží a neokoukaná. Bohužel, nápadem a slovním umem kvalita knihy končí.
Autorka se nechala volně inspirovat svým vlastním životem, kdy si sama vzala mateřskou pro sebe a svůj život. To celému příběhu na pracovišti dodává ono uvěřitelné aroma. Nápad se trefil do zažitého fungování tak, že dokáže zaujmout a není úplně mimo, přestože jde o americkou redakci dražšího plátku. Co mi ovšem obzvláště vadilo, hlavní hrdinka Liz svá bříška odkládala – tedy z mého pohledu bylo absolutně nereálné, že by na to někdo nepřišel (a nebo na to někdo přišel a chystal se to proti Liz použít?)… Rovněž popíjela alkohol v takové míře, v barech, s externími spolupracovníky, že …. A propast mezi dokonalým vtažením do práce a propadákem s muži tomu nepřidávala.
Love story, která měla příjemně doplnit sociálně společenskou úvahu o vnímání mateřství na pracovišti, autorka natahuje a kombinuje a motá až hrůza, až vás to prostě nebaví. To, co vás na začátku navnadí a v co doufáte, že z toho autorka vykřeše (super červenou romantickou knihovnu s neotřelým nápadem), pár kapitol na to víceméně zabije. Proč? Protože by kniha byla asi moc krátká … Nebo by to bylo moc krásné a nebyla by tam řádná vztahová zápletka. Neumím si jinak představit, proč jsou mužští kandidáti takoví troubové. Vlastně umím – Foye se pustila do neznámých vztahových vod. Poznáte, kdy píše o tom, co zná a dokonale líčí prostředí a vztahy, a kdy neví, která bije a jak se popasovat s mužskou postavou, přitažlivostí a komponovat.
K nápadu těhotenství na pracovišti se dostanete již ve třetí kapitole. Nutno podotknout, že děj krásně plyne a nic, co se děje, vlastně nepůsobí nijak nuceně či tlačeně. Samozřejmě vše, absolutně vše, působí uměle americky. Už jen to, že hlavní hrdinka má za kamarády vysoce postavené manažerky a gaye (jaké klišé) s úžasným vkusem a kamarádem, který jí vlastně vytrhne trn z paty a poskytne ona těhotenská bříška. No považte, která normální redaktorka mateřského plátku, s nijak extra příjmem, by si mohla dovolit půjčit si super ultra vymakaná těhotenská bříška?
Pokud bychom se zaměřili na redaktorku jako na ženu, vyhořelou ve své práci, najdeme zde jakýsi náboj rebelství a odvahy. Alespoň v koutku duše si kterákoliv romantická duše představí, že se jí povede velikým riskem dosáhnout svého kariérního snu. V dnešní době plné seberealizace a emancipace a uvědomění si sama sebe je hezké si přečíst i něco jiného než Deník Bridget Jonesové. V knize nechybí ani mnoho myšlenkových pochodů, zda práci udělat, zda se na to nevykašlat, pocitů viny i zadostiučinění – klasika, co řeší každý z nás, kdo neví, zda v práci setrvat nebo odejít. Je příjemné občas číst, že to tak mají i jiní lidé než jen my… Rovněž jde poznat, že autorka je znalá psaní, volí krásná vyjádření zajímavým situacím, dokáže si pohrát s prostředím i postavami. Opakuji se, já vím, ale není znalá vztahů a jak se balí chlapi a jak se s nimi mluví a …
Ano, vcelku prima kniha, kterou pokazila love story. Jenže bez ní by to taky nebylo ono – protože co chce mnoho žen po třicítce? Děti. A aby to bylo tuplem americké, musí se najít i tatínek. Druhá dějová linie k mateřství (právě kvůli odjímatelným bříškům, nasáváním v barech, chlapech podivných) knihu z předních míst katapultuje mezi oddechovky, ke kterým se moc vracet nechcete a strčíte je do první khobudky, kterou potkáte.
Zdroj obrázků: Knihy Dobrovský, Pixabay
About The Author
