Recenze: Kruh – Určitě nejde o bestsellerové pokračování!

Bernard Minier, autor, který má skvělou vizi příběhu, neobyčejný nápad, ale píše, jako po setkání s někým, kdo mu řekl: „Hele, tohle se bude luxusně prodávat, natáhni to do minimálně 5 knih!“ (sám autor ale popírá, že by knihy psal s plánem dopředu). Neumím si jinak vysvětlit tu otřesnou nudu, kterou na stránkách už druhé své knihy Minier předvedl. Napadne vás jistě otázka, jako mého muže – proč to tedy čtu? Zastřešující linie, která se vyskytne třeba jen na 5 stránkách celé knihy, je natolik zajímavá, že pár hodin nudného čtení přežijete.

*Pozor! Spoilery ke knize Mráz. Bohužel Minier na různých místech v knize nechává (celkem podrobně) svého hlavního hrdinu majora Servaze vzpomínat na události, které následovaly po nalezení mrtvoly koně v předchozí knize.

O čem Kruh je?

O zajímavé vraždě, kterou možná spáchal a možná nespáchal jeden z nejnebezpečnějších lidí v Evropě, který utekl z ústavu na konci Mrazu. Vyšetřování je doplněno notnou dávkou historie života vyšetřujícího komisaře, která v nemalé míře ovlivňuje jeho současné postoje a názory. Jde o volné pokračování předchozí knihy Mráz, tedy recenzi rozdělím tak, aby byla co nejvíce přínosná jak znalcům Minierovy předchozí knihy, tak čtenářům s tímto autorem začínajícím.

Linie

První kniha byla psána ve dvou liniích. Detektivní část byla v převaze nad částí z psychiatrického ústavu. V Kruhu se autor rozhodl, že dvě myšlenkové větve z dílu předchozího nechá dál růst a to i s příběhy na ně pevně navazujícími. Tedy nejenže se budete nudit u pasáží plných chyb v policejní části knihy, budete se rozčilovat nad nedotažením podrobností v linii připomínající Ženu v kleci (Jussi Adler-Olsen). Také vám jistě čas od času poleze na nervy vyšetřující amatérské duo, které má z pekla štěstí. Pokud nemáte rádi gay pasáže knih, budete skřípat zuby u přehnaně zženštilých a feministických pasáží. V neposlední řadě se sem tam ocitnete v nějaké slepé uličce, která má jen dokreslit hlavní policejní příběh. Stále ale budete u knihy sedět, protože tajemná vedoucí linka, která započala na konci Mrazu, bude v průběhu celé knihy Kruh číhat v pozadí každého slova. Bude jako magnet, který vás nenechá přeskočit stránky knihy, i když se budete sebevíce nudit.

Krimi tvorba

Neodpustím si alespoň zmínit, že autor se jako v předchozí knize dopouštěl chyb, které se neodpouští. Zjevné debility ve vyšetřování – to opravdu dost shazovalo jinak krásnou symfonii (mnohdy nudně plynoucích) slov. Minier umí psát, z textu na vás dýchá pokora k umění fantazírovat o brutální smrti, která byla jen nutným koncem jiné tragédie. Bylo tomu tak v Mrazu, je tomu tak v Kruhu. Absolutně luxusní úvodní scéna s nalezením mrtvoly – moc se těším na film, pokud se nápadu chytne nějaký šikovný režisér! Pompézní uvedení do děje je Minierova silná stránka. Rovněž gradace posledních 100 stránek je hodna aplausu ve stoje. Dokonce autor krásně umí vystihnout stereotypy klasického krimi díla a přednést čtenáři postavu tak, aby jej neurazil. Že každá matka je odporná semetrika, pokud jde o její dítě, to víme všichni. Ale málokdo to umí zabalit jako Minier do omáčky, která ještě zapadne do příběhu.

Tak jako má každý silné stránky, má i stránky slabší. A stránky, které by měl vyloženě raději spálit. Rádoby časování celého příběhu – to se nepovedlo. Jako opravdu nepovedlo. Pokud měly být zmíněné časové údaje co k čemu, měly být používány častěji a mělo k času obecně směřovat více pozornosti, nebo spíše tlaku (zase musím ale dodat, že i bez napětí ten čas a jeho zmiňování v textu bez vysvětlení minimálně v půlce knihy rozluští i šimpanz – tak dobrý by Minier byl, kdyby svůj um nebalil do tuny nudy). Jedna scéna knihy asi bude mít svoje opodtstatnění až v knize další, protože v Kruhu byla absolutně zbytečná a mimo kontext. Člověk by si řekl, že patří do úplně jiného příběhu. Byla dokonce tak špatná, že jsem na chvíli přestala mít zlost na neustálé přeskakování z minulosti do přítomnosti, které minimálně v první části knihy fakt rušilo.

Postavy

V Mrazu nám byl představen major Servaz, jeho rodina, jeho podřízení, kapitánka Irene a její přítelkyně, geniální vrah milující mahlera stejně jako major a další doplňkové postavy příběhu. Byl to téměř guláš postav. matoucí množství jmen. nejinak tomu bylo v Kruhu. S tím rozdílem, že hlavní osazenstvo zůstalo stejné. Nechyběly zmínky o minulém případu s mrtvým koněm a maniakovy myšlenky protínaly celou knihu. Díky spoilerům k minulé knize se čtenář může cítit rozladěný, že si případně neužije první díl série. Na druhou stranu se tak dokáže mnohem více sblížit s hlavními postavami, snad s nimi i začne navazovat jakýsi intimní vztah. Minier ze Servaze stále nedělá žádného superhrdinu, ale vyobrazuje jej jako normálního čtyřicátníka. Lehce ujíždí na kapitánce lesbičce Irene, která nejen že umí pilotovat helikoptéru, jezdí na motorce v kožené bundičce a sněžný skůtr ovládá jako mistr světa. V Kruhu ji autor nadělí další schopnost, která se normálně u lidí vyskytuje, ale zrovna u sexy extrovertní ženy byste ji nečekali. zajímavě pojata byla postava geniálního padoucha, kterého jsem si osobně představovala jinak a dle mého soukromého názoru mu autor připsal více šílenství, než jaké by vhodně korespondovalo s jeho genialitou. Každopádně všeho všudy je nejdůležitější vývoj postavy majora Servaze. Druhé dílo, kde chytá vraha mladé sexy učitelky, doplní hodně částí do jeho osobního profilu a tedy jeho sentimentální žvásty nejsou nesnesitelné.

Shrnutí?

Minier nikdy nebude patřit k mým oblíbeným autorům. Nebude ale patřit ani k těm, které bych nedoporučovala. Má sice jedno schéma, na které napasuje příběh, ale dokáže pobavit, dokáže přimět čtenáře sympatizovat s hlavními postavami, dokáže udivit (proč jsou všechny sadomasochistické orgie vnímány jako něco vystředního?). Především ale umí člověka navnadit na koupi (nebo půjčení si z knihovny) dalšího dílu. V Marzu se čtenář pohyboval na dvou hlavních liniích příběhu. V Kruhu se již točíme na čtyřech liniích. Na kolika se ocitneme ve Tmě? Bude následující příběh stejně útrpným čtením jako dva předchozí? Dostane bratr hlavní postavy více prostoru? Otázky budící zvědavost – to je to, co překoná i téměř 600 stran nudy.

1. Mráz
2. Kruh
3. Tma
4. Noc
5.Sestry

Zdroj obrázku: Kosmas.cz

Bernard Minier Kruh / Le Cercle

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *