Mileniálka. Brožovaná kniha bez záložky, bez přebalu, bez jakékoliv oficiální náležitosti, na jaké jsme zvyklí, pokud si koupíme “řádně” vydanou knihu. Obálka dokáže nalákat, je překrasně sladce růžová a dívka na ní slibuje, že si čtení užijeme. Stejně jako kniha není prvoplánová. Ačkoliv mi velice vadí absence oficiálností, chápu autorku, že své knižní dítě už chtěla mít v rukou… Dokonce Mileniálku nenajdeme, zatím, ani na Databázi knih! Pokud si nepovídáme s autorkou, nebo jsme nebyli na křestu, nepomůže nám ani anotace:
o mileniálce
o milence
o tobě
Má tedy smysl číst? MÁ! Obzvláště pokud ujíždíte na psycho-románech B.A. Paris a jí podobných autorech či autorkách. Mileniálka dokonce skrývá jedno potěšení navíc – je z českého prostředí a v jejích myšlenkách se pozná mnoho mladých dam narozených kolem roku 1989.Maličko bych si dovolila ji přirovnat k Hédonistovi z nakladatelství Pointa. Ne tedy kvalitou. Tu má Mileniálka vyšší. Ale možná to tak vnímám proto, že jde o ženské hrdinky, kdežto Hédonista měl hrdiny převážně mužské.
Ale pojďme se na tu útlou knížečku mrknout důkladněji. Možná vás, stejně jako mne a mého manžela, překvapí velikost písma a řádkování. S klasickým členěním textu by knížka měla sotva 181 stránek. To je ale tak vše, co bych mohla, krom pár překlepů a nevypsanosti, autorce vytknout. Andrea Sztefi nám předkládá psychologický román, který uvádí básní, která i přes úsměvné rýmy nepostrádá hloubku. Po zajímavém zamyšlení přichází menší zmatek se jmény. Ne, že by nebylo vše napsáno srozumitelně, ale může se stát, že budete, jako já, zmateni. Budete maličko tápat, kam zmizelo to moudro úvodu. Postupem času začnete hledat žánr. Tedy vy už nejspíše nebudete, když jsem knihu zařadila. Ale věřte, že se budete potýkat s pocity, které znáte u detektivek nebo románů. Že se Sztefi nakonec postará o luxusní převezení téměř každého, za to jí skládám poklonu.
Příběh sledujeme z pohledu čtyř slečen, které se více či méně střídají (žádná kapitola nemá název kočky, tedy zapojíte hlavu, než vám dojde, která vypráví). Mne osobně každá postava vedla k zamyšlení, kolik z ní mám já a nakolik z ní čerpá autorka. Všechny holky byly uvěřitelné a věrné mentalitě své doby. Dokonce do knihy probleskovaly skutečnosti, nakolik je třeba pajdák jako škola mimo realitu. S přibývajícím textem, s novými a dalšími skutečnostmi se Mileniálka stávala zajímavější a méně odložitelnější. I když kniha postrádá nějakou větší akci, nabízí situace z různých náhledů. Tím se dostávám k části, kterou kniha, dle mého, vyvrcholila a já koukala, co za pavučinu Sztefi upletla. Bohužel se tak naskytla příležitost chybě v příběhu. Konec konců je mi ta chyba nakonec absolutně jedno. Proč? Jednoduše mne pak Sztefi nenechala odpočívat a zasadila mi další “ránu”. Ne tak brutální jako vrchol příběhu, ale hodně hlubokou, aby mne nutila přemýšlet.
Četla jsem například Za zavřenými dveřmi od B. A. Paris. Celou knihu jsem trnula hrůzou. Podobné pocity, doprovázené zmatením, že přece nemůže být Sztefi hned tak dobrá (nakonec, proč by nemohla? Asi předsudek vůči formálnostem knihy), mne zahlcovaly při čtení Mileniálky. Další pocity byly poznání sebe sama, poznání naší společnosti, poznání našich představ o světě díky máznutí americkými filmy a seriály.Myslím, že bych si měla přečíst nějaké dílo od Simony Monyové. Protože tuším, že o Andree Sztefi budeme slýchat častěji.
Zdroj obrázku: Instagram Mileniálka
Rozhovor s autorkou Andreou Sztefi ZDE.
About The Author
