Máte pocit, že je nadpis špatně? Ujišťuji vás, že není. Ač jsou totiž Pohádky kancelářské krysy na první pohled nápadité a snad i originální, po přečtení se koná pouhé pokrčení rameny a náznak lhostejného pousmání, avšak žádné velké ohromení či snad neutuchající nadšení.
Kniha pohádek z neobvyklého prostředí kanceláře, ve kterých se zvířátka a jiné bytosti snaží dětem jemnou formou vysvětlit, co je v životě důležité a proč.
Irena Janečková na to přitom nešla vůbec špatně. Útlá knížečka se svéráznými ilustracemi od autorčina bratra Viléma Machálka se tváří jako bonbonek s potenciálem stát se vhodným dárkem pro každou lidskou kancelářskou krysu, která má doma malá dítka, vnoučata, sourozence či jinou nedospělou droboť v libovolném příbuzenském vztahu.
12 pohádek je rozděleno do 64 stran, čili si hravě spočítáte, že jeden příběh zabere v průměru 5 stránek. Přidejte obrázky a je z toho 3 a půl strany textu. Někdy ani to ne. Ideální rozsah na čtení před spaním. Průměrným knihomolům vydrží kniha na tři až čtyři večery. Těm nenasytným na dva, když budou trochu šetřit, tak na tři.
Co je ale na stránkách čeká? Kancelářská krysa Stelinka pracuje ve firmě, kde se vymýšlí a testují léky. K tomu samozřejmě patří i odpovídající byrokracie. A protože život už je prostě takový, bojuje Stela každý den s různými překážkami, problémy, kolegy a vznikají situace, které nezpochybnitelně vycházejí ze života. Jen jsou pro dětské hlavičky převedeny na zvířecí hrdiny. Pátráme tedy mimo jiné po tom, proč se kancelářské sponky neustále zamotávají, kam se ze špinavého prádla ztrácí ponožky, proč je dobré uklízet si na pracovním stole, že každý šprým by měl mít určitou hranici, co si závidí kancelářské květiny a tak dále.
V některých pohádkách je po vzoru těch klasických, které si my, dříve narození, snad ještě pamatujeme, ukryté užitečné ponaučení a v jiných naopak ne. Oceňuji, že se Irena Janečková pokoušela v průběhu textu vysvětlit prostě a věcně věci, na které by se dítě mohlo během čtení ptát. Ušetřila nám tím práci. Nemusíme tak z patra vymýšlet na příklad k čemu je skartovačka, jak vypadá kancelářská sponka, co je dětský domov, kdo je moderátor, proč je užitečné kapradí a tak dále.
Pohádky na sebe striktně nenavazují, takže se po čase můžete vrátit k těm, které vás zaujaly nejvíce, pokud se tak stane. Z mého pohledu postrádá kniha nějakou přidanou hodnotu. Cokoli, co by mě přinutilo po ní za půl roku sáhnout znovu a pohádky si připomenout. V konkurenci, která se nevyhýbá žádnému knižnímu žánru, se potom může stát, že Pohádky kancelářské krysy velice snadno zapadnou.
Kvituji s povděkem, že to není srajda, která vychází z nablblého komerčního animáku, kdy je vyvíjen tlak, aby doma bylo všechno v daném tématu – od hrníčku po spoďáry. Jenže zároveň se potýkám s tím, že kniha v mých rukách není natolik výjimečná a ohromující, aby nezapadla. Čímž neříkám, že není čtivá. My si ji užili. Bylo to zase něco jiného, co přiblížilo neokoukané prostředí a nabídlo nová témata. Jen si prostě nepřipadám nijak zvlášť uchvácená.
zdroj obrázku: pointa.cz
About The Author
