Setkali jste se někdy s pojmem digitální hygiena? Ne, skutečně jsem se nespletla a nemám na mysli dentální hygienu. Zuby dnes necháme na pokoji. Chyť bizona je zajímavá kniha o zdravých digitálních hranicích v rodině. Více o projektu najdete na webu digitalnihyggiena.cz.
Téměř sedmiletý Samík se také vydává do světa a diví se: Proč se do přírody odhazují odpadky? Proč se o telefonní budky už nikdo nestará? A proč se večer máma s tátou místo čtení pohádky občas zapomenou u smartphonů? Rodičům se však tyhle svítící cihličky jednoho dne omylem roztříští a Samík dostane nápad: co kdyby zkusila celá rodina pár týdnů přežít bez nich?
Schválně, jak často držíte přes den v ruce mobilní telefon? Jak často čučíte na blbosti, na které vůbec čučet nemusíte? A dokážete si představit 24 hodin (nebo i více) bez tohoto magického vynálezu? V dobách mého dětství, které nejsou zase tak hříšně daleko, to bylo celkem běžné. První mobilní telefony totiž mezi obyčejné smrtelníky přišly, když jsem byla v devítce na základní škole, čili suma sumárum před dvaceti, dvaadvaceti lety. Občas mi ty offline doby chybí.
Dnes se na ty malé placaté cihličky totiž spoléháme až extrémně. Zapomínáme myslet, být soběstační, číst v mapách, hledat informace v knihách, věnovat se víc nejen sobě, ale i partnerům, rodině, dětem, zvířatům, přírodě, prostě všem. Schválně jděte na kafe, zákusek či oběd a po očku se rozhlédněte kolem sebe. Kolik lidí z deseti bude brejlit do malé obrazovky místo do talíře? Kdo bude ťukat nebo rolovat, místo aby si povídal?
A na spoustu dalších situací, které si možná jako dospěláci ani neuvědomujeme, vás upozorní Jitka Holasová a její kniha Chyť bizona. Podání příběhu je svou strukturou i podobou uzpůsobeno převážně dětskému publiku, nicméně i dospělák zvládne knihu hravě přelouskat. A některým bych to velmi důrazně doporučovala. Sama jsem byla v šoku, kolikrát jsem zakroutila hlavou nad svým vlastním chováním.
Kniha sama o sobě vás nespasí. Co si z ní odnesete a jak věci přenastavíte, bude nakonec záviset jen a jen na vás. Nadužívání technologií je něco, co nezmizí za den. Někomu to může vyhovovat. A kdo chce, dá si občas detox. Místo miliardy fotek na instagram či jiné sociální sítě bude koukat kolem sebe a kochat se přírodou. Proč se honit za dokonalým záběrem, když cílem by měly být vzpomínky, čas strávený s těmi, na kterých mi záleží, nebo sám se sebou?
„Takže jsi rád, že se mamince a tátovi telefony zničily?“ zeptal se opatrně Samík.
„To vůbec ne! Neříkám, že jsou telefony špatné. Je prima zavolat si s kamarádem a ušetřit čas tím, že koupím boty přes internet. Jen by lidé neměli zapomínat, že smartphony jsou takový přestrojení banditi a čas nám taky hrozně rádi kradou,“ vysvětloval Bert.
Je to o prioritách. Rádi si zvykáme na luxus, který nám doba přináší. Ale to tu melu o blbostech, které vás absolutně nemusí zajímat. Máme se věnovat knize: 104 stran, 12 kapitolek a doporučený věk malého čtenáře od pěti let. No, v pěti letech si toho normální mrně moc nepřečte, zná tak maximálně několik písmenek, ale budiž. Počítá se s faktem, že s dětmi čteme my a to je rozhodně správně. Za sebe bych doporučila věkovou hranici přibližně sedm, osm let. Písmenka jsou dostatečně velká, odstavce jsou od sebe odděleny mezerou, což zlepšuje orientaci v textu nejen začínajícím knihomolům. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou svou délkou rovněž uzpůsobeny primárně dětskému čtenáři a jeho trpělivosti.
Co se týče obsahu, je pro dítka krásně srozumitelný, má reálný i lehce fantazijní nádech a originální ilustrace. Dvakrát jsem knihou listovala jen tak a hledala jednotlivé bizony. Ty má na svědomí Eliška Andělová, která je pojala originálně, poutavě a především humorně. Jde o takové mini hříčky a přiznám se, že mě bizoni bavili snad víc než samotný příběh. Netuším, zda to hovoří v neprospěch knihy, či jsem prostě infantilní jelimán. Určitě vás svrbí otázka, proč jsem nedala plný počet, když Chyť bizona tak důrazně doporučuji. Inu… bez té myšlenky, která souvisí s digitální hygienou, by to byl jen další tuctový poučný příběh pro děti s ilustracemi. Je to dobré téma? Určitě. Ale je pojaté tak, aby si kniha zasloužila postavit na hypotetický piedestal? Nijak zvlášť. Snadno zapadne mezi ostatními. Pokud bude v knihkupectví hřbetem k vám a ne čelem, minete ji. Světlý nápis na světlém pozadí není úplně šťastná volba. Přední i zadní strana, to už je jiná písnička.
zdroj obrázku: pointa.cz
About The Author
